Žádná spravedlnost … Jen My

Hnutí proti státní represi.

Boj za nový, lepší svět není pro slabé povahy. Pohyby kolektivního osvobození, pokud jsou účinné, budou nevyhnutelně čelit represím. Institucionální pilíře nadvlády a vykořisťování jsou dobře zakotveny ve společnosti, dobře ovládané manipulací a naprosto bezohledné ve snaze rozdrtit všechny a všechny ohrožení jejich legitimity.

V této kritické situaci v dějinách naše hnutí čelí neuvěřitelně silným nepřátelům, kteří používají řadu sofistikovaných metod k diskreduci, narušení a odpuzování odporu. Ultra-pravicová populistická hnutí, která se opírají o korporační strach a neofašistickou propagandu, se stále častěji uchylují k násilným ostražitým útokům proti svým vnímáním nepřátel.

A jako by to nestačilo … pevně stojí za těmito novými reakčními pohyby hrubá síla státu – totiž jeho silně militarizovaná policie, rasistický právní systém a rozsáhlá síť věznic.

Ale i přes tuto děsivou politickou atmosféru naše hnutí stále roste. Náš budoucí úspěch a růst vyžaduje, abychom vyvíjeli schopnost předvídat strategie a taktiky, které bude stát proti nám, budovat vlastní infrastrukturu, abychom se bránili těmto útokům a začlenili smysluplnou solidaritu a kolektivní obranu do všech aspektů našeho uspořádání.

V epizodě Trouble, pojednává anarchistická mediální kolekce submedia o množství osob, které se zabývají právní ochranou a solidaritou vězňů, a podívá se na některé způsoby, jak můžeme začít budovat hnutí, které jsou odolnější vůči státním represím.

 

Zdravím, potížisti… vítejte u Trablu. Moje jméno není důležité. Ať už je vidíme jako represivní místa vynucené izolace založená kvůli ochraně veřejnosti a prevenci zločinu, nebo opresivní a zcela nelegitimní instituce, které musí být zrušeny a systematicky srovnány se zemí… každý tak nějak souhlasíme, že věznice jsou hrozné místo, kterému se chceme pokud možno vyhnout.

Vedle policie a soudů vězení tvoří jeden z pilířů brutálního aparátu státní kontroly často nazývaný trestní soudnictví. A kdyby nebyl tento třídílný systém dostatečně zastrašující sám o sobě, je součástí širšího vězeňsko-industriálního komplexu, je to živelně se rozrůstající, sám sebe pohánějící pásový dopravník lidského utrpení, z nějž těží hlavně politici, lobbisté, odbory vězeňských pracovníků (což jsou bachaři), probační úředníci, stavební firmy a soukromí dodavatelé.

Kdykoliv uděláme smysluplnou akci, která porušuje pravidla stanovená vládnoucími sílami, je šance, že budeme vydáni do „rukou spravedlnosti“, což začíná násilným zatčením, pokračuje právními procedurami, které jsou často zdlouhavé a velmi stresující, a může potenciálně skončit tak, že budeme nuceni odsedět si dlouholetý trest ve vězení. To je rozhodně velmi odstrašující. Ale pokud doufáme, že budeme v našem snažení úspěšní, je pro každého z nás důležité, abychom si byli vědomi všech rizik, která naše akce zahrnuje.

Ať už dáváte přednost práci v malých afinitkách, nebo jste rádi součástí větší sítě, buďte proaktivní a udělejte nezbytné kroky, abyste se připravili na případné represe, kterým můžete čelit. Bez dobré přípravy riskujeme, že budeme stát jeden proti druhému, že budeme izolováni a paralyzováni až k nečinnosti, což je přesně to, co naši nepřátelé chtějí. S tímhle na paměti se s vámi v následujících třiceti minutách podělíme o hlasy mnoha jedinců, kteří pomáhají lidem orientovat se v těžkých právních situacích, nabízejí zásadní pomoc uvězněným kamarádům, vytvářejí infrastrukturu pro kolektivní obranu … a dělají spoustu potíží!

Politický ovzduší je právě teď ve Státech pro radikální levici fakt špatný, a taky hodně nebezpečný. Nejenže čelíme státní represi, na kterou jsme byli zvyklí, taky čelíme zvyšující se hrozbě zprava, ať už to jsou trollové z alt-right, lidi, co zveřejňují osobní informace aktivistů, nebo lidi, co živě přenáší protesty a shromáždění a ukazujou aktivisty, který jsou pak cílem on-line útoků, anebo jejich ultra násilný a zabijácký akce jako třeba nedávno v Portlandu. Je tu taky hrozba od policie, která velmi jasně a očividně spolupracuje s ultrapravicí za účelem zacílit na organizátory a aktivisty radikální levice. Takže si myslím, že zrovna teď dávají lidi všanc opravdu hodně. Existuje dost široký odpor nejen proti Trumpově administrativě, ale taky proti vzestupu bílé nadřazenosti a fašismu po celé zemi. Funguje tu spoustu hnutí odporu proti policejním vraždám a policejnímu násilí… a taky proti těžebním projektům. Takže si myslím, že jak sílí odpor, zvyšují se taky represe ze strany vlády. Od voleb padly stovky nových obvinění po celé zemi od událostí kolem Standing Rock až po inauguraci v DC. První máj na mnoha místech přinesl taky slušnej počet zatčení. Když někoho zatknou z politických důvodů, zdá se, že tresty jsou mnohem vyšší, než je většina z nás zvyklá… Dobrým příkladem je J20. Dne 20. ledna 2017, během antikapitalistického a antifašistického pochodu ve Washingtonu, D. C., fízlové přes 200 osob, včetně mě, napadli chemickýma zbraněma, obklíčili nás, dostali nás do pasti technikou známou jako kettling a zadrželi nás. Všichni jsme byli obviněni z jednoho trestného činu výtržnictví, z kterého později udělali 8 nebo víc trestných činů, včetně účasti na nepokojích, podněcování k nepokojům, spolčení k nepokojům a několikeré poškození cizí věci. Součet všech těchhle obvinění v maximální trestní sazbě je 75 let vězení. Aby to bylo jasné, čelíme tomu, že půjdeme na zbytek života za mříže, za to, že jsme se účastnili protestu. Zločin spolčení je oblíbeným nástrojem prokurátora, protože to je jednoduše zločin založený na myšlence. Takže je to pro prokurátora cesta, jak obvinit lidi a všechny je učinit zodpovědnými za akce, které možná udělal jeden člověk. Jednoduše řečeno tvrdí, že 200 lidí bylo stejným dílem zodpovědných za rozbití několika oken. Obvinění ze zločinu spolčení můžeme vidět jako nástroj s velmi brutálním efektem v takzvané válce s terorem, která je namířena především proti arabským muslimům tady v USA. Hodně případů spolčení najdeme taky v takzvané válce proti drogám směřované jak proti obyvatelům vnitřních měst, tak na venkově. Masové zatýkání a stíhání není nic nového. Naše případy odlišuje to, že je obviněno tolik protestujících a že čelí tak vážným obviněním. Tohle je první politické zatýkání za Trumpova úřadování. Tenhle případ může dát vládě větší moc kriminalizovat a rušit protesty. Zpočátku to bylo jen odpovídání otázek týkajících se našich práv a poradenství ohledně rizik spojených s různými akcemi… a když došlo k našemu prvnímu masovému zatýkání, pak byla naše situace mnohem vážnější. Během roku bylo zadrženo přes 800 lidí s mnoha různými stupni obvinění. Zpočátku to byly věci jako nedovolené vniknutí na cizí pozemek. Víš jak, lidi chodili tam, kde se pracovalo, a snažili se zabránit tomu, aby práce na ropovodu pokračovaly. A jak měsíce ubíhaly a jak zavírali víc a víc lidí, obvinění poměrně dost přibývalo. Jedna z věcí, kterou řekl prokurátor Ladd Erickson, byla: Nejsou žádná svědectví ani důkazy týkající se historických dohod, kmenové suverenity, hodnoty Dakota Access Pipeline, klimatické změny, posvátné půdy, korporátní moci, korporátních médií nebo jiných společenských a politických kauz. Čímž se snaží diskreditovat vzdor ochránců vody a váhu síly modlitby a zodpovědnost za ochranu našeho prvního léku… naší vody. Je tu dalších sedm lidí, kteří čelí federálním obviněním, a Red Fawn Fellis je jednou z těch, které hrozí víc než 25 let ve federálním vězení. A nyní je držena ve vazbě, takže bude čekat na soud ve vazbě policejního ředitelství tady v Severní Dakotě. Je tu ještě šest dalších lidí, kteří čelí federálnímu obvinění. A tihle lidi čelí stejným obviněním z výtržností a žhářství při výtržnostech, takže jim hrozí až patnáct let ve federální věznici. Všech těch sedm lidí jsou domorodí ochránci vody. Zatímco lidi, kteří čelí státním obviněním, pocházejí z rozličného prostředí, takže se zdá, že síť federální represe je opravdu zaměřena na domorodé obyvatele, na jejich odpor a uplatnění jejich vlastní suverenity nad vlastní půdou a vodou. Ochránci vody nebudou mít řádný proces, soud už mimochodem započal. Už byla svolána porota, která má vyšetřit aktivity ochránců vody. V historii byli využiti jako prostředky politické represe. Jako způsob zlomení odporu. Tím, že začali rozdělovat komunity šířením paranoie, podezíravosti a uvržením lidí do sebeizolace. Jedno z nejjasnějších vítězství v souvislosti s budováním odporu, který se odehrával ve Standing Rock, se týká této poroty. Dozvěděli jsme se o soudu, rychle jsme se zorganizovali, a to nejen s lidmi, kteří byli předvoláni, ale taky tím, že jsme ještě ten samý den šířili informace a prostředky po celém táboře. A tak jsme dali dohromady měsíční tour, abychom se dostali k ochráncům vody po celé zemi. Státní zástupce, FBI, ATF (Úřad pro alkohol, tabák, zbraně a výbušniny), JTTF (protiteroristická agentura) a další federální instituce měli jasnou představu o tom, jak se pro ně bude soudní proces vyvíjet. A myslím, že jsme jim to pěkně posrali. A myslím, že jsme odvedli hodně dobrou práci. Spousta lidí, kteří dosud neměli přímou zkušenost se soudním systémem, měla značně pokřivený pohled na to, co je čeká. A vzhledem k tomu, jak jsou soudní procesy obecně znázorněny ve filmech, ve zprávách a v senzacechtivých korporátních médiích, je pochopitelné, že když lidé přemýšlí o soudech, tak si obvykle představí dva dobře oblečené právníky, kteří se promenádují v soudní síni a každý obhajuje zájmy své strany před nelítostným soudcem a před nerozhodnutou a chápající porotou. Tímto nařizuji propustit Rubena Cartera z vězení. Ve skutečnosti celý proces připomíná spíš dílo Franze Kafky než romány Johna Grishama. Pokud jste dost privilegovaní na zaplacení kauce, což mimochodem moc lidí není… můžete se těšit na to, že váš život bude na dlouhou dobu těžce zasažen soudním řízením. Mohou to být měsíce… nebo pokud přijmete obvinění, pak roky. V obou případech vás čeká vytrvalý proud zdánlivě bezvýznamných soudních líčení a běžných sezení s vašim právníkem. Nejčastěji je celý proces nejasný, stresující a drahý. Jestli je vás obžalováno víc, snažte se mezi sebou nekomunikovat, pokud u toho nejsou vaši právníci… a to i když jde o vaše partnery, blízké přátele a soudruhy. Pokud budete mít štěstí, váš právník bude respektovat vaši agendu, a možná mu bude sympatická vaše politika. Pokud máte solidní podporu od svých soudruhů, možná budete schopni přijít na způsob, jak využít samotný soud k propagaci vašeho boje. A kdo ví… obvinění se možná zametou pod koberec. Někdy z důvodů, které nikdo neumí vysvětlit. Stručně řečeno, obhajoba může být něčím, co lze považovat za obvinění státu z porušení zákona. Takže když je někdo obviněn z ničení majetku, jako například z rozbití výlohy, právní obhajoba by mohla být „nevinen“, ať už by to člověk udělal či nikoliv. Politická obhajoba by naopak spočívala v tom, podívat se na politické klima a rozhodnout, jaké jsou různé hybné body, které lze využít, aby se politický obsah případu nebo politika hnutí, na které se soustředíme, dostaly do popředí. Takže vaše politická obhajoba je založena na tomhle: „Jaké jsou politické cíle vašeho hnutí?“, zatímco právní obhajoba na tomhle: „Co je vašim cílem… abyste napáchali co nejmenší škody s ohledem na právní systém?“ Ať už jde o to smést všechny rasistické fízly, nebo zničit stroje ničící Zemi, když jste zatčeni, nejste to jen vy, kdo je před soudem, je tam i váš boj. Úspěšná kampaň obhajoby spojuje legální i politické taktiky, aby zmírnila potenciální následky procesu, který může zasáhnout jednotlivce i celé hnutí. Vaše právní obhajoba se pohybuje v mantinelech právního systému a jejím cílem je zbavit vás obvinění. Zajistit, že budete u soudu zproštěni obvinění, že bude vznesena námitka ve váš prospěch anebo že se vyhnete soudům, pokud to bude to nejlepší ve vaší konkrétní situaci. Přičemž politická obhajoba může být někdy v rozporu s normální právní obhajobou. Zahrnuje to něco úplně jiného. Také můžete dosáhnout mnohem víc tím, že zvolíte politický přístup. Tento přístup jde úplně za hranice toho, co zákonodárci považují za legální, a vstupuje do širšího světa etiky, morálky a osvobození od všech forem útlaku. Může se to týkat obžalovaných, kteří nespolupracují se soudy, jež stojí proti nim. Zejména bojovníci za svobodu v Puerto Ricu a někteří vojáci Black Liberation Army v 70. a 80. letech se rozhodli, že ve svém případu zvolí přístup válečných zajatců, takže odmítli legitimitu americké vlády k vyjádření obvinění proti nim a zcela odmítli na procesu jakkoliv spolupracovat. Tito váleční zajatci byli uznáni vinnými bez ohledu na jejich neúčast v řízení a mnoho z nich bylo odsouzeno na desítky let ve vězení, a hodně z nich je stále za mřížemi. Může to znamenat vyvinout tlak na samotný právní systém. Dělat kampaně, které se dostanou až do kanceláří soudců a žalobců. Posílat soudcům dopisy od lidí ze všech koutů země nebo z celého světa o konkrétních obžalovaných nebo skupině obžalovaných. V několika posledních letech jsme zaznamenali řadu úspěšných politických obhajob. Většina z nich je ale naneštěstí kombinací úspěchů, ve kterých jsme byli schopni dosáhnout určitých bodů, ale v jiných aspektech jsme prohráli. Jeden z příkladů, který nás napadá, je případ CeCe McDonald v Minesotě. CeCe je černá trans žena, která byla napadena, když šla pozdě v noci do obchodu. A v potyčce, která následovala byl jeden z útočníků bodnut pod srdce a na místě zemřel. Později se zjistilo, že měl na hrudi vytetovanou svastiku, kterou mu vytetovali ve vězení jako členovi bělošského rasistického gangu. CeCe byla jedinou, kdo byl po tomto incidentu obviněn, a původně jí hrozilo 20 let za vraždu. Po delším čase jí nabídli, aby uzavřela dohodu o vině a trestu na deset let. Ona to odmítla, takže žalobce navrhl za vraždu vyšší trestní sazbu, čímž jí hrozilo až 40 let vězení. Byla jsem aktivní ve výboru na její obhajobu a získali jsme pro ni spoustu podpory a solidarity ze všech koutů země i z celého světa a pomohli jsme odhalit, že celý proces je pokračováním rasistického a transfobního útoku proti CeCe, který bílí šovinisté začali na ulici tím, že napadli ji a její přátele. Výsledkem této kampaně v kombinaci s obhajobou, na které pracoval její právní tým, bylo, že jí nabídli dohodu o vině a trestu, která vedla ke snížení těžkého trestu za neúmyslné zabití. Musela zůstat ve vězení o trochu déle a nyní už je několik let na svobodě a je zapojená do mnoha veřejných organizací, které vymáhají spravedlnost pro trans lidi, zejména pro trans ženy černé pleti. Protože je velké množství trans lidí, a černých trans žen zejména, kteří jsou napadáni a vražděni na ulicích. Právní systém se opravdu snaží lidi individualizovat a izolovat jednoho od druhého. A je v tom dost dobrý. A tak čím jsme schopnější zajistit vzájemnou komunikaci, tím jsme schopnější být mezi sebou solidární. Je zde spousta obviněných lidí, kteří jsou schopni hodit obvinění na někoho jiného, aby zachránili sami sebe. Ale pokud je to něco, co je naprosto proti vašim zásadám a politice, musíte najít obhájce, který bude sdílet ty samé politické hodnoty a nebude vás do ničeho tlačit jen proto, že by to mohlo být lepší pro váš individuální případ. Takže pokud je vás obviněno víc, ujistěte se, že dohody nebo jiná prohlášení, které musíte podepsat, neuškodí dalším lidem nebo je nekompromitují, i když jsou to známí spoluobžalovaní, – a zvlášť to platí, pokud se jedná o neznámé spoluobžalované. Znáte to, když stát o něčem neví, chceme, aby to tak zůstalo. Je důležité, abychom si uvědomovali dopady a důsledky práskačství a udělali všechno pro to, abychom obžalované ujistili, že mají naši podporu a nenecháme je semlít státní mašinerií a budeme stát za jejich požadavky. Dohoda o nespolupráci znamená vytvoření důvěry a solidarity mezi spoluobžalovanými a vyjasní to, že obžalovaní odmítnou usnadnit státu jeho snahu obžalovat nás. V případě J20 víc než polovina obžalovaných souhlasila s tím, že budou jednotní, což zahrnovalo dohodu o nespolupráci, odmítnutí donášet jeden na druhého a jakkoliv spolupracovat se státem v jeho snaze rozdělit a izolovat spoluobžalované. Tato dohoda obsahovala i závazek sdílení zdrojů a spolupráci na společné obhajobě. Obvinění čelí lidé z celé země. A lidé, kteří se před tím možná vůbec neznali, a komunity, které mezi sebou nebyly nutně velmi dobře propojeny, jsou nyní lépe propojeny. A tak zatímco si stát myslí, že toho může využít, aby nás rozdělil, pro nás je to ve skutečnosti příležitost růst a sílit, pokud chceme být odvážní. Ruský spisovatel Fjodor Dostojevskij jednou napsal že pokud chcete porozumět společnosti, musíte nahlédnout do jejích věznic. Jako bývalý vězeň rozumněl způsobům, jakými moc funguje a jak daná společnost určí, kdo bude zavřený, za jakých podmínek a jak dotyčný skončí. Vezměte si například Spojené státy. Jejich pyšná pozice na vrcholu globální ekonomiky má své kořeny ve výnosném plantážnickém systému, vybudovaném na neplacené práci generací zotročených Afričanů. Otroctví v USA nikdy opravdu neskončilo… pouze se proměnilo. Ve 13. dodatku najdete doslova „výjimku“. Podívejte se na to: Ve Spojených státech nebude existovat ani otroctví, ani nedobrovolné poddanství, nepůjde-li o trest za zločin. Dnes se to projevuje ve státním systému masového vězeňství, ve kterém se na nějakou dobu svého života ocitne každý třetí černý muž a vězni všech ras jsou nuceni pracovat skoro zadarmo, aby pomohli řadě bohatých společností se ještě více napakovat. Od McDonaldu po Verizon. Americký vězeňský systém je důsledkem specifické společnosti se specifickou historií jako vězení kdekoliv jinde. Nezáleží ale na tom, kde se nacházejí, vězení mají přinejmenším jedno společné. Zejména jsou plná lidí, kteří mají spoustu důvodů nenávidět stát. Historie Anarchistického černého kříže (ABC) začíná v Rusku v období mezi lety 1900 až 1905. Vznikl na podporu soudruhů, kteří byli souzeni a vězněni kvůli odporu vůči carskému režimu. Tady v Mexiku byl ABC založen v polovině 90. let. Způsob, jakým jsme se rozhodli podporovat soudruhy, má především co do činění s afinitou. Pokud jsou nějací anarchističtí soudruzi ve vězení, nezáleží na tom, jestli jsou „vinni“, nebo „nevinni“, jestli to udělali, či nikoliv, to pro nás není důležité. Důležité je, že ten za mřížemi je anarchistický soudruh. Jedním z nich je Fernando Barcenas, mladík, který byl uvězněn na tři roky kvůli obvinění, že zapálil vánoční strom Coca-Cola. Naše práce s uvězněmými soudruhy zahrnuje starost o to, jak se jim tam daří po fyzické a emocionální stránce. Navštěvujeme je, abychom měli vztah postavený na solidaritě. To děláme proto, abychom zastavili destrukci osobnosti, o kterou vězení usiluje. Snažíme se ustanovit komunikační kanály prostřednictvím psaní dopisů. Některé akce, které se odehrály uvnitř vězení, jsme podporovali zvenku, jako třeba hladovky. Například koordinace hladovek z jiných vězení čtyřmi anarchistickými soudruhy, kteří byli v oddělených celách. Cílem hladovky bylo odsoudit existenci samotného vězeňství a sociální funkce vězení jakožto části disciplinárního režimu celé společnosti. Snažíme se podporovat malé organizované projekty, které se zabývají spíš každodenním životem za mřížemi. Například jeden kolektiv, který se zaměřil na fungování hudebního kroužku, na tvůrčí psaní a také na zdravotní péči, na hudbu a další věci, které měly nějaké výsledky. Tady jsou novinové články. Dokonce nahráli punkové album. Jsme koordinační skupina „La Fuga“ (útěk z vězení). Fungujeme od roku 2015 a začali jsme jako koordinační kolektiv spojující malé skupiny a jednotlivce, kteří mají protivězeňskou a protisystémovou perspektivu. Organizujeme zejména akce na rozšíření povědomí – hlavně pouliční akce jako pochody, setkání na různých místech. Dny povědomí. Můžou se odehrávat na náměstí, na univerzitách nebo na středních školách. Akční dny se konají zejména na ulicích a veřejných místech. Mobilizujeme také proti státnímu teroru. Jde to ruku v ruce s principy mezinárodní solidarity, protestujeme před rozličnými ambasádami, abychom rozšířili povědomí o vězních, ale také o státním terorismu a represích. Máme horizontální a flexibilní strukturu postavenou na afinitě. Naše akce jsou dynamické. Nejsou zde předem určené funkce, namísto toho to má co dělat s iniciativou každého jednotlivce a s tím, čím chce každý přispět ke konkrétní akci. My jen usnadňujeme sladění přání, spíše než že bychom utvářeli strukturu. Organizační výbor pro vězněné pracující je výborem v rámci IWW (Průmysloví dělníci světa). Byl tenkrát inspirován Georgem Jacksonem, který vyzýval k založení vězeňských odborů – byl to starý vězněný Černý panter, který byl v Kalifornii zavražděn strážemi – a současnými boji a povstáními. V roce 2010 probíhala v Georgii velká stávka a pak hnutí Svobodná Alabama odstavovalo jedno vězení za druhým, a tak se pár členů IWW, kteří byli dříve ve vězení, nadchlo pro utvoření Organizačního výboru pro vězněné pracující. V současnosti máme přes 800 členů uvnitř věznic a máme i lidi, kteří se dostanou z vězení a dál zůstanou v odborech a jsou stále organizovaní a odbory tím velmi dobře informují. Struktura je to opravdu experimentální a každodenní aktivity se liší podle států a jednotlivých místních členů. Na některých místech se snažíme vytvořit pobočky uvnitř vězení tím, že propojujeme vězně napříč státem. Jinde se zaměřují na jednotlivé komunity a na jednotlivá zařízení či dokonce na jejich konkrétní jednotky. Mnoho každodenních činností je korespondenčních. Dopisování a snaha o usnadnění komunikace skrz mříže a ploty. Stávka 9. září 2016 byla největší vězeňskou stávkou v dějinách. Zapojily se desetitisíce vězňů po celé zemi a zúčastnily se široké palety různých taktik a akcí. Vyzvali k ní vězni z Alabamy, Ohia i odjinud, a jak měli kladnou odezvu, napsali výzvu k akci, kterou jsme distribuovali tak široce, jak jsme mohli. Výzva se dostala k vězňům po celé zemi. Pak jsme v tu samou dobu uspořádali vně věznic solidární akce a demonstrace. Mnoho nápravných zařízení bylo odstaveno buď kvůli stávce, nebo zvěstech o ní, nebo kvůli jednotlivým vězňům, kteří prováděli spontánní a nečekané akce. Proběhly hladovky v Ohiu a Wisconsinu, pracovní stávky po celém Texasu, v regionu Pacific North West a na Floridě a v Michiganu proběhlo pár akcí, při kterých vězni tak trochu zdivočeli a udělali ve svých věznicích bordel. Jakožto jednotlivci máme s právním systémem různé zkušenosti a pravděpodobnost, že skončíme ve vězení, je dána množstvím faktorů. Jedny z nejpodstatnějších rozhodujících faktorů se zakládají na identitách, jako je národnost, rasa a pohlaví, které jsou nám přiřčeny při narození. Jiné se zakládají na osobně prožitém traumatu, lékařské diagnóze, chudobě a třídní pozici, což často napomáhá určovat naše návyky a drasticky to omezuje naše možnosti. Některé jsou založené na síle našich politických přesvědčení, a na našem odmítnutí je zradit. Ale je tu jeden faktor, nad kterým máme kontrolu… Když k něčemu dojde, vzájemně se podržíme. Vězeňský systém je navržený tak, aby nás udržoval oddělené, protože když jsme izolovaní, jsme slabší. Dělají to pomocí drsného mixu strachu, prospěchářství a závislosti na sociální hierarchii vytvořené a upevňované systémovým útlakem. Pokud chceme vážně vytvořit hnutí schopné odstranit ideologické instituce bílé nadvlády, patriarchátu, ableismu a kapitalistický stát, který podporují, pak se musíme soustředit na fyzické instituce, kde k těm ideologickým hrám dochází. To znamená tvořit hnutí, která můžou poskytnout smysluplnou podporu těm, kteří jsou státním represivním aparátem nejvíc postiženi, a současně budovat infrastrukturu kolektivní obrany, která nám pomůže překonat boje, jež nás čekají. Když se chce někdo postavit státu, okamžitou reakcí státu bude represe a základní etika jakéhokoli hnutí toto musí zvážit. Musí zvážit nezbytnost podpořit a začlenit soudruhy, kteří byli perzekvováni. Co jde doopravdy proti intuici, je to, že když čelíte takovému druhu represí, jedním z nejsilnějších nástrojů, který jako komunita nebo jako součást hnutí máte, je všechno to svinstvo zveřejnit. Obvinění potřebují značnou podporu, protože každý z nás čelí možnosti dlouhého soudního sporu, tisíců dolarů na pokutách a případnému odnětí svobody. Všechny nás svedl dohromady stát tím, že nás přivedl do velmi stresující situace, a nyní musíme vymyslet, jak sladit politické a právní strategie, které nás udrží mimo vězení. Podpora může mít podobu informačního stánku při různých událostech, pořádání finančních sbírek, způsobení mediálního povyku, který přinese případu důležitost a seznámí lidi s tím, co se děje. Také je třeba dát ostatním vědět, jaké důsledky tento případ má pro lidi napříč zemí. Tento případ je významný proto, že je tak obrovský a v mnoha ohledech bezprecedentní tím, že se stal přesně v první den Trumpova prezidentského období. Není náhoda, že jdou proti těmto obviněným tak tvrdě. Není náhoda, že se tento případ snaží udat tón tomu, jak bude vypadat státní represe za Trumpa. Obvinění, která Úřad státního zástupce okresu Morton podal proti ochráncům vody… v okresu Morton a Burleigh je přes 569 dosud nevyřízených případů. A když mluvíme o takovém počtu lidí a nepřekonatelné finanční zátěži způsobené placením advokátů, uvalením kaucí, snahou získat zabavená auta, zabavené koně, zabavené psy, zabavené kajaky… nejen to, ale taky cestovní výdaje. Potřebujeme podporu od lidí, kterým na tomhle záleží, kterým záleží na zničení kapitalismu, kteří ho chtějí narušit a věří ve strategii rozleptání pojiva, které drží kapitalismus, bílou nadvládu a patriarchát pohromadě – což je vězeňský systém. Naší strategií je vždy silná součinnost proto, abychom se vyhnuli sektářství a byli schopni zavést mezi různými malými skupinami a jednotlivci vytváření silných a stálých organizací. Velmi zřídka se jedná o příručku s přesným návodem, která by říkala: „Když uděláš A, B, C, pak plně podpoříš obviněné, ti vyhrají soud a půjdou svobodní domů.“ Povzbudil bych lidi v tom, aby nebyli zastrašení vším tím právnickým žargonem a specifiky právního systému jako takového. Je komplikovaný. A zatímco právníci se rádi vidí jako odborníci, ani oni v něm nejsou úplní experti. Protože stát se neustále snaží měnit způsob, jakým používá svůj vlastní jazyk a pravidla, k vlastnímu prospěchu. Situace ve vězení se liší stát od státu, zařízení od zařízení. Takže neexistuje jedna věc, která by platila po celé zemi. Místo toho se musíte spojit s místními organizátory a najít věci, které jsou vhodné a propojené s tím, co se děje uvnitř na místě, kde jste. Myslím, že lidé často velmi snadno vyhoří, nebo jsou rychle přemoženi tím, kolik se toho musí naučit o trestním právním systému, a mohou se cítit být ve své práci zdržováni. A tak když lidé pracují nebo se angažují v této obranné práci, je potřeba, aby k ní skutečně přistoupili s myšlenkou, že vstupují do neznámého, aby bojovali bitvu, která je uzpůsobena tak, aby obvinění prohráli, a musejí vymyslet, jak dosáhnout toho, aby buď nedopřáli státu úplné vítězství, nebo ideálně získali vítězství zcela na naši stranu. Myslíme, že jeden z nejlepších způsobů, jak vytvořit solidaritu s vězněnými soudruhy, je nezapomenout, že jsou tam kvůli boji. Nezapomenout, že jsou tam, protože se rozhodli čelit systému, a že je nezbytné v zápase pokračovat a dál proti systému bojovat. Je důležité, aby lidi zvážili to, že solidarita není jen odpověď na represe sbíráním peněz a informováním. Znamená to také pokračování v boji, takže je důležité, aby se lidé nenechali odstrašit tím, co se nám děje. Nutnost odporu se neztratila jen proto, že přes 200 lidí je obviněno z těžkých zločinů. Když už nic jiného, je to jen další důkaz toho, jak shnilý je tento systém. Jako celek čelíme často státní represi. Čelíme mnoha hrozbám ze strany pravice. Také organizujeme odpor a solidaritu opravdu pozoruhodně účinným způsobem. Vždy to můžeme zesílit. Vždy se můžeme víc spojit. Vždy se můžeme zlepšit v tom, jak zvládáme tyto různé hrozby. Děje se ale mnoho podnětných akcí a je mnoho podnětných organizací, které sdružují lidi tváří v tvář všem těmto hrozbám. Doufejme, že výsledkem všeho organizování se bude, že z toho vyjdeme silnější. Stejný druh… zápalu, který motivuje lidi vyjít do ulic nebo plánovat akce nebo vyvěsit banner uprostřed noci nebo něco sabotovat, je ten samý druh zápalu, který motivuje vás chránit lidi, se kterými jste v hnutí odporu. Jak získává na síle jednak odpor proti nacionalistické reakci, jednak stále se zvětšující nerovnost a přebujelá těžba zdrojů, naše hnutí bude čelit dalším vlnám státních represí. Zda to nakonec naše hnutí posílí, nebo zničí, bude záviset na našich schopnostech vyvinout nástroje a infrastrukturu a získat zdroje nutné k posílení naší kolektivní obrany a naší schopnosti zmařit snahy státu izolovat naše soudruhy za zdmi z betonu a oceli. Na tomhle místě bychom vám rádi připomněli, že série Trouble je určena k tomu, aby byla sledována ve skupinách, a má být využita k podněcování diskuse a kolektivnímu organizování se. Pokud ve vaší lokalitě není žádná skupina poskytující právní pomoc nebo iniciativa na podporu vězňů, zvažte prosím možnost spojit se s kamarády, promítnout tenhle film a probrat kroky, které by mohly vést k založení podobné organizace. Uspořádat benefiční akci nebo večer psaní dopisů politickým vězňům může být skvělý způsob, jak s tím začít. Podívejte se do promítací sady k tomuto dílu, kde najdete víc informací, jak se organizovat. Máte zájem promítat Trouble pravidelně na univerzitě, v infoshopu, komunitním centru nebo jen doma s přáteli? Staňte se potížisty! Za 10 dolarů měsíčně vám pošleme kvalitní kopii pořadu a promítací sadu, která obsahuje doplňkové zdroje a další otázky, které lze použít k rozpoutání diskuse. Pokud si nemůžete dovolit finančně nás podpořit, nezoufejte! Můžete streamovat nebo si stáhnout všechno zdarma z našich stránek: sub.media/trouble. Pokud máte návrhy na témata videí nebo s námi jen chcete být v kontaktu, napište nám na trouble@sub.media. S nadšením sledujeme, jak lidi podporují naši práci tím, že se stávají potížisty, a chceme pozdravit Marvina, Noaha, Camerona, Liama, Joshuu, Thomase, Johnnyho, Richarda, Darka, Badgera, BJ, Tina, Filipa, Thomase, Macieje a Leslie. Tento díl by nevzniknul bez velkorysé podpory od Andyho, Felipeho a Whitney, Rogera a Liberation Frequency. A teď jděte ven a dělejte potíže!