Baby It’s Cold Outside

V minulosti nám politici slibovali vytvoření lepšího světa. Měli různé cesty jak toho dosáhnout. Avšak jejich moc a autorita pramenila z optimistických vizí jenž nabízeli svým lidem. Tyto sny selhaly. A dnes lidé ztratili víru v ideologie.

Stále více jsou politici viděni prostě jako pouze manažeři veřejnosti. Ale nyní tito objevili novou roli jenž obnovila jejich moc a autoritu. Místo splnění snů nás politici nyní slibují ochraňovat od nočních můr. Říkají, že nás ochrání před děsnými hrůzami které nemůžeme vidět a nechápeme. A že největší nebezpečí ze všech je mezinárodní terorismus. Silná a zlověstná síť s spícími buňkami v zemích na celém světě. Hrozba, s níž musí byt bojováno ve válce proti terorismu.

Ale z valné části je tato hrozba fantazií jenž byla zveličena a překroucena politiky. Je to temný přelud šířící se nezpochybňován celým světem prostřednictvím vlád bezpečnostních služeb a mezinárodních médií. Toto je série filmů o tom, jak a proč byla tato fantazie vytvořena a kdo z ní profituje. V centru tohoto příběhu jsou dvě skupiny. Američtí neokonzervatisté a radikální islámisté.

Obě skupiny byli idealisty kteří se zrodili z krachu svobodného snu o vytvoření lepšího světa. A obě mají velmi podobné vysvětlení co způsobilo tento krach. Tyto dvě skupiny změnily svět ovšem ne tak, jak si to představovaly. Společně vytvořili dnešní noční můru o tajném organizovaném zlu, jenž ohrožuje svět. Tato fantasie, jak politici zjistili, obnovila jejich moc a autoritu v době vystřízlivělé z ideologií. A ti s nejděsivějšími obavami se stali nejmocnějšími.

Třídílný dokument televize BBC Moc nočních můr – vzestup politiky strachu o politice, uplatňování moci s pomocí strachu a hrozeb, o terorismu a pozadí „takzvané války s terorismem“. Autor Adam Curtis za něj získal mezinárodní ocenění Britské akademie filmového a televizního umění BAFTA.

Moc nočních můr. Vzestup politiky strachu.

Část první.

Miláčku, venku je zima.

Příběh začíná v létě 1949 když školní inspektor středního věku z Egypta přijel do malého městečka Greeley v Coloradu.

Jmenoval se Sayyed Qutb. Qutb byl vyslán do USA, aby studoval jejich vzdělávací systém a zapsal se na místní státní fakultě. Jeho fotografie se objevily v ročníku fakulty. Ale Qutbovi bylo souzeno aby se stal něčím mnohem více než školním inspektorem. Ze zkušeností v Americe získaných toho léta posléze Qutb vytvoří silnou sadu idejí jenž přímo inspiruje ty kdož pilotovali letadla při útoku 11 září. (dnes už víme že je nepilotovali) Jak cestoval po celé zemi tak Qutb začal být více a více rozčarován Amerikou.

Právě to, že na povrchu se zdálo, jako že země prosperuje a je šťastná viděl Qutb jako známky vnitřní korupce a rozkladu. To byla Trumanova Amerika a mnoho Američanů si jí dnes váží jako zlatý věk jejich civilizace. Ale Qutb tu viděl zlověstné náznaky. Všude kolem něj byla hloupost, korupce vulgarita. Mluvilo se jen o filmových hvězdách a cenách aut. Také ho velmi zaujalo že obyvatelé Greeley trávili mnoho času šlechtěním trávníků. Prořezáváním svých živých plotů, sekáním svých trávníků.

To bylo pro Qutba indikaci sobeckosti a materialistického aspeku Amerického života. Američani žili své izolované životy obklíčeni svými trávníky. Toužili po hmotném bohatství. A to, říká Qutb velmi ostře je chuť Ameriky. To co Qutb věřil, že vidí byla skrytá a nebezpečná realita pod povrchem bežného Amerického života. Jedné letní noci zašel na tanec do místního kostela. Později napsal že to, co tu noc viděl dalo pevné obrysy jeho vizi. Mluvil o tom, jak kněz přehrával na gramofonu jeden z velkých hitů těch dnů „Miláčku, venku je zima.“

Ztlumil světla, aby vytvořil snivý, romantický efekt. A pak, jak Qutb říká „Hrudě se setkali, ruce obkroužili pasy…“ „…a sál byl plný chtíče a lásky.“ Pro většinu lidí sledujících tento tanec by to byl nevinný obraz stěstí mladých. Ale Qutb viděl něco jiného. Tanečníci před ním byly tragické ztracené duše. Věřili že jsou volní. Ale ve skutečnosti byli uvězněni svými vlastními sobeckými a chamtivými touhami. Americká společnost nevyvíjela ale zakrňovala své lidi.

Stávali se z nich izolované bytosti ovládané jejich primitivními zvířecími pudy. Taková stvoření, jak Qutb věřil mohou rozložit pouta, jenž drží společnost pohromadě. A tu noc se rozhodnul zabránit této kultuře sobeckého individualismu převzít vládu nad jeho vlastní zemí. Ale Qutb nebyl sám. Stejnou dobou byl v Chicagu další muž jenž sdílel ty samé obavy ohledně destruktivní síly individualismu v Americe. Byl to podivný politický filosof na Chicagské univerzitě.

Ale jeho ideje budou také mít dalekosáhlé následky protože se stanou vytvářející silou v pozadí neokonzervativního hnutí jenž dnes ovládlo Americkou vládu. Jmenoval se Leo Strauss. Strauss je záhadnou postavou. Odmítal být fotografován a poskytovat rozhovory. Věnoval svůj čas vytvoření oddané skupiny studentů. A učil je, že ta prosperující svobodná společnost, ve které žijí obsahuje sémě svého vlastního zničení. Neposkytoval rozhovory, nepsal politické eseje neobjevoval se v rádiu když už tehdy ještě nebyla televize, ani nic podobného.

Ale chtěl získat školu studentů jenž uvidí to, co viděl on. Že západní svobodný systém vedl k nihilismu… (popírání všch hodnot) …a že je v průběhu vývoje na jehož konci se ani sám nedokáže určit či bránit. Vývoje, jenž lidem odebral všechno chváleníhodné a obdivuhodné a předělal je na zakrnělá zvířata. Vývoje, jenž nás předělal v dav zvířecky nemocných malých zakrnělců spokojených s nebezpečným životem v kterém nic není pravdou a vše je povoleno. Strauss věřil, že ideje svobodného systému o individuální svobodě vedou lidi k zpochybňování všeho a všech hodnot, všech morálních pravd.

Namísto nich jsou lidé nyní vedeni vlastními sobeckými touhami. A to hrozí roztrhat společné hodnoty jenž udržují společnost pohromadě. Ale Strauss věřil, že je tu způsob, jak to zastavit. Je na politicích, aby prosazovali silné a inspirující mýty kterým by každý mohl věřit. Nemusí být pravdivé, ale jsou nezbytnou iluzí. Jeden z nich je náboženství a další je mýtus národa. A v Americe je to myšlenka že tato země má unikátní osud bojovat se silami zla na celém světě.

Tento mýtus byl shrnut, jak Strauss řekl svým studentům v jeho oblíbeném televizním programu – Gunsmoke. Strauss byl velký přiznivec Americké televize. Gunsmoke byl jeho velkým favoritem a on spěchal domů ze semináře který končil, jak víte, asi v 5:30 aby si dal rychlou večeři takže mohl být ve svém křesle před televizí když Gunsmoke začal. A citíl, že toto představení je dobré. Mělo ozdravný efekt na Americké publikum. Protože ukazovalo konflikt mezi dobrem a zlem způsobem jenž byl okamžitě srozumitelný každému.

Uvidíme, co se stane! Ne! Hrdina měl bílý klobouk a tasil rychleji než záporná postava. Hrdina zvítězil. A nešlo jen o to, že hrdina zvítězil ale také o to, že hodnoty byly jasné. To je Amerika! Budeme triumfovat nad silami zla jenž se pokouší zničit nás a přednosti Západu. Dobro a zlo. Leo Straussův další oblíbený seriál byl Perry Mason. A ten, jak řekl svým studentům, shrnuje roli, kterou oni elita, musí hrát. Na veřejnosti musí podporovat mýty potřebné pro záchranu Ameriky od rozkladu.

Ale v soukromí jim věřit nemusí. Perry Mason se lišil od Gunsmoke. Tento vyjímečně mazaný muž, jak můžeme vidět je velmi schopný a používá své velké inteligence a rychlosti přemýšlení, aby zachránil své klienty z nebezpečí ale také nás může ohlupovat, protože je chytřejší, než jsme my. Opravdu říká pravdu? Možná je jeho klient vinný! V roce 1950 Sayyed Qutb cestuje zpět z Ameriky do Egypta. Je také odhodlán najít nějakou cestu jak kontrolovat síly sobeckého individualismu.

A jak cestoval, začal vymýšlet nový typ společnosti. Měla by mít všechny moderní vymoženosti západní vědy a technologie. Ale více politický islám by v ní měl sehrát centrální roli udržujíc individualismus v šachu. Poskytne tak morální systém jenž zabrání, aby sobecké touhy lidí ovládaly je samotné. Ale Qutb zjistil že americká kultura se už šíří Egyptem uchvacujíc masy v jejím svůdném snu. Co je potřeba, věřil, je elita předvoj, který bude vidět skrze tyto iluze svobody tak, jako to on viděl v Americe a jenž povede masy k uvědomění si vyšší pravdy.

Masy potřebují být vedeny. A je to tato předvojová skupina, jenž bude zodpovědná za ten úkol vyvedení lidí z temnoty do světla islámu. Protože masy podlehly svým sobeckým touhám a on chtěl aby předvoj byl jíný, byl nezkažený aby stál celý mimo tuto celou zkorumpovanou situaci. Aby přivedl lidi zpět k pravdě. Po svém návratu začal být Qutb politicky aktivním v Egyptě. Připojil se ke skupině nazývané Muslimské Bratrstvo jenž chtěla, aby islám hrál ústřední roli ve spravování Egyptské společnosti.

A v roce 1952 Bratrstvo podporovalo revoluci vedenou generálem Nasserem která svrhla poslední zbytky Britské nadvlády. Ale Nasser dal velmi rychle najevo že nový Egypt bude nenáboženskou společností… (světskou) …která si vezme za vzor západní morálku. Rychle vytvořil alianci s Amerikou. A CIA agenti přijeli do Egypta, aby zorganizovali bezpečnostní agentury pro nový režim. Když byli postaveni před tyto skutečnosti tak se Muslimské Bratrstvo začalo organizovat proti Nasserovi a v roce 1954 byl Qutb a další vedoucí členové bratrstva zatčeni bezpečnostními službami.

Co se pak stalo Qutbovi bude mít následky pro celý svět. V sedmdesátch letech byl natočen tento film jenž ukazuje, co se dělo v Nasserových hlavních věznicích v padesátých a šedesátých letech. Je to natočeno podle výpovědí přeživších. Mučitelé vytrénovaní CIA rozpoutali orgie násilí proti členům Muslimského Bratrstva obviňujících je ze spiknutí ke svržení Nassera. V jednom případě byl Qutb potřen zvířecím tukem a zamknut v cele se psy, trénovanými k útočení na lidi.

V té cele dostal infarkt. Sayyed Qutb si o sobě myslel, že je nadřazeným člověkem. Viděl sebe samého jako důležitého islámského myslitele se silným charakterem. A tak dále a tak podobně. Ale na konci dne když byl ve vojenském vězení nám přesně popsal detaily jeho tajné skupiny a rozkazy, které jim dal. Nejnebezpečnější z rozkazů byl že mají zatopit celé Nilské povodí… (jediné v Egyptě hustě obydlené území) …aby utopili tuto zkorumpovanou zemi nevěřících. Qutb přežil, ale mučení mělo silně radikalizující efekt na jeho ideje.

Do tohoto bodu věřil tomu, že západní nenáboženské ideje jednoduše vytváří sobeckost a izolaci jakou viděl ve Spojených Státech. Ale to mučení, jak věřil ukazovalo, že tato kultura také rozpoutává ty nejbrutálnější a barbarské vlastnosti lidí. Qutb začal mít vizi apokalyptické nemoci jenž se šíří ze Západu na celý svět. Nazval ji djahalía – stádium barbarské ignorance. Co ji dělá tak příšernou a zákeřnou je, že lidé si neuvědomují, že jsou nakaženi. Lidé věří tomu, že jsou svobodní a že jejich politici je vedou k pokroku a k novému světu.

Ale ve skutečnosti se vrací k barbarskému věku. Cítil, že djahalía je nyní tak nebezpečná protože je nejen rozvíjena západními mocnostmi ale Muslimové – to je jakoby obvinění z falešného vědomí – …Muslimové byli také nakaženi touto djahalíou takže nyní je islám ohrožován také zevnitř. Je to napadení zvenčí i zevnitř. Jsme ve stavu mimořádného ohrožení protože djahalía je stav který proniká vším a všemi. Dokonce nakazila i naše síly představivosti. A my ani nevíme, že jsme nemocní!

Že uctíváme hmotné statky (materialismus), sebe a individuální pravdy místo skutečných pravd. Takže jak to neuvěřitelný pocit epické konfrontace kdy islám je izolován na všech frontách. Zevnitř, zvenku kulturně, vojensky, ekonomicky, politicky. A v těchto podmínkách se jakýkoliv způsob boje stává oprávněný a legitimní a vlastně má jakousi existenční váhu protože tak nějak plní boží vůli na zemi. Pro Qutba se tato síla djahalíi dostala tak hluboce do myslí Muslimů že musí být nalezen dramatický způsob, aby je osvobodil.

V sériích knih, jež potajmu napsal ve vězení a které byly propašovány ven Qutb volal po revolučním předvoji, který by povstal a svrhl vedoucí představitele jenž dopustili, aby djahalía nakazila jejich zemi. Zdůvodnění bylo že tito vedoucí představitelé mohou být oprávněně zabiti protože se stali tak zkorumpovanými že nejsou více Muslimy, i když říkají, že jsou. Nasser postavený před tuto skutečnost se rozhodl rozdrtit Qutba a jeho ideje a v roce 1966 byl Qutb obžalován ze zrady.

Toto je jediný známý film Qutba jak očekává rozsudek. Verdikt byl předem rozhodnutý a 29. srpna 1966 byl Qutb popraven. Ale jeho ideje žily dál. Den po jeho popravě založil mladý školák tajnou skupinu. Věřím, že se jednou stanu předvojem v který Qutb doufal. Jeho jméno bylo Ayman Zawahiri a Zawahiri se stal rádcem Osamy Bin Ladena. Ale v ten samý moment když se Sayyeb Qutbovy ideje zdály mrtvé a pohřbené se Leo Straussovy ideje o tom, jak změnit Ameriku měly stát silnými a mocnými protože ten svobodný politický systém jenž v Americe od války dominoval, se začal hroutit.

Právo a pořádek byly pošlapány v Detroitu, Michigan. Loupení, drancování, vraždy. Jen před pár lety přislíbil prezident Johnson politiku která v Americe vytvoří nové a lepší prostředí. Říkal tomu „Skvělá Společnost“. Skvělá Společnost je v místě kde každé dítě může dostat vzdělání, aby si obohatilo mysl. Je to místo města mužů… Ale nyní na počátku těch nejhorších bouří, jaké kdy v Americe byly se zdálo, že tento sen skončil v násilí a nenávisti.

Jeden přední svobodomyslný novinář, jenž se jmenoval Irving Kristol se začal dotazovat zdali to možná vlastně nebyla sama tato politika která způsobila tuto sociální pohromu. (nebyla to ve Vietnamu vylhaná válka, kterou nikdo nechtěl?) Pokud jste se optal jakéhokoliv svobodomyslného v 1960 když se chystali zavést tyto zákony, tyto zákony, tyto zákony, a tyto zákony, jmenujíc vlastně všechny zákony jenž byly přijaty v šedesátých a sedmdesátých letech. Myslíš, že kriminalita vzroste, drogová závislost vzroste a počet nemanželských dětí vzroste anebo se sníží?

Očividně všichni říkali, že se tyto problémy sníží. A všichni se mohli zmýlit. Tak a to bylo něco čemu svobodomyslní nedokázali čelit. Měli své reformy a ty vedly k následkům které nečekali a nevěděli, co si s nimi počít. Na začátku sedmdesátých let se Irving Kristol stal středem skupiny nespokojených intelektuálů ve Washingtonu. Byli rozhodnuti pochopit proč ta optimistická svobodná politika zklamala. A našli odpověd v teoriích Leo Strausse. Strauss vysvětlil, že to byl samotný základ svobodné ideje ta „Víra v individuální svobodu“ která způsobila onen chaos protože podkopala společné hodnoty které drží společnost při sobě.

Individua se hnala za svými vlastními sobeckými zájmy a to nezvratně vedlo ke konfliktu. Jak hnutí rostlo mnoho mladých studentů, kteří studovali Straussovi ideje přicházeli do Washingtonu, aby se připojili k této skupině. Někteří, jako Paul Wolfowitz se učili Straussovy ideje na Chicagské Univerzitě stejně jako Francis Fukuyama. A další, jako syn Irvinga Kristola William studovali Straussovy ideje na Harvardské univerzitě. Tato skupina začne být známá jako neokonzervatisté.

Nuže, mnoho z nich nemohlo získat žádné školské místa a politicky vědecké a filozofické ústavy také nebyly zrovna přátelské k těm konzervativním či umírněně konzervativním náchylnostem. A pravda je, že hodně lidí kteří skončili ve Washingtonu, začali ve školství. Já to tak udělal, Paul Wolfowitz také a je nesporné že ani ostatní asi neměli velmi dobré naděje v akademii. Co jsme všichni měli společného, myslím byla určitá pochybnost o tom co se kdysi zdálo být velkou jistotou a důvěrou ve svobodný pokrok.

Filozofické základy pro svobodnou demokracii byly oslabeny. Takže si myslím, že Straussovi žáci, kteří přisli do Washingtonu o sobě neuvažovali jako o Churchillovi či Lincolnovi a o tom jsem přesvědčen, ale mysleli si, víte že je něco vznešeného na veřejném životě a na politice a pokusili se přispět v mnoha různých oblastech. Neokonzervatisté byli idealisty. Jejich snahou bylo zkusit zastavit sociální rozklad který, jak věřili, svobodomyslná politika rozpoutala. Chtěli nalézt cestu ke spojení lidí tím, že jim dají sdílet jistý záměr.

Jedním z velkých vlivů v tomto počínání byly teorie Leo Strausse. Tito lidé se vydali na cestu ke znovuvytvoření mýtu Ameriky jako jedinečného národa jehož osud je bojovat proti zlu ve světě. A v tomto projektu je zdrojem zla nepřítel Ameriky ve studené válce. Sovětský svaz. A když takto činili, tak věřili že nejen že dají nový smysl a účel životům lidí ale také budou šířít dobro a demokracii na celém světě. Spojené státy nebudou jen podle těchto Strausových žáků schopny přinést dobro světu ale budou schopny překonat tu zásadní slabinu v Americké společnosti ve společnosti, jenž trpí, téměř se rozkládá podle jejich slovníku díky relativismu, svobodným idejím nedostatku sebedůvěry lidí a absence důvěry sám v sebe.

A tak se jedním z hlavních politických projektů Straussových žáků během studené války stalo posílení sebedůvěry Američanů a důvěry v to, že Amerika je v podstatě jedinou silou dobra ve světě jenž musí být podporována, jinak zlo převládne. Ale aby toho dosáhli, neokonzervatisté museli porazit jednoho z nejmocnějších mužů na světě. Henry Kissinger byl ministrem zahraničí za presidenta Nixona a on nevěřil ve svět rozdělený na dobro a zlo. Co hnalo Kissingera vpřed byla bezcitná pragmatická vize o moci ve světě.

Při rostoucím politickém a sociálním chaosu v Americe Kissinger chtěl, aby se země vzdala svých ideologických bitev. Namísto toho by se měla dohodnout se zeměmi jako byl Sovětský svaz aby vytvořila nový druh globální vzájemné závislosti. Svět, ve kterém bude Amerika v bezpečí. Já věřím, že se všemi těmi zmatky které známe a nyní pociťujeme tady také existuje vyjimečná šance zformovat poprvé v historii skutečně globální společnost založenou na principu vzájemné závislosti.

A pokud budeme konat moudře a s vizí tak si myslím, že se budeme dívat zpět na tento zmatek jako na porodní bolesti kreativnějšího a lepšího systému. Kissinger započal tento proces v roce 1972 když přiměl Sovětský svaz aby podepsal dohodu s Amerikou omezující atomové zbraně. Byl to začátek toho, čemu se říkalo „uzavření“. A president Nixon se vrátil do Washingtonu aby triumfálně oznámil, že věk strachu skončil. Minulý pátek v Moskvě jsme byli svědky počátku konce té éry jenž začala v roce 1945.

Tímto krokem jsme zlepšili bezpečnost obou národů. Začali jsme snižovat úroveň strachu tím, že redukujeme důvody k tomu strachu pro nás dva a stejně tak pro všechny lidi na světě. Ale svět bez strachu nebyl to co neokonzervatisté potřebovali pro realizaci jejich projektu. Tak se nyní pustili do zničení vize Henryho Kissingera. Co jim dalo jejich šanci byl rostoucí kolaps Americké politické moci v zahraničí i doma. Porážka ve Vietnamu a odstoupení prezidenta Nixona kvůli Watergate vedly ke krizi důvěry v Americké politiky.

A neokonzervatisté se zmocnili svého momentu. Spojili se s dvěma pravičáky v nové vládě Geralda Forda. Jedním byl Donald Rumsfeld, nový ministr obrany. Druhý byl Dick Cheney, presidentův náčelník štábu. Rumsfeld začal pronášet projevy tvrdící, že sověti ignorují Kissingerovy dohody a tajně vytvářejí další zbraně s úmyslem napadnout Ameriku. Sovětský svaz se činil. Činili se ve smyslu jejich dosažené úrovně inovačního úsilí činili se ve smyslu nynějších zbraní které vyrábějí činili se ve smyslu zvyšování rychlosti výroby činili se ve smyslu rozšiřování jejich institučních možností jak vyrobit další zbraně v dostatečném tempu činili se ve smyslu rozšiřování jejich schopnosti stále více zlepšovat technickou úroveň těchto zbraní.

Rok za rokem demonstrují že vytrvají ve svém záměru. Jsou cílevědomí v tom, co dělají. Teď je naší otázkou co by s tím každý z nás měl dělat? CIA a další agentury jenž sledovaly Sovětský svaz nepřetržitě pátrajíce po jakékoliv známce hrozby řekly, že to je kompletní výmysl. V Rumsfeldových tvrzeních nebyla ani špetka pravdy. Ale Rumsfeld využil svého postavení aby přemluvil presidenta Forda k založení nezávislého šetření. Říkal, že potvrdí že je tu skrytá hrozba pro Ameriku.

A toto šetření povede skupina neokonzervatistů z nichž jedním byl Paul Wolfowitz. Cílem bylo změnit pohled Ameriky na Sovětský svaz. A Rumsfeld vyhrál tuto velmi prudkou politickou bitvu jenž se vedla ve Washingtonu v roce 1975 a 1976. Teď, jakožto část této bitvy se Rumsfeld a další lidé jako Paul Wolfowitz chtěli dostat do CIA. A jejich misí bylo vytvořit mnohem více zlý obraz Sovětského svazu, sovětských záměrů a sovětských názorů na boj a výhru v atomové válce.

Neokonzervatisté si vybrali jako předsedu vyšetřování známého kritika a historika Sovětského svazu Richarda Pipese. Pipes byl přesvědčen, že navzdory tomu, co sověti řikali veřejně tajně stále chtěli napadnout a podrobit si Ameriku. Bylo to jejich skryté myšlení. Vyšetřování bylo nazváno Tým B a dalším z vedoucích členů byl Paul Wolfowitz. Představa byla tenkrát taková že bude ustavena skupina nezávislých expertů kteří budou mít přístup ke stejným důkazům jako CIA které použije k získání svých závěrů aby se vidělo, jestli nedojdou k jiným závěrům.

A já jsem byl požádán, abych jim předsedal protože jsem nebyl expert na atomové zbraně. Já byl, pokud vůbec na něco, expertem na sovětské myšlení ale ne na zbraně. Ovšem to bylo tím skutečným klíčem ta otázka sovětského myšlení protože CIA se dívala jen po jak se jim tenkrát říkalo „počítadla zrnek“ vždy se dívali jen po zbraních. Ale zbraně můžou být použity různými způsoby. Můžou být použity na obranné záměry nebo na útočné záměry. Nuž dobře, dal jsem dohromady skupinu expertů a začali jsme prohrabávat důkazy.

Tým B začal zkoumat všechny CIA data o Sovětském svazu. Ovšem jakkoliv se snažili bylo málo důkazů o nebezpečných zbraních nebo obranných systémech, o nichž tvrdili, že je sověti vyvíjejí. Místo uznání, že to znamená že tyto systémy neexistují Tým B přišel s doměnkou že sověti vyvinuli systémy jenž jsou tak pokročilé, že jsou nedetekovatelné. Například nemohli najít žádné důkazy že sovětská ponorková flotila má akustický obranný systém. Co to podle Týmu B znamenalo bylo že tedy sověti vyvinuli nový neakustický systém obrany který se nedá detekovat.

A to znamenalo, že celá americká ponorková flotila byla v nebezpečí neviditelné hrozby, která existovala i když proto nebyl žádný důkaz. Oni nemohli říct, že sověti mají akustické prostředky k vyhledávání amerických ponorek protože je nemohli najít. Takže řekli nuž možná mají neakustické prostředky jak učinit naši ponorkovou flotilu zranitelnou. Ale nebyly žádné důkazy, že mají neakustický systém. Oni říkali, že nemohou nejít důkazy že to oni dělají tak jak si všichni myslí, že to dělají takže to musí dělat nějak jinak.

My nevíme jak ale musí to tak dělat. I když nebyly žádné důkazy? I když nebyly žádné důkazy. Takže když tu říkáte že fakt, že zbraň neexistuje… To neznamená, že ještě neexistuje. Znamená to, že jsme ji jen nenašli. Ano, to je důležité, ano. Pokud tu něco není, je to důležité. Díky tomu, že to chybi. Díky tomu, že to chybí. Pokud věříte že oni sdílí váš pohled na strategické zbraně a nemluví o něm, pak tu něco chybí. Něco je špatně. A CIA si toho nebyla vůbec vědoma.

Tým B obvinil CIA, že to co přehlédla byla skrytá a zlověstná realita Sovětského svazu. Nejen že tu bylo mnoho tajných zbraní, které CIA nenašla ale také se mýlila, pokud šlo o ty, které pozorovala jako třeba sovětská vzdušná obrana. CIA byla přesvědčena, že tato se nachází ve stavu kolapsu jenž odráží rostoucí ekonomický chaos v Sovětském svazu. Tým B prohlásil, že to je ve skutečnosti obratný podvod sovětského režimu. Letecký obranný systém fungoval perfektně.

Ale jediný důkaz, který přinesli, aby toto dokázali byla oficiální sovětská tréningová příručka jenž pyšně tvrdila, že jejich letecký obranný systém je plně integrovaný a funguje bezchybně. CIA obvinila Tým B, že se přesunul do světa fantazií. CIA byla velmi neochotná zaobírat se problémy jenž nemohly být demonstrovány v nějaké matematické podobě. Já jsem říkal, že by měli zvážit nepřímé důkazy. Oni se zabývali realitou, zatímco toto byla fantazie. Tak to bylo alespoň chápáno.

A byly tu boje na toto téma celou dobu. Myslíš si, že to byla fantazie? Ne! Já si myslím, že to byla absolutní realita. Já bych řekla, že všechno to byla fantazie. Myslím tím že se podívali na radary u Krasnoyarska a řekli „To je laserová zbraň“ když to ve skutečnosti nic takového nebylo. Oni dokonce vzali ruskou armádní příručku jejíž správný překlad byl „Umění vítězit“. A když ji přeložili a dali Týmu B tak ji nazvali „Umění podrobování“. No a on je rozdíl mezi „podrobením“ a „vítězstvím“.

A pokud půjdete po většině specifických tvrzení Týmu B ohledně zbraňových systémů a jen je prozkoumáte jeden po druhém tak jsou všechny falešné. Všechny? Všechny. Nic nebyla pravda? Nemyslím si, že cokoliv v Týmu B byla skutečně pravda. Neokonzervatisté založili nátlakovou skupinu aby veřejně propagovala zjištění Týmu B. Byla nazvána Komise současného nebezpečí a rostoucí počet politiků se k ní připojoval včetně prezidentské naděje, Ronalda Reagana. Přes filmy a televizi tato komise vykreslovala svět v němž je Amerika ohrožena skrytými silami které mohou udeřit kdykoliv silami, jenž si musí Amerika podrobit, aby přežila.

A koncentrace světového zla, nenávisti k lidskosti si vybraly místo. A je pevně rozhodnuto zničit vaši společnost. Musíš čekat, dokud mladí Američané nebudou muset padnout při obraně hranic svého kontinentu?! Tato dramatická bitva mezi dobrem a zlem byla přesně tím druhem mýtu, jak Leo Strauss učil své studenty, který bude potřebný na záchranu země z morálního úpadku. Nemusí to být pravda, ale je to potřeba aby se znovuzapojila veřejnost do velké vize amerického osudu jenž dá smysl a cíl jejich životům.

Neokonzervatisté dosáhli úspěchu ve vytvoření zjednodušené fikce vize Sovětského svazu jako centra zla v celém světě a Ameriky jako jediné země, která může zachránit svět. A tato pochmurná vize jako noční můra začala neokonzervativcům dávat velkou moc a vliv. Straussovi žáci začali vytvářet světový pohled, jenž je fantazií. Svět není rozdělen na dobro a zlo. Bitva, ve které jsme angažováni není bitvou mezi dobrem a zlem. Spojené státy, a každý, kdo pozoruje, to chápe udělaly některé dobré a některé špatné věci.

Je to tak s každou mocností. Taková je prostě historie. Ale oni chtěli vytvořit svět morálních jistot takže začali vynalézat mytologie – pohádky popisujíc jakoukoliv sílu ve světě která se brání Spojeným Státům, jako nějak satanickou či spojenou s ďáblem. Na koncí sedmdesátých let byl Egypt přeměněn. Na povrchu se stal moderním západním státem s prosperující střední třídou která prospívala z přílivu západního kapitálu jenž byl v zemi investován. Jeden člen této prosperující egyptské elity byl Ayman Zawahiri.

Byl nyní mladým doktorem právě začínajícím svou keriéru. Ayman byl ideálním mužem byl doktorem pocházejícím z velmi dobré rodiny. Jeho otec byl proferosem na univerzitě jeho dědeček byl velvyslanec a jeho druhý dědeček byl šejk Al-Azhar což je velmi respektovaná rodina. Býval typem člověka jenž jednal podle koránu. Nezajímal se o prestiž nezajímal se o peníze, nezajímal se o propagandu. Ayman se stal vůdcem pro svou povahu. Ve skutečnosti byl Zawahiri vůdcem tajné islámské buňky.

Skupina, kterou založil jako školák a která byla vytvořena na idejích Sayyeda Qutba, se rozrostla. Sayyed Qutbovi ideje se nyní rychle šířily Egyptem a to hlavně mezi studenty protože jeho předpovědi ohledně korupce přicházející ze Západu se zdály pravdivé. Vláda prezidenta Sadata byla kontrolovaná malou skupinou milionářů kteří byli podporováni západními bankami. Toto banky byly vpuštěny do zěmě tím čemu Sadat říkal politika otevřených dveří. Západním médiím Sadat popíral jakoukoliv korupci.

Všichni Egypťané věděli, že je to nestoudná lež. Kdo nyní prosperuje z politiky otevřených dveří? Taxikáři. Svobodomyšlenkáři. Všichni tito prosperují z této politiky otevřených dveří. Není to, jak oni říkají že tu jsou milionáři tu a tam a tak. Ne, vůbec ne. To je čístá, ehm čistě očernující propaganda ze strany Sovětského svazu a jeho agentů tu v zemi. Zawahiri byl tenkrát přesvědčen, že čas nyní nadchází k vyplnění Qutbovy vize. Předvoj má nyní povstat a svrhnout tento zkorumpovaný režim.

A muž, který dá islámistům tuto příležitost bude Henry Kissinger. Jako součást jeho snahy o vytvoření stabilního a vyváženého světa Kissinger přesvědčil prezidenta Sadata aby zahájil mírová vyjednávání s Izraelci. Pro Kissingera, nelítostného pragmatika byly náboženské překážky a nenávist nepodstatnými. Nejdůležitější bylo vytvořit bezpečnější svět. A tak v roce 1977 Sadat přiletěl do Jeruzaléma aby zahájil mírové vyjednávání. Pro Západ to bylo hrdinství. Ale pro islámisty to byla naprostá zrada.

Demonstrovalo to jasně, že Sadatova mysl byla tak zkorumpována Západem že byl nyní zcela pod jejich kontrolou. A podle teorií Sayyeba Qutba to znamenalo, že on není nadále Muslimem takže může být oprávněně zabit. A pak, v roce 1979 Ayatolláh Khomeini ukázal Zawahirimu že jeho sen o vytvoření islámského státu je možný. Alláh je velký! Khomeini vdechl život povstání proti Shahovi v Iránu. Šáh byl další vůdce který umožnil západním bankám přinést korupci do jeho země.

Ozbrojený boj je cesta ke svobodě! Khomeini prosadil ideu islámského státu… Smrt Shahově armádě žoldáků! …která byla velmi podobná Qutbovým idejím. Uznal to umístěním Qutbovy tváře na jedné z poštovních známek nové islámské republiky. V jeho prvním kázání promluvil Khomeini k Západu. „Ano,“ řekl jim, „my jsme ti zpátečníci a vy jste ti osvícení intelektuálové.“ „Vy, kdož chce svobodu pro všechno.“ „Svobodu jenž přinese korupci do naší země, zkorumpuje naši mládež a svobodu, jenž dláždí cestu utlačovateli.“ „Svobodu, jenž stáhne naši zemi na dno.“

Vyjadřujete se velmi nespokojeně ohledně toho, co se děje dnes v Iránu. Ne… jsem víc než velmi nespokojen, to je hanebné! Opravdu! Byl jsem sám nějaký čas tajemníkem Muslimského kongresu. A to samotné užívání názvu „islámská revoluce“ je kriminální. Kriminální proti islámu v prvé řadě. Prezidente Sadate, očekáváte že šáh přijme vaše pozvání? Zdá se to zrovna dobrým řešením. Citujte mě – Mé letadlo je připraveno ho sem dopravit. Kdykoliv. Na koncí roku 1980 Ayman Zawahiri s mnoha dalšími následníky Qutba, jenž vytvořili buňky se spojili.

Vytvořili organizaci kterou nazvali Islámský džihád. (džihád = svatá válka) Jeho vůdcem byl Abdel Salam Faraj. A Faraj tvrdil, že by měli zabít Sadata okázalým způsobem, jenž by šokoval masy. To způsobí, že masy uvidí skutečnou realitu o korupci, která je obklopuje a tedy povstanou, aby svrhly režim. Toto bylo džihádské hnutí – někteří z jeho vůdců jsou stále naživu – třeba já anebo také Ayman Zawahiri. My jsme prosazovali džihádský stav mysli spíše než mladší, více umírněné ideje z časů svobody, které jednoduše akceptovali realitu.

Psychologicky jsme si mysleli, že jsme nadřazeni skutečnosti. Pohrdali jsme každodenním obrazem světa. A chtěli jsme přetvořit či změnit tuto skutečnost. Tudíž naši cílem bylo zbavit se Sadata. Ti, kdož provedli ten atentát byli skupina armádních důstojníků, kteří byli součástí islámského džihádu. Tito byli okamžitě zatčeni a řežim odstartoval masivní hon na ty kteří stáli v pozadí tohoto plánu. Ale účinky atentátu na Egypťany nebyly takové, v jaké Zawahiri doufal. Tu noc Cairu zůstalo klidné. Masy nepovstaly.

A v následujících týdnech byl Zawahiri a mnoho dalších spiklenců zatčeno. Vrahové byli okamžitě odsouzeni a popraveni. Ale pak, téměř 300 islámistů, včetně Zawahiriho bylo postaveno před soud v pavilónu patřící do areálu výstaviště v Cairu. Souhlasili, že Zawahiri bude jejich mluvčí. … pro celý svět, to je náš svět v podání Aymana Zawahiriho! Teď my chceme mluvit pro celý svět! Kdo jsme my? Kdo my jsme? Proč nás sem přivedli? A co chceme říci? Co se týká první otázky – jsme Muslimové! Jsme Muslimové, kteří věří ve své náboženství všemi svými pocity a to v ideologii i praxi.

My jsme věřili v naše náboženství jak v ideologii tak v praxi. A tak jsme se snažili, jak jsme uměli nejlépe o vytvoření islámského státu a islámské společnosti! Zawahiri, ten muž je aristokrat. Pochází z důležité egyptsko-saudské rodiny. A myslí si o sobě, jak víte, že je vizionář a že na prostředcích nezáleží, jako Lenin. Myslím tím, že nedělá rozdíl mezi revolucí v jedné zemi anebo celosvětovou revolucí. Byl přesvědčen, že toto byl způsob jak mobilizovat masy.

Nepřijal to, že zkoušeli něco, co nefungovalo a tak selhali oni – jak víte. Podle něj znamenalo, že masy jsou stále pod vlivem ideologie Ameriky. A on začal hledat novou strategii. Soud odsoudil Zawahiriho ke třem letům ve vězení spolu s mnoha dalšími z islámského džihádu. Byl přesunut do cel za Policejním národním muzeem kde, jako Sayyed Qutb, byl mučen. A pod vlivem mučení začal interpretovat Qutbovy teorie mnohem radikálněji. Pro Zawahiriho bylo záhadou, proč Egypťané neviděli pravdu a nepovstali.

Muselo to být proto, že infekce sobeckého individualismu se dostala tak hluboko do myslí lidí že tito byli nyní tak zkorumpovaní, jako jejich vůdci. Zawahiri v tom uchopil strašlivou mnohoznačnost Qutbova argumentu. Nebyli to jen vůdci jako Sadat kteří nejsou skutečnými Muslimy, jsou to lidé samotní. A Zawahiri věřil, že to znamená že tito mohou být také ospravedlnitelně zabiti. Ale takové zabíjení jak Zawahiri věřil, bude mít vznešený cíl ve strachu a rozpoutaném teroru který vytvoří v mysli běžných Muslimů.

Šokuje je to a budou vidět skutečnost v jiném světle. Pak uvidí pravdu. Ayman Zawahiri dospěl k závěru že když věříme, že to co je cílem, je cílem povznášejícím tak prostředky k jeho dosažení mohou být jakkoliv hrozné. Můžeš zabít tolik lidí, kolik si přeješ protože konečný výsledek je vznešený. Tou logikou bylo, že my jsme ten předvoj my jsme ti správní Muslimové a všichni ostatní se mýlí. A nejen že se mýli, všichni ostatní nejsou Muslimové a jediná možnost, která nám dnes zůstává je prostě zabíjet na naší cestě k dokonalosti.

A v tomto stejném momentu bylo v Americe náboženství zmobilizováno politikou ale pro velmi odlišné poslání. A ti, kteří to podporovali byli neokonzervatisté. Mnoho neokonzervatistů se stalo poradci pro prezidentskou kampaň Ronalda Reagana. A jak tito začali být více zapojeni v Republikánské straně tak se spojili s náboženským křídlem strany protože s nimi sdíleli jejich cíl morální regenerace Ameriky. Názor, že pouze nenáboženská společnost se dokáže vyrovnat se všemi těmi strašnými chorobami jenž ovlivňují naši společnost…

Myslím, že to se ukázalo jako mylné. A to mě udělalo kulturně konzervativním. Doopravdy si myslím, že náboženství má dnes roli kterou bude hrát ve vykoupení této země. A svobodný systém nebyl připraven dát náboženství roli. Konzervatismus existuje, ale neví jak na to. V pozdních 70. létech byly v Americe miliony skalních křesťanů. Ale jejich kazatelé jim vždy říkali, že nemají hlasovat. Znamenalo by to kompromis s nemorální společností odsouzenou k zániku.

Ale neokonzervatisté a jejich noví republikánští spojenci utvořili spojenectví s mnohými významnými kazateli kteří řekli svým následníkům, aby začali být politicky aktivní vůbec poprvé. Je mi zle a jsem unaven poslouchat, jak všichni ti radikálové a ti zvrhlíci, a ti svobodomyslní, a ti levičáci a ti komunisti vycházejí ze záchodu! Je čas pro boží lid, aby vyšel z kostelů a změnil Ameriku! Musíme to udělat! Konzervativní hnutí, do tohoto bodu bylo v postatě intelektuálním hnutím.

Mělo nějaké velmi vlivné myslitele ale nemělo dost vojáků. A jak Stalin řekl o Papeži… „Kde jsou jeho divize?“ Nuž, neměli jsme mnoho divizí. Když tito lidé začali být aktivní najednou mělo konzervativní hnutí mnoho divizí. Byli jsme schopni hýbat doslova miliony lidí. A to bylo něco, co jsme neměli nikdy dříve schopnost učinit. Doslova miliony? Doslova miliony. A na začátku roku 1981 se Ronald Reagan dostal k moci v Americe. Náboženské hlasy byly v jeho zvolení klíčové protože miliony skalních křesťanů hlasovaly poprvé v životě.

A jak tito doufali mnoho neokonzervatistů se dostalo k moci v nové vládě. Paul Wolfowitz se stal hlavou ministerstva vnitra když se jeho blízký přítel Richard Perle stal asistentem ministra obrany. A hlava Týmu B, Richard Pipes se stal jedním z Reaganových klíčových poradců. Neokonzervatisté věřili že nyní mají šanci provést svoji vizi amerického revolučního předurčení k použití síly země agresivně jako síly pro šíření dobra ve světě v epické bitvě se Sovětským svazem.

Byla to vize, kterou sdíleli s miliony jejich nových náboženských spojenců. Jako ministr zaujímám osobní a veřejný postoj proti komunismu. K jeho zničení k jeho vymazání z povrchu Země protože, věřte mi, tito lidé jsou zaměřeni na zničení Spojených Států Amerických a svobody, jak ji známe. Ale neokonzervatisté čelili nesmírné opozici s touto novou politikou. Opozice nepocházela jen od byrokratů a ze senátu ale od prezidenta samotného. Reagan byl přesvědčen, že Sovětský svaz je ďábelskou silou ale stále věřil, že s ním může vyjednat ukončení studené války.

Reagan zpočátku tak docela nechápal že jejich agresivita je zakořeněná v jejich systému. On měl poněkud laskavý názor na lidi. Byl to velmi milý muž a tak přisuzoval dobré motivy i druhým. Také tu byl ještě další způsob projekce sebe samého. Řekl při víc než jedné příležitosti něco zhruba takového: „Pokud bych si jen mohl sednout spolu se sovětskými vůdci…“ „…a vysvětlit jim, že následují špatnou ideologii…“ „…a kdyby přijmuli správné ideologie, tak by mohli učinit jejich lidi šťastné a prosperující.“

Takže jsme mu říkali „Pane prezidente, tak se vám to nepodaří udělat!“ „Musíte jít po tom systému.“ „Donutit je, aby změnili ten systém.“ Trvalo mu velmi dlouho, než přijal tento pohled na věc. Aby přesvědčili prezidenta tak se neokonzervatisté pustili do prokázání že sovětská hrozba byla mnohem větší, než kdokoliv včetně Týmu B, předtím ukázal. Pokusí se prokázat, že většina terorismu a revolučních hnutí na světě jsou vlastně součástí tajné sítě, řízené Moskvou k ovládnutí světa.

Hlavním zastáncem této teorie byl vedoucí neokonzervatista který byl speciálním poradcem ministra zahraničí. Jeho jméno bylo Michael Ledeen a on byl ovlivněn úspěšnou knihou nazvanou Teroristická síť. Tato přišla s myšlenkou, že terorismus, není jen roztříštěný fenomén jak se zdá, existuje. Ve skutečnosti, všechny teroristické skupiny od PLO po Baader-Meinhof skupinu v Německu a prozatimní IRA všechny jsou součástí koordinované strategie teroru rozsévaného Sovětským svazem.

Ovšem CIA zásadně nesouhlasila. Říkali, že je to jen další neokonzervativní fantazie. CIA to popírala. Zkoušeli přesvědčit lidi že jsme opravdu šílení. Myslím tím, že nikdy nevěřili že Sovětský svaz je hnací silou v mezinárodní teroristícké síťi. Vždy chtěli věřit že teroristiské organizace jsou přesně to, co oni říkají. Lokální skupiny snažící se pomstít strašná bezpráví, která jim byla učiněna nebo zkoušejicí napravit hrozné sociální podmínky a takové ty věci.

A CIA opravdu uvěřila tomuto řečnění. Já nevím, jaké byly jejich motivy. Myslím tím… že nevím jaké motivy lide mají, v podstatě nikdy. A já se ani neobtěžuji s motivy. Ale neokonzervatisté měli mocného spojence. Byl jím William Casey a ten byl novým šéfem CIA. Casey byl sympatizantem neokonzervatistického pohledu. A když si přečetl knihu Teroristická síť, tak byl přesvědčen. Svolal míting sovětských analytiků v CIA v jejich ústředí a řekl jim aby vytvořili zprávu pro prezidenta která dokazuje, že skrytá síť existuje.

Ale analytici mu řekli, že to bude nemožné protože mnoho informací v té knize pochází z očerňující propagandy, kterou CIA sama vyrobila aby poškodila Sovětský svaz. Oni věděli, že teroristická síť neexistuje protože oni sami si ji museli vymyslet. A když jsme se probírali tou knihou, tak jsme našli velmi jasně celé epizody kdy CIA očerňující propaganda – tajné informace které byly vytvořeny pro krytí akcí aby byly vypuštěny v Evropských novinách – …byly vybrány a použity v této knize.

A mnoho z toho bylo kompletním výmyslem. Celá kostra knihy byla úplně vymyšlená. Řekli jste mu to? Řekli jsme mu to, přímo do očí. A měli jsme dokonce lidi přímo z operací, aby to Billovi Caseymu řekli. Myslel jsem, že to by mohlo mít účinek ale všichni jsme byli propuštěni. Casey byl prostě přesvědčen. On věděl, že Sověti jsou zaplateni v terorismu takže tu nebylo nic, co bychom mu mohli říci, abychom ho vyvedli z omylu. Lži se staly realitou. Nakonec Casey našel univerzitního profesora který se sám označil jako expert na teroristy a který vytvořil svazek, jenž potvrdil že skrytá síť vlastně ve skutečnosti existuje.

Pod tak intenzivním nátlakem Reagan souhlasil a dal neokonzervatistům to, co chtěli a v 1983 podepsal tajný dokument jenž zásadně změnil Americkou zahraniční politiku. Tato zamě začala nyní sponzorovat skryté války aby zatlačila zpět skrytou sovětskou hrozbu ve světě. Strašidlo Marxisticko-Leninistických vlád s ideologickými a politickými vazbami na Sovětský svaz dokazuje, že je tu přímá výzva, které musíme čelit. Oni jsou ohniskem zla v moderním světě. Byl to triumf neokonzervatistů.

Amerika se nyní vydala do boje proti silám zla ve světě. Ale to, co to začalo jako takový druh mýtu jaký Leo Strauss říkal že je potřebný pro Americký lid bylo stále více viděno jako pravda samotnými neokonzervatisty. Začali věřit svému vlastnímu výmyslu. Stali se, jak si říkali, „demokratičtí revolucionáři“ kteří budou používat sílu na změnu světa. Snažíme se zvětšit zónu svobody ve světě. Částečně to má co do činění s bojem proti komunismu a částečně to má co do činění s bojem s dalšími typy diktátorů.

Ale to jsme dělali a stále to děláme. Když říkáš, že jste byli demokratičtí revolucionáři co tím myslíš? Myslím tím, že jsme chtěli podporovat lidi kteří chtěli provést revoluce proti diktátorům ve jménu demokracie pro dosažení demokratického systému. Je to tak jednoduché. Jo. Není to nukleární fyzika, víš. Myslím tím, že svoboda je poměrně snadno dosažitelná. Je to riskantní práce – dělá muže opatrného a trošku osamělého. Ale někdo to dělat musí.

Neokonzervatisté se nyní rozhodli změnit svět. V příští epizodě další týden se podíváme, jak se spojili s islámisty v Afghanistánu a společně bojovali v epické bitvě proti Sovětskému svazu. A jak si obě skupiny namluvily, že porazily ďábelské impérium zla. Ovšem toto imaginární vítězství je zanechá bez nepřítele. A ve světě vystřízlivělém z velkých politických idejí si tito musí vytvořit nové fantazie a nové noční můry aby si udrželi svou moc.