Zabíjení Černého hada: Za scénou #NODAPL

Tým sub.Media se v tomto videu rozhlédl mimo běžné vyprávění kolem tábora Standing Rock, aby získal lepší přehled o některých přehlížených dynamikách tábora, včetně vážných neshod, které by umožnily taktiku, aby nejlépe zastavili projekt ropovodu DAPL (Dakota Access Pipeline)

Zdravím vás, potížisti. Vítejte u série Trouble… Moje jméno není důležité.

V roce 1990 moje komunita, Mohawkové z osady Kanehetsat?:ke, začala bojovat proti stavbě golfového hřiště, která by zničila jedno z našich posvátných pohřebišť. Psali jsme petice, protestovali a nakonec jsme pozvedli zbraně proti quebecké policii a posléze proti kanadské armádě, abychom ochránili naši zemi. A po 78 dnech bojů… jsme kurva vyhráli! A naše pohřebiště i s okolními borovicemi, které měly uvolnit prostor boháčům hrajícím golf, tam stojí dodnes.

Posuňme se o 26 let později. Komunita Lakotů ze Standing Rock se postavila proti ropné společnosti Energy Transfer Partners a jejich záměru vybudovat ropovod Dakota Access (DAPL), vedoucí přes kmenová území a pod řekou Missouri. Pokud by tento ropovod byl zprovozněn, je velká pravděpodobnost, že by se poškodil a kontaminoval by zdroj vody pro miliony lidí v USA. Boj proti DAPL se stal legendou. Tisíce původních obyvatel se společně s potomky osadníků shromáždili v Severní Dakotě, aby tento ropovod zastavili i přes nepříznivé vyhlídky.

Začalo se jim říkat ochránci vody a v listopadu 2016 se jim dočasně povedlo vyhrát, když odstupující prezident Barack Obamaamerický politik, v letech 2009–2017 prezident Spojených států amerických a zároveň první Afroameričan v tomto úřadu. Roku 1992 vstoupil do Demokratické strany, za kterou zasedal v senátech státu Illinois a později v americkém Kongresu. V roce 2009 se stal nositelem Nobelovy ceny míru a časopis Time jej v letech 2008 a 2012 vyhlásil Osobností roku. V listopadu 2012 podruhé vyhrál prezidentské volby a obhájil tím svůj úřad na další čtyři roky.... More zamítl žádost k povolení klíčové části stavby. Někteří tento oficiální akt považovali za potvrzení platnosti jisté strategie a odpovídajícího souboru taktik. Historie však jasně ukázala,že státy nikdy neměly sebemenší problém s porušováním nesčetných slibů, které daly původním obyvatelům.

Pro ty, kteří by na to snad zapomněli nebo tuto skutečnost zanedbali, je tu Donald Trump45. prezident Spojených států amerických, kterým se stal 20. ledna 2017. Do Bílého domu nastoupil ve věku 70 let jako nejstarší a zároveň nejbohatší zvolený prezident, který neváhá ani vteřinu, aby jim to připomněl. Mnoho ochránců vody však zároveň vidělo tento politický manévr ve správném světle – jako špinavý trik. I nadále zdůrazňovali potřebu strategie založené na fyzické konfrontaci a přímé akci. V následující půlhodině vám zprostředkujeme pohledy několika lidí a jejich zkušenosti z boje proti černému hadovi („black snake“ = ropovod)… a z toho, jak dělali potíže.

Je nepřesné používat slovo „bojovník“, když mluvíme o tom, co to vlastně znamená být bojovníkem. Protože jako původní obyvatelé, jako kteří jsme se tu narodili, věříme, že je naší povinností a zodpovědností ochraňovat zem, z níž vychází náš jazyk, naše kultura a naše existence. Nelze nás od naší země oddělit. Váže nás k ní duchovní spojení, jež sahá hluboko až k našim prapředkům. Takže spíše než bojovníci jsme obránci. Jsme ochránci. A jako bojovníci budeme chránit a bránit naše lidi. Jakýmikoliv prostředky.

Mluvíme zde o kontaminaci vody, na níž závisí mnohé životy. Jsem tu od poloviny září. Solidárně zde stojím po boku lidem bojujícím proti ropovodu Dakota Access. Za vodou je Tábor posvátných kamenů, kde to všechno začalo. Hodně dlouho protestovala jen hrstka lidí.

Ale když stavba ropovodu a destrukce přírody začaly naplno, lidí najednou rychle přibývalo. A každý den nás bylo víc a víc. Během chvíle byl Tábor posvátných kamenů přeplněný. Já osobně jsem přijel na výzvu ohledně zdravotnické výpomoci. Přijeli jsme na pozvání několika členek ženské rady starších, a domorodého vedení kmene z území Lakota Dakota Nakota, abychom pomohli bojovat proti černému hadovi, proti ropovodu.

A jak říkaly některé z těchto žen, bojovat „všemi nutnými prostředky“. A v duchu kolektivní rezistence při tom využívat širokou škálu taktik. V celé oblasti tábořiště Standing Rock jsou stovky malých táborů. Tohle je tábor Oceti Sakowin. Tvořilo ho najednou až dvacet tisíc lidí. Ale mnoho z nich tady žije a udržuje tábory v provozu.

Tohle je tábor High Star a tohle Wild Oglala. Je to obrovská mobilizace, je tu hodně lidí a všichni chtějí zastavit ropovod. Nejdřív jsme vyráželi jen v malých skupinkách o několika lidech a odstavovali ropovod, kdykoli to šlo, víš jak? Během dne na několika místech. To bylo naše. Black Snake Killaz! Black Snake Killaz! Tak a teď odsud. Na tři s tím pohnem. Jedna, dva, tři! Jedem! Jedem! Jedem!

Různorodost taktik je fráze, která zastupuje fakt, že za každým jednotlivcem v přední linii, který může dostat gumovým projektilem, stojí mnoho dalších. Buďte těmi zdravotníky, buďte zásobovači, buďte lidmi z kuchyně, kteří vaří každý den. Myslím, že jedinou cestou, jak se můžeme organizovat, je skrz různorodost taktik, protože i my jsme různorodí. Protože kde jinde se sejdou tisíce lidí, aby vytvořili takovouhle komunitu? A lidi se tady vůbec nezabíjejí navzájem, víš, jak to myslím.

Podívej se na zbytek společnosti! To všechno se nám hodí. Potřebujeme lidi u soudu, potřebujeme lidi, co budou dělat petice, lidi, co se budou modlit, a samozřejmě i ty, co dělají přímé akce. Mnoho různých lidí dělalo mnoho různých věcí. Jeli k soudu, jeli k budově vlády Severní Dakoty, připoutávali se ke strojům a skutečně fyzicky zastavili stroje i výstavbu na celý den. přijeli tam s velkými karavany, jen aby upozornili na situaci a zastavili výstavbu.

Zastavovali jsme je kdekoli a jakkoli to šlo. Pomocí vlastních těl, zamykáním, snažili jsme se prostě ukázat sílu a zaplašit dělníky. Pouhá přítomnost čtyř stovek ochránců vody a původních obyvatel dokázala na den zastavit DAPL. Dělníci se někdy běželi schovat do svých aut. Protože věděli, že to, co dělají, je špatné. Já bych se na jejich místě taky bál! Po jistou dobu bylo zamykání opravdu účinné. Dokázali zastavit výstavbu, dokázali na den zastavit všechnu práci na staveništích.

Pak se ovšem situace natolik militarizovala, že proti zdrojům, kterým jsme čelili, bylo jedno, že naším záměrem je někde se připoutat. To prostě nepřipadalo v úvahu. Takže bylo třeba přehodnotit situaci a položit si otázku, co to znamená být efektivní, posoudit násilí, kterého se na nás dopouštěli, a pak se kolektivně znovu sejít a rozhodnout se pro vhodnou taktiku.

A pak se začaly objevovat hořící auta a podobné věci. Protože v mnoha případech je posvátný oheň tím jediným, co nás chrání před šílenými policajty a armádou. Vrcholem toho, co jsem tady zažila, bylo, když policie zaútočila na tábor v první linii.

Toho dne lidé obětovali svá auta na barikádu. „Co to znamená obětovat auto?“ Zapálit ho. Kdyby nebylo lidí, kteří byli trénovaní pro tento druh konfrontační nenásilné občanské neposlušnosti, ropovod by už dávno stál. Úspěšné zastavení ropovodu nebo jiného významného projektu zavisí na mnoha faktorech. A i přes přesvědčení mnohých… lajky na Facebooku mezi ně nepatří.

Silné srdce, trpělivost a odhodlání na straně ochránců země jsou klíčové. Načasování a patřičné plánování ale taky. Je důležité postavit se ropovodu jak fyzicky, tak vědomím, kdy a kde si stát za svým. Na západním pobřeží Želvího ostrova (= Severní Amerika) v teritoriu kmene Wet’suwet’en v takzvané Britské Kolumbii válečníci a stařešinové klanu Unis’tot’en blokují výstavbu několika ropovodů, vedoucích přes jejich území, už sedm let.

Oporou těchto aktivit obránců země je tábor Unis’tot’en, komunita odporu vybudovaná přímo na plánované trase ropovodu, v některých ohledech podobná táboru Oceti Sakowin také známému jako Tábor posvátných kamenů, který slouží jako základna pro ochránce vody bojující za zastavení ropovodu Dakota Access.

Tady je mluvčí tábora Freda Huson, zrovna vyhání ze svého území policajty. Lidi tam nemůžou jen tak vejít kvůli tomu, že blokujeme přístup k ropovodům, ne kvůli tomu, že bychom blokovali každého. Nejsem ropovod. Tady znovu vyhazuje pracovníky ropovodu, kteří se nelegálně dostali dovnitř, aby tam udělali průzkum. Je tu nějaký důvod, proč jste ještě tady?

A tady požaduje přístup k hlavounům z Chevronu, kteří mají tu odvahu nabízet jí korporátní balenou vodu a průmyslově zpracovaný tabák. Přišli jsme dnes, abychom s vámi probrali práce na vaší půdě a požádali o přístup na vaše území. Už jsme jasně řekli, že nesouhlasíme s těmito projekty a že přes naše území nepovedou žádné ropovody.

V listopadu 2016 kanadský premiér Justin Trudeau, chodící příležitost pro pěknou fotografii, podepsal příkaz zastavující stavbu ropovodu Northern Gateway, jednoho z ropovodů plánovaných přes území Unis’tot’en. Ale na té samé konferenci, kde podepsal konec Northern Gateway, ohlásil schválení dvou jiných ropovodů Enbridge’s Line 3, a Kinder Morgan’s Trans Mountain, proti kterému se očekává silný odpor v nadcházejících měsících a letech.

Kdo se chystá blokovat ropovod, musí být připraven vypořádat se kromě logistických nesnází i s vnitřní dynamikou mezi blokujícími a s možnými neshodami o použití různých taktik, které mohou vyvolat další konflikty a nejednotnost. Sešly se tu stovky různých lidí a stovky různých kmenů. Jsou to lidé s mnoha různými názory, jak bojovat proti ropovodu.

Lidé věří, že jedinou možnou cestou, jak zastavit ropovod, je postavit se mu a bojovat s ním tváří v tvář. Jiní si myslí, že nejlepší je právní cesta. Jiní věří, že největší sílu má modlitba. A tato pestrost je jediný způsob, jak to porazit. Ale jako původní obyvatelé musíme chápat, že jsme vzešli z respektu a úcty. To víš… takoví už jsme, my, původní obyvatelé. Respektovat, čemu lidé veří.

Už od našeho příjezdu tu byla skupina, která tu některé z nás nechtěla. Ale my tady pořád jsme. Nechtěli jsme odejít a taky nikam neodejdeme, protože víme, že když odejdeme, k ničemu tu už nedojde. Bylo tady mnoho rozepří kvůli tomu, že nechtěli, aby náš tábor v akcích pokračoval. Nerozuměli tomu, co to znamená přímá akce, tak to zkrátka nechtěli, znáš to… Celý kmen, celá rada, všichni.

Došlo k mnoha sporům s „mírovou policií“ a o to, jakým způsobem bojovat. I když šlo jen o zamykání. Za ty roky vidím, že „mírovou policii“ jak zde na uznaném území, tak v městském prostředí a na demonstracích, kde jsem ji vídal, tvoří lidé, kteří mají z různých důvodů pocit, že jejich starost o bezpečí jiných je důležitější než sebelepší taktika nebo postoj těch, kdo se vědomě vystavují nebezpečí.

Že jejich názor je důležitější než rozhodnutí jednotlivců vystavit se nebezpečí. Kdo tvoří „mírovou policii“? Je to směsice lidí, kteří jsou blízce spjati s kmenem, lidé s finančními zájmy v různých neziskovkách. Takže i lidé, kteří byli při nepokojích ve Fergusonu a Baltimoru, lidé, kteří se jich účastnili, sem přijeli, a cítili se vcelku paralizovaní.

Snažili se být dobrými druhy, tím že se podřídili kmenové radě. Ale je tady tolik rozepří mezi různými skupinami. Kdo je vlastně kmenová rada? Co to znamená být tady v dobrém? A co to znamená bojovat tak, aby to bylo prospěšné pro místní komunitu?

Byla tady jedna taková skupina, která sem přišla a mluvila jen o „míru“. A nosili s sebou duchovní předměty a snažili se je použít proti lidem, což způsobilo mnoho zmatků, hodně strachu a… já nevím… Vzteku. Nešahej na mě! Zpátky! Zpátky! Někteří z našich lidí, kteří dohlíželi na naše vlastní lidi, říkali našim bojovníkům a ochráncům vody provádějícím přímé akce, aby se stáhli. Aby šli zpátky do tábora. „Udržuj mír!“ „No tak, tohle není správné!“ „Musíme být mírumilovní!“

Nemůžeš přece po lidech chtít, aby sem přijeli, protestovali skrz občanskou neposlušnost a nenásilné přímé akce, a zároveň ztratit pochopení pro taktiky, při nichž může dojít ke zraněním, nebo na něž policie může reagovat různými formami násilí, které však očekáváme. Vysvětlujte pak lidem, že dosáhneme stejných výsledků u soudu nebo pomocí modlitby… Proč bylo tolik lidí vyzýváno, aby sem přijeli, aby tu byli fyzicky přítomni?

Tahle „mírová policie“ znova a znova podkopávala a narušovala akce, které byly hodně dobře rozjeté. Bránila jim. “Láska si najde cestu!” Pokud se dá něco dobrého dá říct o náccích, pak jen to, že o nich jasně víš, že jsou to nepřátelé. O tom není pochyb. Když takového rasistického zmrda potkáš na ulici nebo ho vidíš, jak dává rozhovor, tak ho prostě musíš sejmout. Jauvajs!

Ale v našem hnutí osvobození jsou různí jednotlivci, kteří se tváří jako naši spojenci, ale nejsou. Pomiňme teď policejní agenty a informátory, kteří jsou skutečnou hrozbou. Rádi bychom teď probrali nevládní organizace. Nevládky mají nechutnou historii – zahrnuje infiltrace, pacifikování a kooptace hnutí. Samozřejmě že ne všechny nevládky jsou takové, některé dělají dobrou práci.

Máme ale v čerstvé paměti až příliš mnoho příkladů environmentálních nevládek, které královsky vyjebaly s původními obyvateli zapojenými do ochrany půdy. Třeba bitva o deštný prales Great Bear v západní Kanadě, kde se Greenpeace a Forest Ethics přidaly ke grassroots ochráncům lesa z řad původních obyvatel, ale později je upozadily a vyjednávaly s těžařskými firmami, aby zachránily pouhý zlomek jednoho z nejdůležitějších deštných pralesů mírného pásma na světě.

Těžaři výměnou dostali příslib, že environmentální nevládní organizace nebudou protestovat proti těžbě v západní Kanadě nebo jí odporovat. Tato dohoda se stala předlohou pro ještě větší zradu. V sázce byl tentokrát Kanadský boreální les jeden z nejrozsáhlejších jednolitých lesů na světě. Tentokrát se Greenpeace a Forest Ethics spolčily s těžařskou společností Canadian Forests Products Association a uzavřely podobnou dohodu.

Komunity původních obyvatel, které žíjí v boreálním lese, byly znovu vytlačeny z jednání a nevládky domluvily nejen zastavení protitěžařských protestů v lese, ale i ochranu průmyslu. Zajímavou součástí dohody ehmm… v níž jsou Greenpeace, David Suzuki, ForestEthics, Canadian Parks and Wilderness na naší straně, je, že pokud se nás někdo jiný pokusí zastrašovat smlouva vyžaduje, aby tyto strany přišly a pomohly nám odrazit útok. A budeme moct říct… Bojujte, bojujte…

Poslední smlouva tohoto typu byla podepsána mezi nevládkami jako Forest Ethics a industriálním komplexem Alberta’s Tar Sands. Po předchozích dvou dohodách se vzedmul společenský odpor, proto tato smlouva byla podepsaná za zavřenými dveřmi. Neznáme ji proto do detailů. Co ale víme, je, že ropné společnosti se dohodly na uložení limitů na extrakci ropných písků a výměnou za to ekologičtí aktivisté přestali protestovat proti výstavbě potrubí.

Teď se zaměříme na dalšího nepřítele hnutí, který se skrývá přímo před našimi zraky. Jsou to federálně dotované vlády jednotlivých kmenů, které fízlují a ovládají komunity původních obyvatel. V USA tyto tzv. suverénní vlády kmenů ovládají území, která spadají pod federální vládu a říkáme jim rezervace, — nebo v případě Kanady „rezervy“.

Jejich vedoucí představitelé jsou členy komunity, jsou voleni ve volbách, a mají hodně málo nebo nic společného s tradičními organizačními strukturami komunit původních obyvatel, kterým vládnou. Přes několik výjimek vládní zástupci kmenů historicky spíše uzavírají dohody s důlními, dřevařskými a dalšími těžebními závody, které vykořisťují tradiční teritoria původních národů, ke kterým patří.

Tohle je území mimo rezervace a území, ve kterých nemají žádné pravomoce. Jak v USA, tak v Kanadě mají kmenová zastupitelstva své vlastní policejní složky. Nezapomínejme, že indiánská policie zabila náčelníka Sedícího býka v rezervaci Standing Rock. A v mojí komunitě Kanehsat:ke mohawská policie postřelila a mnohočetně zranila veterána z Oka Crisis Joea Davida. Na následky těchto zranění David později zemřel.

Dnes vidíme, že se to samé děje ve Standing Rock. Tento měsíc policisté z úřadu pro indiánské záležitosti brutálně zbili ochránce vody bojující proti DAPL v rámci vyklizení zbývajících lidí z protestních táborů. Pevně doufám, že žádný typ OIZ, Oddělení pro indiánské záležitosti, indiánská policie, kmenová vláda nebo zvolený náčelník a rada, financovaná federální vládou, která jí platí účty a které se musí zodpovídat za své výdaje, že prostě nikdo z nich nemá v našem hnutí žádnou legitimitu. Protože vidíme znovu a znovu, jak jsou kooptováni. Není to opravdový hlas lidu.

A to samé řešíme i u nás doma, kde bojujeme proti ropovodu Kinder Morgan a kde můžeš vidět nás, původní obyvatele, jak bojujeme s tím, že naši lidé jdou na ruku korporátním zájmům napříč celou polokoulí. A to našim lidem a našim hnutím vážně škodí. Naši lidé se často bojí odhalit korupci v kmenové vládě nebo brát tuto kmenovou vládu jako svou vlastní. Když to vše vymyslely americký a kanadský stát, aby mohly i nadále kontrolovat lidi.

Jelikož diskuse o DAPL stále pokračují, kmenová rada ve Standing Rock přijímá veškerou podporu, kterou může dostat, za předpokladu, že bude dodržovat pravidla nenásilného protestu. Lidé, kteří domorodé lidi a obyvatele Želvího ostrova příliš fetišizují, skutečně nerozumějí systému fungujícímu v rezervaci ani tomu, že rezervace bývala vězením pro válečné zajatce.

Myslí si, že kmenová rada je nedílnou součástí tradiční vlády, čemuž jen nahrává, když vidíte členy kmenové rady, jak nosí válečné čelenky, aniž by dělali něco, u čeho by tradice vyžadovala nosit takový posvátný předmět. A tak tu máte tento druh neustále doutnajících konfliktů mezi tradičnějšími domorodci a domorodci z vlády IRAirská republikánská vojenská organizace. Její kořeny sahají k organizaci Irští dobrovolníci, založené 25. listopadu 1913, která měla na svědomí Velikonoční povstání v dubnu 1916., které vidíte dokonce ve většině mainstreamových médií, jež mluví o o náčelníkovi Daveu Archambaultovi, ale nemluví o Mezinárodní radě mladých (International Youth Council) o Youth Runners, nebo o Ladonně Bravebull-Allard, kteří přitom byli jiskrou, která zažehla první posvátný oheň nad Sacred Stone.

Objevilo se tu mnoho samozvaných starších, z nichž všichni nepocházeli z této komunity nebo nechtěli ustoupit ženám z ženské rady starších, které by v této komunitě měly mít moc. To vytváří konflikt a rozkol ve chvíli, kdy je nepotřebujeme. Což je přesně to, co vláda chce a co COINTELPRO a podobný svině dělají. Což můj kámoš vyhlásil za otázku roku – „Který stařešina?“ Protože takové případy nastávají pořád, přicházejí lidé a tvrdí, že mluví z autority „stařešinů“. Nebo nějakého „stařešiny“. Ale většinou ani neví, jak se ten „starší“ jmenuje.

A tak se nemůžeme neptat, jak dobrý je takový způsob chování, když chodí a vykřikují rozkazy, ale ve skutečnosti nevědí, od koho ty rozkazy pocházejí. „Šéfové nám řekli, abychom to tu obešli a zjistili, jestli bychom–“ „Tady žádný šéf není! Tady nejsou žádní šéfové!“ „Ne, nikdo teď neposlouchá! Starší vás žádají, abyste se vrátili do tábora!“ „Vidíš… hajzlové dělaj furt takový svinstva. Snaží se nás všechny rozdělit.“ Je to zřejmé. Tito hráči se zapojují, aby mohli kooptovat.

A my to musíme být schopni zjistit a informovat o tom tak, abychom to odhalili, ale zároveň zabránili, aby k tomu došlo znovu. „Abychom toto dokázali, musíme být hrdí na to, co jsme udělali. Musíme být poctěni vítězstvím, a nyní nastal čas. Nastal čas jít domů.“ Padlo už mnoho nápadů a probíhají mnohé diskuse nad tím, proč Dave Archambault žádal lidi, aby šli domů.

Někteří říkají, že by kmen mohl nést odpovědnost, pokud by toto veřejně neprohlásil. Tuto zemi ale nazývají „Územím ujednání z roku 1851“. Tato země, kterou vláda nazývá „Army Corps Lands“, je mimo pravomoci rezervace, takže je hypoteticky i mimo pravomoci Davea Archambaulta a kmenového náčelníka. „Tohle potrubí, které lidi odmítají opustit.“ Tohle našemu národu nijak neuškodí. Je to politik. Tak je to. Myslím, je tohle snad ten, koho lidé tady v komunitě následují jako toho nejdůležitějšího? Ne. Lidé následují ženy z ženské rady starších nebo starší z jejich kmenů, které zastupují, kteří sem byli pozváni.

Znamená to, že lidé odcházejí? Jistěže ne. Je jasné, že lidé, kteří tu zůstali, si myslí, že je to sračka, jinak by už odešli. Navzdory všemu našemu úsilí někdy stavba ropovodu pokračuje. Na území samotných Spojených států je přes 4 miliony kilometrů potrubí vedoucího olej nebo plyn. To je dost trubek na to, aby Zemi obkroužily víc než 100krát. Naštěstí, pro lidi, kteří vědí, co dělají, existuje mnoho cest, jak omezit funkčnost těchto ropovodů.

Loni byl ropovod Enbridge’s Line 9 celkem třikrát odstaven záškodníky, kteří se dostali do enbridgeské stanice a uzavřeli manuální ventily. Došlo k tomu jednou v tzv. Quebecu a dvakrát v tzv. Ontariu. Aktivisté použili podobnou taktiku, když najednou odstavili pět ropovodů, vedoucích ropné písky do Spojených států, v rámci koordinované akce vyjadřující solidaritu s ochránci vody ze Standing Rock.

Protože ropovody pokrývají rozsáhlá území, jsou hodně zranitelným cílem sabotáží. Mezi roky 2008 a 2009 se ropovod Encana vedoucí skrz města Dawson Creek a Tomslake a okolo nich stal terčem série bombových útoků. V tomto roce také někdo pomocí těžkých strojů vykopal část potrubí v tzv. Albertě, čímž způsobil škodu půl milionu dolarů. Ropná infrastruktura se stala cílem také pro ozbrojené povstalecké skupiny jako ELN (Národní osvobozenecká armáda Kolumbie) nebo Hnutí za osvobození delty Nigeru (MEND) v Nigérii.

Je jasné, že pokud děláte akci zaměřenou proti existující ropné infrastruktuře, je hodně důležité, aby lidé věděli, co dělají, a plně si uvědomovali veškerá případná rizika. Státy zacházejí extrémně daleko při kriminalizaci lidí, kteří si zahrávají s prouděním surové ropy a zemního plynu, a budou se snažit zastrašit aktivisty hrozbou extrémně dlouhých trestů odnětí svobody. Mělo by to být sice jasné, ale stojí za to upozornit, že podstatou odstavování ropovodů je snaha vyhnout se ničení životního prostředí.

Proto je nezbytně důležité, aby kdokoliv, kdo dělá takový typ akcí, učinil všechna nezbytná preventivní opatření, aby náhodou nezpůsobil únik paliva on sám. Takže… jdeme vědomě do dlouhého boje, ve kterém jde o hodně. To, co vypadá jako porážka, může být taky šancí přeskupit se, zhodnotit, jak se věci mají, a vymyslet, jak je třeba upravit naši taktiku a strategie.

Něco jsem se tady naučil – až budeme po návratu domů pracovat v rámci naší komunity a národa, musíme se začít organizovat takovým způsobem, který bude respektovat celou rozmanitou škálu taktik. A mám za to, že to bude znamenat nutnost vzdělávat se a že se budeme muset řídit příklady, protože historii nemůžeme opakovat. Musíme se prostě jen reorganizovat. Rekolektivizovat se, a ta největší část, která se vrátí zpátky k tomu, o čem jsme mluvili, se pokouší mírovou policii buď úplně vyhnat, nebo je pohnat k zodpovědnosti za jejich činy, aby viděli, že to, co dělají, má na hnutí jako celek opravdu negativní dopad.

A že to má negativní dopad i na budování komunity a že komunitu tím neochraňují. Komunitu vystavují nebezpečí. Myslí si, že chrání komunitu před policajty a armádou, před tím, „aby přišli“. Ve skutečnosti tu ale už dávno jsou. To oni to vybudují. Nakonec naruší to, co tu máme, dojde k rozkolu a to pak poškodí a rozbije komunitu mnohem víc. Takže bez ohledu na vnitřní konflikty, ke kterým může i nemusí docházet v táboře, nebo na to, že lidé z „druhého týmu“ vytvářejí fízly a policii. — když budeme mít na paměti, že to, co dělají, může škodit mnohem víc než cokoli jiného, pomůže nám to činit lepší rozhodnutí hnutí radikálního odporu.

Pomůže nám to taky porozumět, o jakou pomoc vlastně máme žádat. A když zrovna nepotřebujeme pomoc, tak kam poslat ostatní tak, aby tam byli efektivnější, aby se na dalších místech Spojených států mohly zjevovat další a další tábořiště, protože o to tu jde. Když k tomu došlo tady, proč by se to nemohlo stát i někde jinde?

Klíčové byly zkušenosti a schopnosti, které s námi sdíleli lidé vyškolení na boj s ropovody. V mnoha nadcházejících bojích budeme vídat komunity, které povstanou, protože už budou mít plné zuby toho, jak s nimi ropné společnosti nebo důlní společnosti zacházejí. Bude jim ale chybět know-how, které s sebou nutně přináší tuhý odpor proti podobným věcem. Během toho, kdy probíhají právní tahanice, kdy veřejnost podává připomínky, nemůžeme dál věřit, že soudní proces k něčemu bude – – protože je zmanipulovaný. Musíme se spojit. A můžeme doufat a modlit se, že ta jednodušší, listinná cesta projekt zastaví.

Musíme také nejen nás samotné, ale i naše potomky vycvičit v taktikách, které budeme k úspěšnému boji proti ropovodům potřebovat, dřív než budou podepsány poslední listiny, než skončí připomínky veřejnosti a než dojde ke schválení. To není ten správný čas, kdy začít lidi připravovat. To už je totiž čas, kdy má začít náš útok. Musíme sami na sebe nahlížet tak, že je celý náš život zasvěcen hnutí, Musíme zažehnout celou tuhle revoluci, abychom mohli bojovat za svobodu.

Abychom mohli bojovat a měli za co bojovat: za naši zemi, naši vodu, naše území. Abychom mohli žít, kde chceme, lovit, kde chceme, plavat, kde chceme, jako naši předkové předtím, než přišli bílí muži. To je důvod, proč tu jsme.

Dne 24. ledna Donald Trump45. prezident Spojených států amerických, kterým se stal 20. ledna 2017. Do Bílého domu nastoupil ve věku 70 let jako nejstarší a zároveň nejbohatší zvolený prezident podepsal prezidentský exekutivní příkaz schvalující pokračování výstavby ropovodu Dakota Access. Jedním tahem podepsal i povolení pro ropovod Keystone XL, jehož výstavba byla zmrazena Obamovou administrativou v roce 2015 následkem několikaletých protestů aktivistů a environmentálních skupin zaměřených proti ropovodům.

Ve čtvrtek 22. února armáda a místní policie bok po boku se členy Národní gardy a Ministerstva vnitřní bezpečnosti vyklidila poslední ostrůvky odporu v táboře Oceti Sakowin, což pro tábořiště aktivistů NoDAPL znamenalo hořký konec. Dostáváme se do nové fáze bojů proti stoupající produkci fosilních paliv a stále divočejší militarizaci policie. Doufejme však, že dynamika, která vládla v Táboře posvátných kamenů, bude fungovat jako cenná lekce, která nás posune kupředu. Jsou to lekce, ze kterých se naše hnutí musí poučit a vzít si je za své, aby se mohlo lépe připravit na boje, jež nás teprve čekají.

Doufáme, že jste si užili první díl série Trouble. Očekávejte další pokračování. Tyto krátké filmy byste měli sledovat ve skupinách, měly by sloužit jako zdroj a námět pro diskusi a kolektivní organizaci. Chtěli byste filmy promítat i ve vaší zemi? Staňte se potížistou! Za 10 dolarů měsíčně vás zapojíme, v předstihu vám poskytneme kopii pořadu, další informace k promítání, jako doplňující zdroje nebo otázky, které můžete použít k rozproudění diskuse.

Jestli si nemůžete dovolit podpořit nás finančně… nezoufejte! Můžete veškeré naše pořady streamovat a/nebo si je zadarmo stáhnout z našich webových stránek: sub.media/trouble. Jestli máte nějaké návrhy na témata, kterým bychom se měli věnovat, nebo s námi prostě jen chcete být v kontaktu, napište nám na trouble@submedia.tv. Tento dokument vznikl s velkorysou Media Cooperative a Mutual Aid Media.

A teď… už běžte ven a začněte dělat potíže!