Vládci peněz

Co se dnes děje v Americe? Proč jsme až po uši v dluzích? Proč nejsou politici schopni dostat dluh pod kontrolu? Proč je nyní tak mnoho lidí – často oba rodiče v zaměstnání, za málo peněz, nekonečně dlouho a stále mají méně? Jaká je budoucnost Americké ekonomiky a způsobu života? Proč nám vláda říká, že inflace je nízká, když kupní síla našich šeků alarmně padá? Jen o generaci dříve byl chléb za čtvrtinu a nové auto jste si mohli koupit za $1,995!

Problém je v tom, že od roku 1864 je náš bankovní systém založen na DLUHU. Všechny naše peníze jsou postaveny na vládním dluhu. Nemůžeme uhasit vládní dluh, aniž bychom uhasili náš zdroj peněz. Proto splacení našeho národního dluhu, bez reformy našeho národního bankovního systému, je nemožné. Proto se řešení nenachází v diskuzi o řešení našeho národního dluhu, ale spíše se nachází v reformě našeho finančního systému. Toto je ústředí Federal Reservecentrální bankovní systém Spojených států amerických. FED je neziskovu společností, která není nikým formálně vlastněna (spíše se jedná o nezávislou státní instituci). Akcie nejsou jako akcie soukromých společností, akcie FED vlastní 12 neziskových Regionálních federálních rezervních bank, které založila vláda USA. Stát má k FED přímý přístup skrze volbu vedení společnosti jednou za 14 let, tím je zachována politická nezávislost... More (Centrální banka USA) ve Washingtonu, D.C.

Nachází se na velmi působivé adrese, zrovna na Constitution Avenue (Ústavní ulici), přímo na proti Lincolnova památníku. Ale je „Federální“? Je skutečně částí vlády U.S.A.? Dobrá, ukážeme vám, že na „Federal Reserve“ není nic federálního, a nejsou tu žádné rezervy. Ten název je klam vytvořený ještě předtím, než v roce 1913 prošel zákon „Fedcentrální bankovní systém Spojených států amerických. FED je neziskovu společností, která není nikým formálně vlastněna (spíše se jedná o nezávislou státní instituci). Akcie nejsou jako akcie soukromých společností, akcie FED vlastní 12 neziskových Regionálních federálních rezervních bank, které založila vláda USA. Stát má k FED přímý přístup skrze volbu vedení společnosti jednou za 14 let, tím je zachována politická nezávislost... More Reserve Act“, aby si Američané mysleli, že nová centrální banka pracuje ve veřejném zájmu. Pravdou je, že FEDcentrální bankovní systém Spojených států amerických. FED je neziskovu společností, která není nikým formálně vlastněna (spíše se jedná o nezávislou státní instituci). Akcie nejsou jako akcie soukromých společností, akcie FED vlastní 12 neziskových Regionálních federálních rezervních bank, které založila vláda USA. Stát má k FED přímý přístup skrze volbu vedení společnosti jednou za 14 let, tím je zachována politická nezávislost... More je soukromá banka, vlastněná privátními držiteli akcií, a funguje čistě pro jejich soukromý zisk.

„Toto je skutečná pravda, FEDcentrální bankovní systém Spojených států amerických. FED je neziskovu společností, která není nikým formálně vlastněna (spíše se jedná o nezávislou státní instituci). Akcie nejsou jako akcie soukromých společností, akcie FED vlastní 12 neziskových Regionálních federálních rezervních bank, které založila vláda USA. Stát má k FED přímý přístup skrze volbu vedení společnosti jednou za 14 let, tím je zachována politická nezávislost... More je soukromě vlastněná zisková společnost, která nemá žádné „peněžní rezervy“, minimálně nemá žádnou rezervu, aby kryla bankovky, které jsou naším běžným platidlem. OPRAVDU. FEDcentrální bankovní systém Spojených států amerických. FED je neziskovu společností, která není nikým formálně vlastněna (spíše se jedná o nezávislou státní instituci). Akcie nejsou jako akcie soukromých společností, akcie FED vlastní 12 neziskových Regionálních federálních rezervních bank, které založila vláda USA. Stát má k FED přímý přístup skrze volbu vedení společnosti jednou za 14 let, tím je zachována politická nezávislost... More není ani federální, a i jeho krytí měny rezervami je pochybné. Je to soukromá banka, která je vlastněna členskými bankami, a byla vytvořena zákonem kongresu v roce 1913. Máte-li stále pochyby, není-li FEDcentrální bankovní systém Spojených států amerických. FED je neziskovu společností, která není nikým formálně vlastněna (spíše se jedná o nezávislou státní instituci). Akcie nejsou jako akcie soukromých společností, akcie FED vlastní 12 neziskových Regionálních federálních rezervních bank, které založila vláda USA. Stát má k FED přímý přístup skrze volbu vedení společnosti jednou za 14 let, tím je zachována politická nezávislost... More částí vlády USA, koukněte do telefonního seznamu. Ve většině (amerických) měst ji nenalistujete v modrých „vládních stránkách“.

Je k nalezení v bílých, obchodních stránkách, hned vedle Federal Expressu, jiné soukromé společnosti. Ale příměji, americké soudy opakovaně potvrzovaly, že FEDcentrální bankovní systém Spojených států amerických. FED je neziskovu společností, která není nikým formálně vlastněna (spíše se jedná o nezávislou státní instituci). Akcie nejsou jako akcie soukromých společností, akcie FED vlastní 12 neziskových Regionálních federálních rezervních bank, které založila vláda USA. Stát má k FED přímý přístup skrze volbu vedení společnosti jednou za 14 let, tím je zachována politická nezávislost... More je soukromá společnost. Proč nemůže kongres něco udělat s FEDem? Většina členů kongresu tomuto systému prostě nerozumí, a těch pár, kteří ano, se obávají promluvit. Např.: Zpočátku nás dlouholetý kongresman z Chicaga požádal, mohl-li by být rozhovor s ním v tomto videu. Ale v obou případech, když náš štáb dorazil do jeho úřadu udělat to interview, toto bylo vše, co jsme mohli nafilmovat.

Kongresman se nikdy neobjevil a asi se rozhodl, že už se nechce zúčastnit. Ale několik dalších v Kongresu bylo za ta léta odvážnějších. Tady jsou 3 krátké příklady. Roku 1923, zástupce Charles A. Lindbergh, Republikán z Minesoty, otec toho slavného letce, to řekl takto „Finanční systém byl odevzdán správě FEDucentrální bankovní systém Spojených států amerických. FED je neziskovu společností, která není nikým formálně vlastněna (spíše se jedná o nezávislou státní instituci). Akcie nejsou jako akcie soukromých společností, akcie FED vlastní 12 neziskových Regionálních federálních rezervních bank, které založila vláda USA. Stát má k FED přímý přístup skrze volbu vedení společnosti jednou za 14 let, tím je zachována politická nezávislost... More. Tato správa řídí finanční systém z pověření čistě kšeftařské skupiny. Systém je soukromý, řízený výhradně za účelem dosažení nejvyššího možného zisku z používání peněz jiných lidí.

Jeden z nejotevřenějších kritiků FEDucentrální bankovní systém Spojených států amerických. FED je neziskovu společností, která není nikým formálně vlastněna (spíše se jedná o nezávislou státní instituci). Akcie nejsou jako akcie soukromých společností, akcie FED vlastní 12 neziskových Regionálních federálních rezervních bank, které založila vláda USA. Stát má k FED přímý přístup skrze volbu vedení společnosti jednou za 14 let, tím je zachována politická nezávislost... More v Kongresu, bývalý předseda „House Banking“ a měnového výboru v letech velké ekonomické krize, Louis T. McFaddenRepublikánský člen Sněmovny reprezentantů z Pensylvánie ve Spojených státech, který sloužil od roku 1915 do roku 1935. Bankovní obchodník byl oponentem Federálního rezervního systému a byl hlavním sponzorem zákona McFadden z roku 1927, který omezil banky na pouze otevřené pobočkové banky uvnitř státu, ve kterém byla umístěna hlavní pobočka.... More řekl roku: Máme v této zemi jednu z nejzkorumpovanějších institucí, jakou kdy svět znal. Mluvím o FEDucentrální bankovní systém Spojených států amerických. FED je neziskovu společností, která není nikým formálně vlastněna (spíše se jedná o nezávislou státní instituci). Akcie nejsou jako akcie soukromých společností, akcie FED vlastní 12 neziskových Regionálních federálních rezervních bank, které založila vláda USA. Stát má k FED přímý přístup skrze volbu vedení společnosti jednou za 14 let, tím je zachována politická nezávislost... More. Tato zhoubná instituce ožebračila lid Spojených států a téměř přivedla k bankrotu naši vládu. Učinila tak prostřednictvím zkorumpovaných praktik bohatých supů, kteří ji ovládají. Senátor Barry Goldwateramerický konzervativní politik, republikánský kandidát na prezidenta ve volbách v roce 1964. byl pravidelným kritikem FEDUcentrální bankovní systém Spojených států amerických. FED je neziskovu společností, která není nikým formálně vlastněna (spíše se jedná o nezávislou státní instituci). Akcie nejsou jako akcie soukromých společností, akcie FED vlastní 12 neziskových Regionálních federálních rezervních bank, které založila vláda USA. Stát má k FED přímý přístup skrze volbu vedení společnosti jednou za 14 let, tím je zachována politická nezávislost... More Většina Američanů ve skutečnosti nerozumí zásahům mezinárodních půjčovatelů peněz. …

Účty FEDucentrální bankovní systém Spojených států amerických. FED je neziskovu společností, která není nikým formálně vlastněna (spíše se jedná o nezávislou státní instituci). Akcie nejsou jako akcie soukromých společností, akcie FED vlastní 12 neziskových Regionálních federálních rezervních bank, které založila vláda USA. Stát má k FED přímý přístup skrze volbu vedení společnosti jednou za 14 let, tím je zachována politická nezávislost... More nikdy nebyly překontrolovány. FEDcentrální bankovní systém Spojených států amerických. FED je neziskovu společností, která není nikým formálně vlastněna (spíše se jedná o nezávislou státní instituci). Akcie nejsou jako akcie soukromých společností, akcie FED vlastní 12 neziskových Regionálních federálních rezervních bank, které založila vláda USA. Stát má k FED přímý přístup skrze volbu vedení společnosti jednou za 14 let, tím je zachována politická nezávislost... More působí bez dozoru Kongresu a … ovládá bankovní dluh Spojených států. „FEDcentrální bankovní systém Spojených států amerických. FED je neziskovu společností, která není nikým formálně vlastněna (spíše se jedná o nezávislou státní instituci). Akcie nejsou jako akcie soukromých společností, akcie FED vlastní 12 neziskových Regionálních federálních rezervních bank, které založila vláda USA. Stát má k FED přímý přístup skrze volbu vedení společnosti jednou za 14 let, tím je zachována politická nezávislost... More skutečně, ačkoli není částí federální vlády, je mnohem mocnější než federální vláda. Je mnohem mocnější než prezident, Kongres či soudy. Spousta lidí to zpochybňuje. Dovolte mi ukázat můj případ. FEDcentrální bankovní systém Spojených států amerických. FED je neziskovu společností, která není nikým formálně vlastněna (spíše se jedná o nezávislou státní instituci). Akcie nejsou jako akcie soukromých společností, akcie FED vlastní 12 neziskových Regionálních federálních rezervních bank, které založila vláda USA. Stát má k FED přímý přístup skrze volbu vedení společnosti jednou za 14 let, tím je zachována politická nezávislost... More určuje, jaká bude průměrná platba za osobní auto, jaká bude platba za jejich dům, a zda-li budou zaměstnaní či nikoli. A já vám potvrzuji že toto je totální kontrola. FEDcentrální bankovní systém Spojených států amerických. FED je neziskovu společností, která není nikým formálně vlastněna (spíše se jedná o nezávislou státní instituci). Akcie nejsou jako akcie soukromých společností, akcie FED vlastní 12 neziskových Regionálních federálních rezervních bank, které založila vláda USA. Stát má k FED přímý přístup skrze volbu vedení společnosti jednou za 14 let, tím je zachována politická nezávislost... More je největší jednotlivý věřitel vlády USA.

Co nám přísloví říkají? Dlužník je sluhou věřitele. To, čemu by měl člověk rozumět, je, že ode dne přijetí ústavy do současnosti, lidé, kteří profitují ze soukromě vlastněných centrálních bank, (President Madisonamerický politik, politický filosof a čtvrtý prezident Spojených států amerických. Je jedním z hlavních autorů americké Deklarace nezávislosti (1776). V roce 1788 napsal více než třetinu Listů Federalistů obhajující ratifikaci Ústavy. Sloužil v Kongresu, vypracoval mnoho základních zákonů a prvních deset dodatků Ústavy. Nejzákladnější přesvědčení Madisona jako politického teoretika bylo, že nová republika potřebuje zabránit zvyšování vlivu různých zájmových skupin.... More je nazýval „Peněžní směnárníci“), bojují o to, komu bude svěřeno tisknout americké peníze. Proč je ten, kdo tiskne peníze, tak důležitý? Přemýšlej o penězích, jako o jakémkoli jiném druhu zboží. Máš-li monopol na zboží, které každý potřebuje a chce, a nikdo ho nemá dost, máš spoustu způsobů na tom vydělat, a rovněž získat ohromný politický vliv.

A o tom je celá ta bitva. V průběhu historie U.S.A., přecházela moc nad penězi tam a zpět mezi Kongresem a nějakými soukromě vlastněnými centrálními bankami. Otcové zakladatelé (U.S.A.) znali zlo soukromě vlastněných centrálních bank. Především měly zkušenost se soukromě vlastněnou britskou centrální bankou. The Bank of England, která zvýšila britský národní dluh do takového rozsahu, že parlament byl donucen uvalit na americké kolonie nekale vysoké daně. Ve skutečnosti, jak uvidíme později, Ben Franklinamerický státník, diplomat, vydavatel, přírodovědec a spisovatel. Stal se jedním ze zakladatelů americké demokratické kultury, v anglofoních kulturách je mu přičítán vynález hromosvodu. V roce 1740 založil Pensylvánskou univerzitu, druhou univerzitu ve Spojených státech. prohlásil, že to byl skutečný důvod americké revoluce.

Většina „otců zakladatelů“ si uvědomovala potenciál nebezpečí bank, a děsila se akumulace bohatství a moci bankéřů. Jeffersontřetí americký prezident (1801–1809) a hlavní autor amerického prohlášení nezávislosti (1776). to vyjádřil tímto způsobem Upřímně věřím, že bankovní instituce jsou pro naše svobody mnohem nebezpečnější, než zavedené armády.. Moc vydávat peníze by měla být bankéřům odebrána a vrácena lidu, jemuž řádně náleží. Toto stručné vyjádření Jeffersona je, de facto, řešením všech našich ekonomických problémů. Zopakování pomůže Ta právo emise by mělo být odňato bankám a vrácena lidem, kterým skutečně náleží.

James Madisonamerický politik, politický filosof a čtvrtý prezident Spojených států amerických. Je jedním z hlavních autorů americké Deklarace nezávislosti (1776). V roce 1788 napsal více než třetinu Listů Federalistů obhajující ratifikaci Ústavy. Sloužil v Kongresu, vypracoval mnoho základních zákonů a prvních deset dodatků Ústavy. Nejzákladnější přesvědčení Madisona jako politického teoretika bylo, že nová republika potřebuje zabránit zvyšování vlivu různých zájmových skupin.... More, hlavní autor Ústavy (Constitution), souhlasil. Zajímavě nazýval ty v pozadí centrálního bankovního systému „Money Changers“ (směnárníky). Madisonamerický politik, politický filosof a čtvrtý prezident Spojených států amerických. Je jedním z hlavních autorů americké Deklarace nezávislosti (1776). V roce 1788 napsal více než třetinu Listů Federalistů obhajující ratifikaci Ústavy. Sloužil v Kongresu, vypracoval mnoho základních zákonů a prvních deset dodatků Ústavy. Nejzákladnější přesvědčení Madisona jako politického teoretika bylo, že nová republika potřebuje zabránit zvyšování vlivu různých zájmových skupin.... More ostře kritizoval jejich aktivity „Historie ukazuje, že money changeres použili jakýkoli druh týrání, intrik, lsti a násilí, znamenající možnost udržet svou moc nad vládami kontrolou peněz a jejich vydáváním. Bitva o to, kdo získá výtěžek z našich peněz, byl a je klíčovým problémem U.S.A. Kvůli tomu jsou války. Ekonomické krize jsou tvořeny za tímto účelem.

Ještě po 1. světové válce, byla tato bitva zřídka vzpomínána v novinách, či historických knihách. Proč? Od 1. sv. války, „Money Changers“ se svým dominantním bohatstvím, měli získanou kontrolu nad většinou národních tiskovin. V průběhu americké historie, zuřila bitva o to, kdo získá moc nad vydáváním národních peněz. Ve skutečnosti přešla tato moc od roku 1764 tam a zpět 8x. Po více než 3 generace je tento fakt stále ještě skrýván mimo pozornost veřejnosti za kouřovou clonou patolízalů FEDucentrální bankovní systém Spojených států amerických. FED je neziskovu společností, která není nikým formálně vlastněna (spíše se jedná o nezávislou státní instituci). Akcie nejsou jako akcie soukromých společností, akcie FED vlastní 12 neziskových Regionálních federálních rezervních bank, které založila vláda USA. Stát má k FED přímý přístup skrze volbu vedení společnosti jednou za 14 let, tím je zachována politická nezávislost... More v médiích.

Dokud nepřestaneme mluvit o „deficitech“ a „státních výdajích“ a nezačneme mluvit o tom, kdo ovládá, kolik peněz máme, je to jen zakrývací hra – úplný a naprostý podvod. Nebude záležet na tom, jestli sebedokonaleji ústavou zajistíme vyrovnaný rozpočet. Naše situace se bude pouze zhoršovat, dokud nevykořeníme tu záležitost od samého začátku. Jaké je řešení našeho národního problému? Především vzdělání. A právě o tom je tento film. Ale za druhé, musíme jednat. Musíme si vzít zpět moc vydávat své vlastní peníze.

Vydávání vlastních peněz není extrémní řešení. To podotýkám! Je to to samé řešení, jež bylo navrženo v jiných dobách americké historie lidmi jako Benjamin Franklinamerický státník, diplomat, vydavatel, přírodovědec a spisovatel. Stal se jedním ze zakladatelů americké demokratické kultury, v anglofoních kulturách je mu přičítán vynález hromosvodu. V roce 1740 založil Pensylvánskou univerzitu, druhou univerzitu ve Spojených státech., Thomas Jeffersontřetí americký prezident (1801–1809) a hlavní autor amerického prohlášení nezávislosti (1776)., Andrew Jacksonsedmý prezident Spojených států amerických (1829–1837). Jeho slogan zněl: „Nechť vládne lid“, přičemž za tento lid nepovažoval indiánské a černošské obyvatelstvo. Pro svou neústupnost nosil přezdívku „Starý ořechovec, Martin Van Burenbyl osmým prezidentem Spojených států. Byl to klíčový organizátor Demokratické strany a první prezident, který neměl anglické, irské nebo skotské předky. Byl také jediným prezidentem, jehož mateřštinou nebyla angličtina, protože jako svůj rodný jazyk používal nizozemštinu... More, Abraham Lincoln16. prezident USA (v letech 1861– 1865) a první prezident z řad Republikánské strany. Za americké občanské války vedl severní státy.. Tak to shrňme: Roku 1913, dal Kongres (na sobě) nezávislé centrální bance, klamně nazvané „Federální rezervní“ (FEDcentrální bankovní systém Spojených států amerických. FED je neziskovu společností, která není nikým formálně vlastněna (spíše se jedná o nezávislou státní instituci). Akcie nejsou jako akcie soukromých společností, akcie FED vlastní 12 neziskových Regionálních federálních rezervních bank, které založila vláda USA. Stát má k FED přímý přístup skrze volbu vedení společnosti jednou za 14 let, tím je zachována politická nezávislost... More), monopol nad vydáváním amerických peněz, a dluh vytvářený touto soukromou společností je tím, co zabíjí americkou ekonomiku.

Ačkoliv je „Federální rezervní“ jednou ze dvou nejmocnějších centrálních bank světa, nebyla první. Tak odkud ten nápad pochází? Pro skutečné pochopení velikosti tohoto problému, musíme zajet zpět do Evropy. Kdo jsou ti „Money Changers“ (směnárníci), o nichž James Madisonamerický politik, politický filosof a čtvrtý prezident Spojených států amerických. Je jedním z hlavních autorů americké Deklarace nezávislosti (1776). V roce 1788 napsal více než třetinu Listů Federalistů obhajující ratifikaci Ústavy. Sloužil v Kongresu, vypracoval mnoho základních zákonů a prvních deset dodatků Ústavy. Nejzákladnější přesvědčení Madisona jako politického teoretika bylo, že nová republika potřebuje zabránit zvyšování vlivu různých zájmových skupin.... More mluvil? Bible nám říká, že před dvěma tisíci let, vyhnal Ježíš Kristus „Money Changers“ z chrámu. Byl to jediný případ, kdy Ježíš použil síly během svého pastorství. Co dělali „Money Changers“ v chrámu?

Když Židé přijeli do Jeruzaléma zaplatit svou daň chrámu, mohli ji platit pouze zvláštní mincí, půlšekelem. To bylo půl unce ryzího stříbra, (zhruba velikosti čtvrťáku). V té době to byla jediná mince v okolí, která byla z ryzího stříbra a měla nespornou váhu, bez podobizny pohanského císaře. Proto byl půlšekel pro Židy jedinou mincí přijatelnou Bohem. Ale tyto mince nebyly hojné. „Money Changers“ zmonopolizovali jejich trh. Zvyšovali tedy jejich cenu – jako čehokoliv jiného – až co trh unesl.

„Money Changers“ vytvářeli nehorázný zisk, protože drželi prakticky monopol nad penězi. Židé museli zaplatit, cokoli oni vyžadovali. Podle Ježíše, to zcela znesvěcovalo posvátnost Božího domu. (Ŕímská říše) Ale podvod se směnou peněz nepochází původně z dob Ježíše. Mnoho let před Kristem, měl problémy s „Money Changers“ (směnárníky) Řím. Dva časní Římští císaři se pokoušeli zmenšit moc směnárníků reformou Lichvářských zákonů a omezením vlastnictví půdy na 500 akrů. Oba byli zavražděni.

Roku 48 př.n.l., Julius Caesarřímský vojevůdce a politik a jeden z nejmocnějších mužů antické historie. Sehrál klíčovou roli v procesu zániku římské republiky a její transformace v monarchii. Z jeho jména pochází titul caesar a odvozené císař (rusky car, německy Kaiser, dánsky kejser, polsky cesarz aj.), kterým ale sám Caesar nebyl; prvním římským císařem se stal až jeho prasynovec a adoptivní syn Augustus... More převzal zpět peněžní moc od směnárníků a razil mince ve prospěch všech. S tímto novým, hojným zdrojem peněz, vybudoval velké veřejné pracovní projekty. Stvořením hojných peněz, Caesarřímský vojevůdce a politik a jeden z nejmocnějších mužů antické historie. Sehrál klíčovou roli v procesu zániku římské republiky a její transformace v monarchii. Z jeho jména pochází titul caesar a odvozené císař (rusky car, německy Kaiser, dánsky kejser, polsky cesarz aj.), kterým ale sám Caesar nebyl; prvním římským císařem se stal až jeho prasynovec a adoptivní syn Augustus... More získal lásku běžného člověka. Ale směnárníci ho nenáviděli. Někteří věří, že toto byl významný důvod Caesarovy vraždy. Jedno je jisté: s Caesarovou smrtí přišel zánik hojnosti peněz v Římě. Daně rostly, tak jako korupce. Stejně tak jako v případě dnešní Ameriky, lichvářství a stahování peněz se stalo pravidlem.

Nakonec byly peníze v oběhu Říma sníženy o 90%. Výsledkem bylo, že běžní lidé ztratili půdu a domovy, tak, jak se to brzy stane v Americe. Se zánikem dostupných peněz, ztratily davy důvěru v Římskou vládu a odmítly ji podporovat. Řím byl uvržen do pochmurných, temných dob. (Zlatníci) Tisíc let po Kristově smrti, Money Changers – ti kteří směňují, vytváří a manipulují množstvím peněz byli aktivní ve středověké Anglii. Byli fakticky tak aktivní, že pracujíce společně byli schopni ovládat anglickou ekonomiku.

Nebyli to skuteční bankéři. Tito „Money Changers“ byli obecně zlatníci. Stali se prvními bankéři, protože začali uchovávat zlato druhých lidí, aby ho ochránili ve svých trezorech. První papírové peníze západní Evropy byly prostě stvrzenky na to zlato schované u zlatníka. Papírové peníze se uchytily, protože byly pohodlnější a bezpečnější, než přenášení spousty těžkých zlatých a stříbrných mincí. Nakonec si zlatníci všimli, že pouze malý zlomek vkladatelů kdy přijde a požaduje své zlato najednou.

Zlatníci začali díky tomu systému podvádět. Zjistili, že mohou tisknout víc peněz, než mají zlata, a obvykle nebyl žádný uvědomělý. Pak mohou ty papírové peníze „navíc“ půjčit na úrok. To bylo zrození půjčování na základě dílčí rezervy, což je, půjčování mnohonásobně většího množství peněz, než máte uložené. Například, když měli uloženo $1.000 ve zlatě u sebe, mohli půjčit kolem $10.000 v papírových penězích a účtovat za ně úroky, a nikdo by nepoznal ten podvod.

To znamenalo, že zlatníci postupně shromažďovali více a více bohatství a používali toto bohatství ke shromažďování více a více zlata. Dnes je tato praxe půjčování více peněz, než je uloženo v „rezervách“ známá jako „dílčí bankovní rezerva“. Každá banka v U.S.A. je oprávněná půjčit nejméně x více peněz než má. Proto bohatnou na účtování, řekněme 8%-ního úroku. Ve skutečnosti to tedy není 8% za rok, což je jejich (deklarovaný) výnos. JE TO 80%!!!. Proto jsou budovy bank vždy největší ve městě.

Ale znamená to, že všechny ty úroky či všechno to bankovnictví by mělo být nelegální? Ne. Ve středověku, církevní právo, zákony katolické církve, zakazovalo účtování úroku na půjčky. To bylo pojetí následované učením Aristotelafilosof vrcholného období řecké filosofie, nejvýznamnější žák Platonův a vychovatel Alexandra Makedonského. Jeho rozsáhlé encyklopedické dílo položilo základy mnoha věd. Narodil se 384 př. n. l. v osadě Stageira na poloostrově Chalkidiki v dnešní řecké Makedonii, asi 80 km východně od Soluně - Thessaloniki(proto se někdy nazývá Stagirita), zemřel v roce 322 př. n. l. v Chalkidě, asi 60 km SV od Athén.... More, stejně tak, jako svatého Tomáše Akvinskéhokatolický filosof a teolog scholastické tradice. Jeho práce znamenala vrchol scholastiky. V římskokatolické církvi patří mezi 36 učitelů církve a platí za jednu z největších teologických autorit. Za svatého byl prohlášen roku 1323. Z jeho názorů vychází významné filosofické a teologické směry označované po něm jako tomismus a novotomismus.... More. Učili, že účel peněz je umožnit členům společnosti podílet se na výměně zboží potřebné k vedení řádného života. Úrok, podle jejich víry, brání tomuto účelu věšením zbytečného břemene na tyto peníze. Jinými slovy, úrok byl protikladem tohoto účelu a spravedlnosti.

Odrážejíc církevní právo ve středověku, Evropa zakazovala účtovat úrok z půjček, a považovala to za zločin zvaný lichva. Jak rostl obchod a tudíž příležitosti k investování v průběhu pozdního středověku, bylo poznáno, že půjčení peněz má pro věřitele hodnotu jak rizika, tak ztracené příležitosti. A tak byly povolené nějaké poplatky, ale ne úrok v pravém slova smyslu. Ale všichni moralisté, bez rozdílu náboženství, odsoudili podvod „Útlak chudých a nespravedlnost je zčista nemorální“.

Jak uvidíme, půjčování na základě „dílčí finanční rezervy“ pramení z podvodu, ústí v rozšíření chudoby, a snižuje hodnotu peněz všech ostatních. Staří zlatníci objevili, že zisk navíc může být vytvořen „veslováním“ ekonomiky mezi lehce a těžce dostupnými penězi. Když vytvoří peníze dostupnější k půjčování, pak se množství peněz v oběhu zvýší. Peníze jsou hojné. Lidé si berou více půjček, aby rozšířili své podnikání. Ale pak „money changers“ mohou přiškrtit zdroj peněz. Mohou učinit půjčky hůře dostupnými.

Co by se stalo? Právě to, co se děje dnes. Určité procento lidí nebude schopno splatit své předchozí půjčky, a nebude si schopno vzít nové půjčky na splacení těch starých. Z toho důvodu zbankrotují, a budou muset prodat svůj majetek „zlatníkům“. za haléře namísto korun. To samé se stále děje dnes, jen toto „kolísání“ v ekonomice (nahoru a dolů) nazýváme „obchodní cyklus“. (záznamová hůl) Tak jako Caesarřímský vojevůdce a politik a jeden z nejmocnějších mužů antické historie. Sehrál klíčovou roli v procesu zániku římské republiky a její transformace v monarchii. Z jeho jména pochází titul caesar a odvozené císař (rusky car, německy Kaiser, dánsky kejser, polsky cesarz aj.), kterým ale sám Caesar nebyl; prvním římským císařem se stal až jeho prasynovec a adoptivní syn Augustus... More, i Henry I Anglický se nakonec odhodlal (kolem r. 1100 n.l.) odebrat peněžní moc zlatníkům.

Henry mohl používat jako peníze cokoli, lastury, pírka, či dokonce? jak se často činilo ve vzdálených provinciích. Ale on vynalezl jeden z nejneobvyklejších peněžních systémů v historii. Byl nazýván systémem záznamového klacku. Tady mám jeden z několika dochovalých exemplářů této formy britských peněz, který přežil 726 let, do r. 1826, „tally stick“. Tento systém byl přijat, aby se vyhnulo peněžní manipulaci zlatníků. Záznamový klacek byly peníze vyrobené z klacku z leštěného dřeva.

Zářezy byly oddělovány od jednoho konce klacku, aby indikovaly jeho hodnotu. Pak byl ten klacek podélně rozštípnut přes ty zářezy tak, že na obou kusech byl stále záznam zubů. Král uchovával jednu půlku jako ochranu proti pašování. Pak mohl “utratit” ty druhé půlky v ekonomice a ty mohly obíhat jako peníze. Tento konkrétní záznamová klacek je obrovský a představoval Ł25,000. Jeden z původních akcionářů v „Bank of England“ nakoupil své původní akcie za tento klacek.

Jinak řečeno Nakoupil akcie světově nejbohatší a nejmocnější korporace za dřevěný klacek. Je ironií, že po svém zformování roku 1694, Bank of England napadla systém záznamového klacku, jelikož to byly peníze vydávané mimo kontrolu „Money Changers“ (směnárníků), o což původně Henrymu šlo. Proč by měli lidé přijmout dřevěné klacky jako peníze? To je významná otázka. V průběhu historie, vyzkoušeli lidé cokoliv, o čem se domnívali, že má hodnotu, apoužívat jako peníze.

Vidíte, tajemstvím je, že peníze jsou pouze to, co lidé za peníze přijmou. Čím jsou naše dnešní papírové peníze? Jsou to opravdu jen papírky. Ale tady je to kouzlo Král Henryanglický král normanského původu. Jindřich byl čtvrtým synem Viléma I. Dobyvatele, přičemž se jako první z nich narodil na anglické půdě po normanském záboru z roku 1066. Po svém starším bratru Vilémovi II. nastoupil na anglický trůn a v roce 1100 porazil svého nejstaršího bratra Roberta, a stal se tak vévodou z Normandie.... More přikázal, že záznamové klacky musí být používány k placení královských daní. To po nich vytvořilo poptávku a okamžitě způsobilo jejich oběh a byly přijímány jako peníze. A fungovaly dobře. De facto, žádné jiné peníze nepracovaly tak dobře a tak dlouho, jako záznamové klacky. Pamatujte: Britské impérium bylo vybudováno prostřednictvím „systém záznamového klacku“.

„systém záznamového klacku“ uspěl i přes skutečnost, že „money changers“ jej trvale napadali nabízením systému kovových mincí coby konkurenci. Jinak řečeno, kovové mince se nikdy zcela neztratily z oběhu, ale záznamové klacky vytrvaly, protože byly dobré k placení daní. Nakonec, v 16. století, král Henry VIIIkrál Anglie, Irska a uchazeč o trůn Francie od 21. dubna 1509 až do své smrti. Byl následníkem Jindřicha VII. a druhý anglický panovník z rodu Tudorovců. uvolnil zákony ohledně lichvy a Money Changers neztráceli čas a znovu se prosadili. Vytvořili své zlaté a stříbrné peníze hojné po několik dekád. Ale když královna Marykrálovna Anglie a Irska od 19. července 1553 do své smrti. Stala se čtvrtým korunovaným panovníkem z rodu Tudorovců.  královna získala přídomek Krvavá Marie, anglicky „Bloody Mary“. Její nástupkyně na anglickém trůnu Alžběta I. obnovila nezávislost Anglikánské církve.... More získala trůn a opět zpřísnila“ (lichvářské zákony) Money Changers obnovili hromadění zlatých a stříbrných mincí, aby zhroutili ekonomiku.

Když Maryina nevlastní sestra, královna Elizabeth Ikrálovna Anglie a Irska od 17. listopadu 1558 až do své smrti. Byla dcerou Jindřicha VIII. a jeho druhé ženy Anny Boleynové a stala se pátou a poslední panovnicí z rodu Tudorovců.. získala trůn, byla rozhodnuta znovu získat kontrolu nad Anglickou měnou. Její řešení bylo tisknout zlaté a stříbrné mince ze státního pokladu a tedy převzít kontrolu nad zdrojem peněz od Money Changers. Ačkoli kontrola nad penězi nebyla jediným důvodem Anglické revoluce roku 1642 – konflikt poháněly náboženské rozdílnosti – peněžní politika hrála zásadní roli. Prostřednictvím Money Changers financovaný Oliver Cromwellanglický vojenský a politický představitel. Známý je především pro angažovanost ve vytvoření anglické republiky a jeho roli jako lorda protektora Anglie, Skotska a Irska. Byl jedním z vojenských velitelů, kteří přispěli k porážce královského vojska v občanské válce.... More nakonec svrhl krále Charlesekrál Anglie, Skotska a Irska od 27. března 1625 až do své popravy 30. ledna 1649. Je znám především pro svůj střet s parlamentem. Byl zastáncem názoru na božský původ panovníka, což znamenalo, že panovník odvozoval svou moc od Boha a nemohl tak být sesazen. Mnoho lidí se domnívalo, že se snaží o zavedení absolutní monarchie.... More, provedl čistku v Parlamentu, a nechal zabít krále.

Money Changers byli okamžitě oprávněni upevnit svou finanční moc. Výsledkem bylo, že po následujících 50 let Money Changers uvrhli Velkou Británii do série nákladných válek. Odkoupili čtvereční míli nemovitostí v centru Londýna známou jako „The City“. Dnes je tato oblast stále známa jako jedna ze tří dominantních finančních center světa. Konflikt se Stuartovskými králi vedl anglické Money Changers ke spojení se s těmi v Holandsku, aby financovali Williama of Orangezvaný též Vilém Mlčenlivý, byl význačný představitel a organizátor nizozemské revoluce, národně osvobozeneckého boje Nizozemců proti španělskému režimu, který vyústil ve formální uznání nezávislosti nizozemských provincií v roce 1648 v rámci vestfálského míru., který roku 1688 svrhl Stuartovce a zabral anglický trůn.

Na konci 17. stol. byla Anglie finančně zruinovaná. Mnoho let více či méně trvajících válek s Francií a Holandskem ji vyčerpalo. Troufalá vláda se oficiálně setkala s Money Changers, aby požádala o půjčky nezbytné k provádění jejich politických záměrů. Cena byl vysoká vládou schválená, soukromě vlastněná banka, která mohla tisknout peníze z ničeho. Byla to v moderním světě první, soukromě vlastněná centrální banka, the Bank of England. Ačkoli byla klamně nazvána „Bank of England“, aby si lidé mysleli, že je částí vlády, nebyla jí.

Podobně, jako jakákoli jiná soukromě vlastněná společnost, Bank of England prodávala akcie, aby začala podnikat. Od investorů, jejichž jména nebyla nikdy vyzrazena, se očekávalo, že vloží jeden a čtvrt milionu ve zlatých mincích k nakoupení svých akcií banky. Ale jen Ł750,000 bylo přijato. I přesto byla, Bank of England roku 1694 náležitě oprávněná a začala podnikat půjčováním několikanásobně většího množství peněz, než měla údajně v rezervách. Vše na úrok. Výměnou za to půjčovala britským politikům tolik, kolik chtěli, a tak dlouho, jak zabezpečovali dluh přímým daněním Britů.

Tak se legalizace Bank of England rovnala ničemu menšímu, než legálnímu padělání národní měny pro soukromý zisk. Bohužel, v současnosti téměř všechny národy mají soukromě řízenou centrální banku, užívající Bank of England jako základní model. Moc těchto centrálních bank je taková, že brzy převezmou absolutní kontrolu nad národními ekonomikami. To se brzy nebude rovnat ničemu jinému, než plutokracii (vládě bohatých). To by bylo, jako dát kontrolu nad armádou do rukou mafie.

Nebezpečí tyranie by bylo extrémní. Ano, potřebujeme centrální banky; ne, nepotřebujeme je mít v soukromých rukách! Podvodem centrálních bank je ve skutečnosti skrytá daň. Národy prodávají dluhopisy centrálním bankám, aby zaplatili věci, na jejichž zaplacení zvýšením daní není politická vůle. Politici zvýší daně, aby za to zaplatily. Ale ty dluhopisy jsou nakoupeny za peníze, které centrální banka vytvoří z ničeho. Více peněz v oběhu snižuje hodnotu vašich peněz.

Vláda si bere tolik peněz, kolik potřebuje, a lidé za to platí inflací. Krása toho plánu je v tom, že ani jeden člověk z tisíce tomu nerozumí, neb je to obvykle zakryto komplexem hlučných ekonomických keců. Zformováním Bank of England, byl národ zaplaven penězi. Ceny se v celé zemi zdvojnásobily. Masivní půjčky byly poskytovány jen podle nějakých divokých schémat. Jedna spekulace navrhovala vysušení Rudého moře kvůli nalezení zlata pravděpodobně ztraceného, když se Egyptská armáda utopila pronásledujíce Mojžíše a Izraelity.

Od r. 1698, vyrostl vládní dluh z počátečních 1 a 1/4 milionu liber na 16 miliónů. Přirozeně, že daně byly zvyšovány a zase zvyšovány pro zaplacení včech těchto dluhů. Kontrolou nad britskou peněžní zásobou pevně uchopili britskou ekonomiku, která se začala divoce vlnit konjunkturami a krizemi, přesně tím způsobem, jemuž by měla, dle klamavých tvrzení, centrální banka zabránit. „Jsou 2 skutečné věci, ne jen pro Bank of England, ale pro centrální bankovnictví obecně. První je účast na vytváření měnové politiky s vlastním plánem k dosažení měnové stability.“

Nicméně, jakmile Bank of England převzala kontrolu, byla britská libra zřídka stabilní. Nyní se podívejme na roli rodiny Rothschildů, o které se věří, že je nejbohatší na světě. (Vzestup rodiny Rothschildů) Toto je Frankfurt v Německu. Několik let poté, co Bank of England otevřela své dveře, zlatník jménem Amschel Moses BauerNěmecký židovský směnárník a obchodník s hedvábným plátnem v židovském ghettu volného města Frankfurt ve dnešním Německu. Jeho syn Mayer Amschel Rothschild se stal předkem dynastie Rothschildů. otevřel roku 1743 obchod s mincemi – a counting house – a nad dveře umístil znak vykreslující římskou orlici na rudém štítu. Ten obchod se stal známý jako „Red Shield firm“, nebo, v němčině, Rothschild.

Když jeho syn, Amschel Meyer Bauerzakladatel bankovního domu a židovské dynastie Rothschildů, která se postupně stala jednou z nejúspěšnějších rodin v historii. V roce 2005 byl zařazen na 7. místo žebříčku dvaceti nejvlivnějších podnikatelů všech dob časopisu Forbes, zdědil podnikání, rozhodl se přejmenovat se na Rothschild. Meyer se brzy naučil, že půjčovat peníze vládám a králům je mnohem ziskovější, než půjčovat je běžným lidem. Nejen, že jsou půjčky větší, ale jsou zabezpečeny národními daněmi. Meyer Rothschildzakladatel bankovního domu a židovské dynastie Rothschildů, která se postupně stala jednou z nejúspěšnějších rodin v historii. V roce 2005 byl zařazen na 7. místo žebříčku dvaceti nejvlivnějších podnikatelů všech dob časopisu Forbes měl 5 synů. Naučil je všechny dovednosti ve vytváření peněz, a pak je vyslal do nejvýznamnějších evropských sídel, aby otevřeli pobočky rodinné finanční firmy. Jeho první syn, Amschelněmecký bankéř, člen finanční dynastie Rothschildů. V roce 1822 byl povýšen do stavu svobodných pánů., zůstal ve Frankfurtu, aby se staral o banku v rodném městě.

Jeho druhý syn, Salomon byl vyslán do Vídně. Třetí syn, Nathan byl zjevně nejchytřejší. Ve svých 21 letech byl roku 1798 poslán do Londýna, 100 let po založení Bank of England. Čtvrtý syn Karl odjel do Neapole. Pátý syn Jakob odjel do Paříže. Roku 1785 Meyer Amschelzakladatel bankovního domu a židovské dynastie Rothschildů, která se postupně stala jednou z nejúspěšnějších rodin v historii. V roce 2005 byl zařazen na 7. místo žebříčku dvaceti nejvlivnějších podnikatelů všech dob časopisu Forbes přestěhoval celou svou rodinu do většího domu, pětipodlažního obydlí, které sdílel s rodinou Schiffů. Ten dům byl známý jako „Green Shield“ house. Rothschildovi a Schifftovi budou hrát ústřední roli ve zbytku evropské finanční historie a v U.S.A.

Rothschildovi se zapojili do jednání s evropskými králi zde ve Wilhelmshohe, v paláci nejbohatšího muže Německa, de facto, nejbohatšího monarchy celé Evropy, prince Williama Hesse-Kasselskéhoprvní kurfiřt hesenský, nejstarší přeživší syn Fridricha II. Hesensko-Kasselského a jeho manželky Marie Hannoverské, dcery anglického krále Jiřího II.. Napřed Rothschildovi pouze pomáhali Williamovi ve spekulacích s cennými mincemi. Ale když byl princ William zahnán Napoleonemfrancouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815. Během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru: ve 24 letech byl generálem, krátce po třicítce prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Rychlý byl i jeho pád; závěr života strávil ve vyhnanství.... More do exilu, poslal 550 tisíc liber – v té době gigantickou částku – Nathanovi Rothschildoviněmecký bankéř, podnikatel a finančník židovského původu. Byl jedním z pěti synů druhé generace dynastie bankéřů Rothschildů. do Londýna s instrukcí koupit „Consoly“ – britskou vládní pojistku rovněž nazývanou vládní akcie.

Ale Rothschild ty peníze použil na své vlastní záměry. S Napoleonovou porážkou, byly příležitosti ve válečných investicích téměř neomezené. William se sem vrátil, chvíli před bitvou u Waterloo roku 1815. Svolal Rothschildy a dožadoval se vrácení svých peněz. Rothschildové vrátili Williamovi peníze, s 8% úrokem, který mu bude splácen za britské dluhopisy, investice, která již byla učiněna. Ale Rothschildovi si udrželi všechny další výhody, které získali použitím Wilhelmových peněz.

Nathan Rothschildněmecký bankéř, podnikatel a finančník židovského původu. Byl jedním z pěti synů druhé generace dynastie bankéřů Rothschildů. se později chlubil, že za těch 17 let, co pobýval v Anglii, zvětšil svůj původní vklad Ł20,000, daný mu otcem, ,5 tisíckrát. Spoluprací v rámci rodiny, neuvěřitelně zvětšili Rothschildovi synové bohatství. Od poloviny 19. stol. dominovali všem evropským bankám, a byli jistě nejbohatší rodinou světa. Financovali Cecila Rhodesebritský koloniální podnikatel a politik; nejvýznamnější představitel britského imperialismu konce 19. století. Do jižní Afriky přišel ve svých sedmnácti letech na zotavenou po prodělané tuberkulóze. Pracoval na bavlníkových plantážích a jako kopáč v Kimberley. V 70. letech se stal majitelem diamantových polí v jižní Africe... More, dali mu tím možnost zbudovat monopol nad diamantovými a zlatými poli v Jižní Africe. V Americe, financovali Hermany v železnicích, VanderbildtaAmerický obchodník a filantrop. Byl nejstarší syn komodora Cornelius Vanderbilt, dědic jeho majetku a prominentní člen rodiny Vanderbilt v železnicích a tisku, Carnegiho ocelářský průmysl, mezi mnoha jinými.

De facto, v průběhu 1.sv.války byl za nejbohatšího muže Ameriky považován J.P. Morganjedna z nejstarších firem na světě poskytující finanční služby. Zaměřuje se především na investiční bankovnictví, finanční služby pro spotřebitele, drobné a obchodní bankovnictví, zpracování finančních transakcí, správu majetku a investice do soukromých podniků výměnou za podíl na jejich základním jmění. Je součástí burzovního indexu Dow Jones Industrial Average... More. Ale po jeho smrti bylo objeveno, že byl jen zástupcem Rothschildů. Zveřejněním Morganovi závěti, bylo objeveno, že vlastnil jen 19% J.P. Morganových společností. Od r. 1850, James Rothschild, dědic francouzské rodinné pobočky, byl ohodnocen na 600 milionů francouzských franků, o 150 milionů více, než měli všichni ostatní bankéři Francie dohromady. Vybudoval toto panství, zvané Ferričres, na východ od Paříže.

Wilhelm Ipruský král (1861 – 1888) a první německý císař (1871 – 1888). Pocházel z braniborské větve rodu Hohenzollernů., když to uviděl, vykřikl „Králové si to nemohou dovolit. To může náležet jen Rothschildovi.“ Jiný reportér 19. stol. to vyjádřil takto; „Je jen jedna moc v Evropě a to jsou Rothschildové.“ Není žádný důkaz, že se jejich dominantní postavení v evropském nebo světovém finančnictví změnilo. Nyní se podívejme na důsledky Bank of England vydělávala na britské ekonomice, což se později stalo důvodem americké revoluce. (Americká revoluce) Od poloviny 18. stol. se Britské impérium přibližovalo své největší globální moci v historii.

Británie bojovala ve 4 evropských válkách od vytvoření soukromě vlastněné centrální banky, Bank of England. Cena byla vysoká. K financování těchto válek, se britský parlament těžce zadlužil u této banky. Kolem poloviny 18. stol. byl vládní dluh Ł140.000.000 na tu dobu ohromující suma. Proto spustila britská vláda program snažící se zvýšit výnosy z amerických kolonií, aby splnili požadované platby bankám. Ale v Americe to byl jiný příběh. Pohroma soukromě vlastněných centrálních bank tu ještě neudeřila.

Toto je budova nezávislosti ve Filadelfii, kde byly podepsány deklarace nezávislosti a ústava. V polovině 18. stol. byla předrevoluční Amerika stále relativně chudá. Byl tu vážný nedostatek mincí z drahých kovů pro využití ke směně zboží, a tak byli raní kolonisté přinuceni experimentovat s vlastními, po domácku tištěnými papírovými penězi. Některé z těch experimentů byly úspěšné. Franklin velmi podporoval kolonie v tištění svých papírových peněz. Roku 1757 byl Franklin poslán do Londýna.

Nakonec tam zůstal příštích 18 let, téměř do začátku americké revoluce. V průběhu tohoto období, začaly americké kolonie vydávat své vlastní peníze. Nazývaly se „Colonial Scrip“. Úsilí bylo velmi úspěšné. Poskytovaly důvěryhodný prostředek směny a rovněž přispěly k vytvoření pocitu jednoty mezi koloniemi. Pamatujte, většina Colonial Scrip byly jen papírové peníze – nezadlužené peníze – tištěné ve veřejném zájmu a nepodložené zlatem či stříbrem. Jinak řečeno, byla to zcela nekrytá měna.

Jednoho dne se úředníci z Bank of England zeptali Franklina jak zajistí nově nalezenou prosperitu kolonií. Bez váhání odpověděl „To je jednoduché. V koloniích si tiskneme své vlastní peníze. Nazývají se Colonial Scrip (poukázka). Tiskneme je v patřičném poměru k požadavkům obchodu a průmyslu, aby se výrobky snadno dostávali od výrobců ke spotřebitelům. Tímto způsobem, tvorbou vlastních papírových peněz, ovládáme jejich kupní sílu, a nemusíme nikomu platit úroky. Pro Franklina to byla prostá zdravá úvaha, ale dokážete si představit ten dopad na Bank of England.

Amerika poznala tajemství peněz a tento „Džin“ musel být co nejrychleji vrácen do své láhve. Výsledkem bylo, ze parlamentem prošel ve spěchu měnový zákon roku 1764. Ten zakázal koloniálním úředníkům tisknout své vlastní peníze a přikázal jim platit všechny budoucí daně ve zlatých a stříbrných mincích. Jinak řečeno, donutil kolonie ke zlatému a stříbrnému standardu. Ti, kteří stále věříte, že zlatý standard je odpovědí na americké měnové problémy, podívejte se na to, co se stalo Americe poté.

Když psal Franklin svou autobiografii, řekl „V průběhu jednoho roku se podmínky tak změnily, že období prosperity zkončilo, a dostavila se krize takových rozměrů, že ulice kolonií byly zaplněny nezaměstnanými.“ Franklin prohlásil, že toto bylo dokonce hlavním příčinou americké revoluce. Jak řekl Franklin ve své autobiografii „Kolonie by rády trpěly malé daně z čaje a jiných věcí, kdyby nebyly takové, že Anglie bere koloniím jejich peníze, což vytváří nezaměstnanost a nespokojenost. Znemožnit kolonialistům trvale tisknout své peníze nezávisle na Georgeovi IIIpanovník Království Velké Británie a Irska od 25. října 1760 do spojení obou zemí 1. ledna 1801, kdy se stal králem Spojeného království Velké Británie a Irska. Byl také vévoda brunšvicko-lüneburský a kurfiřt hannoverský do 12. října 1814, kdy se poté, co se hannoverské kurfiřtství stalo královstvím, stal králem hannoverským... More a mezinárodních bankéřích, bylo HLAVNÍ příčinou revoluce.“

V době, kdy byly vypáleny první střely v Lexingtonu, Massachusetts 19.3.1775, byly již kolonie obrané o zlaté a stříbrné mince britskými daněmi. V důsledku toho neměla kontinentální vláda jinou možnost než tisknout své vlastní papírové peníze na financování války. Na začátku revoluce, byla americká peněžní zásoba 12 milionů dolarů. Na konci války to bylo téměř 500 milionů. V důsledku toho byla měna prakticky bezcenná. Boty se prodávaly 5000 dolarů za pár. Colonial scrip fungoval, protože byl tištěn právě jen pro ulehčení obchodu.

Jak G. Washingtonamerický voják a politik, který se stal prvním prezidentem USA. Stál v čele vojsk třinácti kolonií – Kontinentální armády, které vyhrály válku za nezávislost nad Velkou Británií. lamentoval, za povoz peněz bylo těžké nakoupit povoz proviantu. Dnes ti, kteří podporují zlatem podloženou měnu, poukazují na toto období v průběhu revoluce, aby ukázali zlo nekryté měny. Ale pamatujte, stejná měna fungovala tak dobře o 20 let dříve v období míru, že Bank of England přiměla parlament postavit ji mimo zákon. (Severoamerická banka) Ke konci revoluce, kontinentální Kongres schůzující v Budově Nezávislosti, lpěl zoufale na penězích. Roku 1781 umožnili Robertu MorrisoviOtec Zakladatel Spojených států, byl americkým obchodníkem z Liverpoolu, který financoval americkou revoluci, dohlížel na ražbu prvních mincí Spojených států a podepsal Deklaraci nezávislosti, články konfederace a věčné unie, a ústavou Spojených států. Spolu s Alexanderem Hamiltonem a Albertem Gallatinem je široce považován za jednoho ze zakladatelů finančního systému Spojených států.... More, svému peněžnímu správci, otevřít soukromě vlastněnou centrální banku.

Mimochodem, MorrisOtec Zakladatel Spojených států, byl americkým obchodníkem z Liverpoolu, který financoval americkou revoluci, dohlížel na ražbu prvních mincí Spojených států a podepsal Deklaraci nezávislosti, články konfederace a věčné unie, a ústavou Spojených států. Spolu s Alexanderem Hamiltonem a Albertem Gallatinem je široce považován za jednoho ze zakladatelů finančního systému Spojených států.... More byl zámožný muž, který zbohatl v průběhu revoluce obchodováním s válečným materiálem. Ta nová banka, nazvaná „Bank of North America“, byla věrně zformovaná podle Bank of England. Byla oprávněna provádět bankovnictví „dílčí rezervy“ – to jest, mohla půjčovat peníze, které neměla, a pak za ně účtovat úroky. Kdybyste to dělali vy nebo já, budeme obžalovaní z podvodu či hrdelního zločinu. Bankovní charta vyzývala soukromé investory, aby navýšili základní vklad 400.000 dolarů.

Ale když MorrisOtec Zakladatel Spojených států, byl americkým obchodníkem z Liverpoolu, který financoval americkou revoluci, dohlížel na ražbu prvních mincí Spojených států a podepsal Deklaraci nezávislosti, články konfederace a věčné unie, a ústavou Spojených států. Spolu s Alexanderem Hamiltonem a Albertem Gallatinem je široce považován za jednoho ze zakladatelů finančního systému Spojených států.... More nebyl schopen sehnat tuto částku bezostyšně využil svého politického vlivu, aby v bance bylo uloženo zlato, které bylo Americe propůjčeno Francií. Pak půjčil tyto peníze sobě a svým přátelům, ke znovuinvestování do akcií bank. A podobně jako u Bank of England, byl dán bance monopol na národní měnu. Nebezpečí se brzy stalo zjevným. Hodnota americké měny pokračovala v pádu, a tak o 4 roky později, roku 1785, nebyla bankovní charta obnovena.

Vůdce úspěšného úsilí o zničení této banky, William FindleyIrský narozený farmář a politik z Westmoreland County, Pennsylvania. Sloužil v obou státech zákonodárného sboru a zastupoval Pennsylvánie v Americkém domě od roku 1791 do roku 1799 a od roku 1803 do roku 1817. Do konce své kariéry byl nejdelším poslancem a byl první, čestný titul "Otec domu".... More, z Pennsylvánie, vysvětlil ten problém takto „Tato bezzásadová, hrabivá instituce, nikdy neuhne od svého záměru … zmocnit se bohatství, moci a vládou nad státem.“ Muži v pozadí Bank of North America – Alexander Hamiltonamerický voják, právník, ekonom, jeden z Otců zakladatelů a 1. ministr financí Spojených států amerických., Robert MorrisOtec Zakladatel Spojených států, byl americkým obchodníkem z Liverpoolu, který financoval americkou revoluci, dohlížel na ražbu prvních mincí Spojených států a podepsal Deklaraci nezávislosti, články konfederace a věčné unie, a ústavou Spojených států. Spolu s Alexanderem Hamiltonem a Albertem Gallatinem je široce považován za jednoho ze zakladatelů finančního systému Spojených států.... More, a prezident banky Thomas WillingAmerický obchodník, delegát na kontinentálním kongresu z Pennsylvánie a první prezident první banky Spojených států. to nevzdali. Pouze o 6 let později, HamiltonAnglický evoluční biolog, široce uznávaný jako jeden z nejvýznamnějších evolučních teoretiků 20. století. Proslavil se svou teoretickou prací, která vysvětluje přísný genetický základ existence altruismu, což je vhled, který byl klíčovou součástí vývoje geneticky orientovaného pohledu na evoluci. Je považován za jeden z předchůdců sociobiologie, jak popularizoval E. O. Wilson. Hamilton také publikoval důležitou práci o poměrech pohlaví a vývoji pohlaví. Od roku 1984 až do své smrti v roce 2000 byl profesorem Royal Society Research na Oxfordské univerzitě.... More – tehdy tajemník státního pokladu (= ministr financí), a jeho rádce, MorrisOtec Zakladatel Spojených států, byl americkým obchodníkem z Liverpoolu, který financoval americkou revoluci, dohlížel na ražbu prvních mincí Spojených států a podepsal Deklaraci nezávislosti, články konfederace a věčné unie, a ústavou Spojených států. Spolu s Alexanderem Hamiltonem a Albertem Gallatinem je široce považován za jednoho ze zakladatelů finančního systému Spojených států.... More, přes nový kongres prorazili s novou, soukromě vlastněnou ústřední bankou.

Jmenovala se „the First Bank of the United States“. Thomas WillingAmerický obchodník, delegát na kontinentálním kongresu z Pennsylvánie a první prezident první banky Spojených států. opět sloužil jako bankovní prezident. Hráči byli ti samí, jen jméno banky se změnilo. (Ústavní smlouva) Roku 1787 se koloniální lídři shromáždili ve Filadelfii, aby nahradili churavějící články konfederace. Jak jsme viděli dříve, Thomas Jeffersontřetí americký prezident (1801–1809) a hlavní autor amerického prohlášení nezávislosti (1776).James Madisonamerický politik, politický filosof a čtvrtý prezident Spojených států amerických. Je jedním z hlavních autorů americké Deklarace nezávislosti (1776). V roce 1788 napsal více než třetinu Listů Federalistů obhajující ratifikaci Ústavy. Sloužil v Kongresu, vypracoval mnoho základních zákonů a prvních deset dodatků Ústavy. Nejzákladnější přesvědčení Madisona jako politického teoretika bylo, že nová republika potřebuje zabránit zvyšování vlivu různých zájmových skupin.... More byli neoblomně proti soukromě vlastněné centrální bance. Viděli problémy zapříčiněné Bank of England. Nic z toho nechtěli. Jak Jeffersontřetí americký prezident (1801–1809) a hlavní autor amerického prohlášení nezávislosti (1776). později vyložil „Umožní-li Američané někdy soukromým bankám ovládat tisk své měny, pak napřed inflací a pak deflací, ty banky a společnosti rostoucí kolem nich, budou připravovat lid o vsškerý majetek, dokud se jejich děti neprobudí bez domova, na kontinentě, který jejich otcové zdolali.

V průběhu debaty o budoucím peněžním systému, další z otců zakladatelů, Gouverneur MorrisAmerický státník, zakládající otec Spojených států a signatář článků konfederace a ústavy Spojených států. Napsal preambuli ústavě Spojených států a byl nazván "Penman ústavy., kritizoval motivaci vlastníků „Bank of North America“. Gouverneur MorrisAmerický státník, zakládající otec Spojených států a signatář článků konfederace a ústavy Spojených států. Napsal preambuli ústavě Spojených států a byl nazván "Penman ústavy. vedl výbor který napsal závěrečný koncept ústavy. MorrisOtec Zakladatel Spojených států, byl americkým obchodníkem z Liverpoolu, který financoval americkou revoluci, dohlížel na ražbu prvních mincí Spojených států a podepsal Deklaraci nezávislosti, články konfederace a věčné unie, a ústavou Spojených států. Spolu s Alexanderem Hamiltonem a Albertem Gallatinem je široce považován za jednoho ze zakladatelů finančního systému Spojených států.... More dobře znal motivaci bank. Společně se svým bývalým šéfem, Robertem MorrisemOtec Zakladatel Spojených států, byl americkým obchodníkem z Liverpoolu, který financoval americkou revoluci, dohlížel na ražbu prvních mincí Spojených států a podepsal Deklaraci nezávislosti, články konfederace a věčné unie, a ústavou Spojených států. Spolu s Alexanderem Hamiltonem a Albertem Gallatinem je široce považován za jednoho ze zakladatelů finančního systému Spojených států.... More, guvernér MorrisOtec Zakladatel Spojených států, byl americkým obchodníkem z Liverpoolu, který financoval americkou revoluci, dohlížel na ražbu prvních mincí Spojených států a podepsal Deklaraci nezávislosti, články konfederace a věčné unie, a ústavou Spojených států. Spolu s Alexanderem Hamiltonem a Albertem Gallatinem je široce považován za jednoho ze zakladatelů finančního systému Spojených států.... MoreAlexander Hamiltonamerický voják, právník, ekonom, jeden z Otců zakladatelů a 1. ministr financí Spojených států amerických. byli ti, kteří představili původní plán Bank of North America kontinentálnímu kongresu v posledním roce revoluce. V dopise, který napsal Jamesi Madisonoviamerický politik, politický filosof a čtvrtý prezident Spojených států amerických. Je jedním z hlavních autorů americké Deklarace nezávislosti (1776). V roce 1788 napsal více než třetinu Listů Federalistů obhajující ratifikaci Ústavy. Sloužil v Kongresu, vypracoval mnoho základních zákonů a prvních deset dodatků Ústavy. Nejzákladnější přesvědčení Madisona jako politického teoretika bylo, že nová republika potřebuje zabránit zvyšování vlivu různých zájmových skupin.... More 2.7.1787, guvernér MorrisOtec Zakladatel Spojených států, byl americkým obchodníkem z Liverpoolu, který financoval americkou revoluci, dohlížel na ražbu prvních mincí Spojených států a podepsal Deklaraci nezávislosti, články konfederace a věčné unie, a ústavou Spojených států. Spolu s Alexanderem Hamiltonem a Albertem Gallatinem je široce považován za jednoho ze zakladatelů finančního systému Spojených států.... More odhalil, co se opravdu dělo „Bohatí se snaží založit svou nadvládu a zotročit zbytek.

Vždy se snažili. Vždy se budou snažit… Budou mít vždy stejný záměr tady, jako kdekoliv jinde, jestli je neudržíme [silou] vlády v jim patřičných mezích. Navzdory přeběhnutí guvernéra Morrise z řad členů banky, HamiltonAnglický evoluční biolog, široce uznávaný jako jeden z nejvýznamnějších evolučních teoretiků 20. století. Proslavil se svou teoretickou prací, která vysvětluje přísný genetický základ existence altruismu, což je vhled, který byl klíčovou součástí vývoje geneticky orientovaného pohledu na evoluci. Je považován za jeden z předchůdců sociobiologie, jak popularizoval E. O. Wilson. Hamilton také publikoval důležitou práci o poměrech pohlaví a vývoji pohlaví. Od roku 1984 až do své smrti v roce 2000 byl profesorem Royal Society Research na Oxfordské univerzitě.... More, Robert MorrisOtec Zakladatel Spojených států, byl americkým obchodníkem z Liverpoolu, který financoval americkou revoluci, dohlížel na ražbu prvních mincí Spojených států a podepsal Deklaraci nezávislosti, články konfederace a věčné unie, a ústavou Spojených států. Spolu s Alexanderem Hamiltonem a Albertem Gallatinem je široce považován za jednoho ze zakladatelů finančního systému Spojených států.... More, Thomas WillingAmerický obchodník, delegát na kontinentálním kongresu z Pennsylvánie a první prezident první banky Spojených států., a jejich evropští podporovatelé, se nechystali vzdát se. Přesvědčili většinu delegátů ústavního shromáždění, aby Kongresu nedal moc tisknout papírové peníze. Většina delegátů byla stále zmatena divokou inflací papírové měny za revoluce.

Zapomněli, jak dobře fungoval Colonial Scrip před válkou. Ale Bank of England nezapomněla. Money Changers nemohli vystát, aby Amerika zase tiskla své vlastní peníze. Ústava o této záležitosti mlčí. Tato chyba zanechala dokořán otevřené dveře pro Money Changers, přesně, jak si to plánovali. (První banka Spojených států) Roku 1790, méně něž 3 roky po podpisu Ústavy Money Changers zase udeřili. Nově ustavený ministr financí (tajemník pokladu), Alexander Hamiltonamerický voják, právník, ekonom, jeden z Otců zakladatelů a 1. ministr financí Spojených států amerických., předložil kongresu návrh zákona volající po nové soukromě vlastněné centrální bance.

Shodou okolností to bylo nedlouho poté, co Amschelněmecký bankéř, člen finanční dynastie Rothschildů. V roce 1822 byl povýšen do stavu svobodných pánů. Rothschild prohlásil ze své vlajkové banky ve Frankfurtu „Nechte mě tisknout a ovládat národní peníze a nebude mě zajímat, kdo píše zákony.“ Alexander Hamiltonamerický voják, právník, ekonom, jeden z Otců zakladatelů a 1. ministr financí Spojených států amerických. byl nástrojem mezinárodních bankéřů. Chtěl vytvořit the Bank of the United States, a udělal to. Zajímavostí je, že jednou z Hamiltonvých prvních zaměstnání po absolvování právní školy r. 1782 bylo poradenství Robertu MorrisoviOtec Zakladatel Spojených států, byl americkým obchodníkem z Liverpoolu, který financoval americkou revoluci, dohlížel na ražbu prvních mincí Spojených států a podepsal Deklaraci nezávislosti, články konfederace a věčné unie, a ústavou Spojených států. Spolu s Alexanderem Hamiltonem a Albertem Gallatinem je široce považován za jednoho ze zakladatelů finančního systému Spojených států.... More, šéfovi Bank of North America.

Vlastně rok předtím HamiltonAnglický evoluční biolog, široce uznávaný jako jeden z nejvýznamnějších evolučních teoretiků 20. století. Proslavil se svou teoretickou prací, která vysvětluje přísný genetický základ existence altruismu, což je vhled, který byl klíčovou součástí vývoje geneticky orientovaného pohledu na evoluci. Je považován za jeden z předchůdců sociobiologie, jak popularizoval E. O. Wilson. Hamilton také publikoval důležitou práci o poměrech pohlaví a vývoji pohlaví. Od roku 1984 až do své smrti v roce 2000 byl profesorem Royal Society Research na Oxfordské univerzitě.... More napsal Morrisovi dopis „Národní dluh, nebude-li nepřiměřený, bude pro nás národním požehnáním“. Požehnáním pro koho? Po roce intenzivní debaty, r. 1791, prošel Kongresem zákon a dal jim 20-letou chartu. Nová banka byla nazvána First Bank of the United States, nebo BUS. Zde jsme před first Bank of the United States ve Filadelfii. Bance byl dán monopol na tisk americké měny, přestože 80% jejich akcií bylo drženo soukromými investory.

Těch zbývajících 20% bylo nakoupeno americkou vládou, ale záměrem bylo nedat vládě ani kousek vlivu. Záměrem bylo poskytnout kapitál těm 80% vlastníků. Podobně jako v původní bank of North America a Bank of England předtím, akcionáři nikdy nezaplatili plnou sumu ze své akcie. U.S. vláda vložila svůj základní vklad $2.000.000 v hotovosti, a pak banka, prostřednictvím starého kouzla půjčování na základě dílčí rezervy, poskytla půjčky svým oprávněným investorům, takže mohli přistoupit se zbývajícím základním jměním $8.000.000, potřebným pro toto bezrizikové podnikání.

Podobně jako Bank of England, jméno the Bank of the United States bylo záměrně vybráno, aby zakrylo skutečnost, že je soukromě řízená. A podobně jako u Bank of England, jména investorů banky nebyla nikdy odhalena. O mnoho let později se běžně říkalo, že Rothschildovi byli tou silou za starou Bank of the U.S. Banka byla prodána Kongresu jako cesta ke získání stability bankovního systému a k eliminaci inflace. Tak co se stalo? V prvních pěli letech si U.S. vláda půjčila $8,2 milionů od Bank of the United States.

V tom samém období ceny vyrostly o 72%. Jeffersontřetí americký prezident (1801–1809) a hlavní autor amerického prohlášení nezávislosti (1776)., jako státní sekretář (premiér a ministr zahraničí), sledoval to půjčování se smutkem a frustrací, neschopen to zastavit. „Přeji se, aby bylo možné dosáhnout jediného vylepšení naší ústavy – sebrat naší federální vládě právo si půjčovat. Milióny Američanů dnes cítí totéž. Koukají s beznadějným pocitem marnosti, jak si federální vláda půjčuje pro americkou ekonomiku do bezvědomí. Takže ačkoliv byla nazvána the First Bank of the U.S., nebyl to první pokus o soukromě vlastněnou centrální banku v této zemi.

Stejně tak, jako u Bank of North America, dala vláda hotovost, aby tato soukromá banka začala fungovat, a pak si bankéři půjčili ty peníze navzájem, aby si koupili zbývající akcie banky. Byl to podvod – zjevný a čistý. A nemohli to dlouho skrýt. Ale napřed musíme zajet zpátky do Evropy, abychom viděli, jak byl jeden člověk schopen manipulovat celou britskou ekonomikou získáním první informace o Napoleonově definitivní porážce. (Napoleonův vzestup k moci) Zde v Paříži, Bank of France byla sestavena r. 1800 stejně jako Bank of England.

Ale Napoleonfrancouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815. Během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru: ve 24 letech byl generálem, krátce po třicítce prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Rychlý byl i jeho pád; závěr života strávil ve vyhnanství.... More se rozhodl, že Francie se musí zbavit dluhů a nikdy nevěřil Bank of France. Prohlásil, že když je vláda závislá na penězích od bankéřů, pak bankéři, nikoli představitelé vlády, mají moc „Ruce, které dávají, jsou nad rukama které berou. Peníze nemají svou domovinu; finančníci jsou bez vlastenectví a slušnosti jejich jediným cílem je zisk. Zpět v Americe, byla na příchodu neočekávaná pomoc. Roku 1800 Thomas Jeffersontřetí americký prezident (1801–1809) a hlavní autor amerického prohlášení nezávislosti (1776). těsně porazil Johna Adamseamerický politik a diplomat působící v Evropě v letech 1778–1788, první viceprezident (1789–1797) a druhý prezident USA (1797–1801). Byl ženatý s Abigail Adamsovou, jeho syn byl pozdější 6. prezident John Quincy Adams., a stal se třetím prezidentem Spojených států.

Od roku 1803 měli Jeffersontřetí americký prezident (1801–1809) a hlavní autor amerického prohlášení nezávislosti (1776).Napoleonfrancouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815. Během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru: ve 24 letech byl generálem, krátce po třicítce prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Rychlý byl i jeho pád; závěr života strávil ve vyhnanství.... More tichou dohodu. USA dá Napoleonovifrancouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815. Během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru: ve 24 letech byl generálem, krátce po třicítce prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Rychlý byl i jeho pád; závěr života strávil ve vyhnanství.... More $3.000.000 ve zlatě výměnou za obrovský kus území západně od řeky Mississippi – nákup Luisiany. S těmito třemi milióny dolarů vybuduje Napoleonfrancouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815. Během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru: ve 24 letech byl generálem, krátce po třicítce prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Rychlý byl i jeho pád; závěr života strávil ve vyhnanství.... More rychle armádu a vyrazí napříč Evropou, a po cestě vše dobývá. Ale Bank of England se mu rychle postaví. Financovali všechny národy na jeho cestách a sklízeli neuvěřitelný zisk z války. Prusko, Rakousko, a nakonec Rusko, všichni se těžce zadlužili ve své neúspěšné snaze zastavit Napoleona.

O 4 roky později, s hlavní francouzskou armádou v Rusku, -letý Nathan Rothschildněmecký bankéř, podnikatel a finančník židovského původu. Byl jedním z pěti synů druhé generace dynastie bankéřů Rothschildů. – hlava londýnské pobočky Rothschildovi rodiny – osobně převzal kontrolu nad smělým plánem, tajně dopravit velice žádaný náklad zlata přímo přes Francii, aby zaplatil útok vévody z Wellingtonu ze Španělska. Nathan se později chlubil na večeři v Londýně, že to byl nejlepší obchod, jaký kdy udělal. Jen málo tušil, že bude moci udělat mnohem lepší obchod v blízké budoucnosti. Wellingtonův útok z jihu a ostatní porážky, donutily Napoleona abdikovat, a Louis XVIIIfrancouzský král, vnuk Ludvíka XV., bratr popraveného Ludvíka XVI. a svého nástupce Karla X., příslušník královského rodu Bourbonů. byl korunován králem.

Napoleonfrancouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815. Během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru: ve 24 letech byl generálem, krátce po třicítce prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Rychlý byl i jeho pád; závěr života strávil ve vyhnanství.... More byl vyhnán do exilu na Elbu, maličký ostrov na pobřeží Itálie, údajně navždy. Zatím co byl Napoleonfrancouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815. Během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru: ve 24 letech byl generálem, krátce po třicítce prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Rychlý byl i jeho pád; závěr života strávil ve vyhnanství.... More na Elbě, dočasně přemožený Anglií za finanční pomoci Rothschildů, Amerika se rovněž pokoušela osvobodit od své centrální banky. (Konec První banky) R. 1811, byl kongresu předložen zákon na obnovení výsadní smlouvy Bank of the United States. Ta debata byla divoká a zákonodárci Pensylvánie i Virginie protlačili rezoluci žádající, aby Kongres banku zrušil. V den útoku na banku, armáda novinářů otevřeně volala „velký podfuk“, „supové“, „zmije“, a „kobra“.

Ó, mít tak zase jednou v Americe nezávislý tisk! Kongresman P.B. PorterAmerický právník, voják a politik, který sloužil jako ministr války Spojených států od roku 1828 do roku 1829. napadl tu banku z půdy kongresu, že bude-li bankovní licence obnovena, Kongres „si bude muset na prsou hřát zmiji, která jednou bodne svobody této země do srdce.“ Vyhlídky pro banku nevypadaly dobře. Pisatelé tvrdili, že Nathan Rothschildněmecký bankéř, podnikatel a finančník židovského původu. Byl jedním z pěti synů druhé generace dynastie bankéřů Rothschildů. varoval, že Spojené státy se ocitnou v nejkatastrofálnější válce, nebude-li licence banky obnovena. Ale to nebylo dost. Když se kouř rozplynul, byl zákon zamítnut jediným hlasem a v senátu uvízl na mrtvém bodě.

Tou dobou byl 4. americký prezident James Madisonamerický politik, politický filosof a čtvrtý prezident Spojených států amerických. Je jedním z hlavních autorů americké Deklarace nezávislosti (1776). V roce 1788 napsal více než třetinu Listů Federalistů obhajující ratifikaci Ústavy. Sloužil v Kongresu, vypracoval mnoho základních zákonů a prvních deset dodatků Ústavy. Nejzákladnější přesvědčení Madisona jako politického teoretika bylo, že nová republika potřebuje zabránit zvyšování vlivu různých zájmových skupin.... More v Bílém domě. Vzpomeňte, Madisonamerický politik, politický filosof a čtvrtý prezident Spojených států amerických. Je jedním z hlavních autorů americké Deklarace nezávislosti (1776). V roce 1788 napsal více než třetinu Listů Federalistů obhajující ratifikaci Ústavy. Sloužil v Kongresu, vypracoval mnoho základních zákonů a prvních deset dodatků Ústavy. Nejzákladnější přesvědčení Madisona jako politického teoretika bylo, že nová republika potřebuje zabránit zvyšování vlivu různých zájmových skupin.... More byl věrný odpůrce banky. Jeho viceprezident, George Clinton, v senátu „zlomil vázanku“ a poslal banku do zapomnění. Během 5-ti měsíců Anglie napadla Spojené státy a roku 1812 začala válka. Ale Britové byli stále zaneprázdněni bojem s Napoleonemfrancouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815. Během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru: ve 24 letech byl generálem, krátce po třicítce prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Rychlý byl i jeho pád; závěr života strávil ve vyhnanství.... More, a tak válka skončila nerozhodně r. 1814. Ačkoli Money Changers byli dočasně poraženi, byli daleko od odchodu. Trvalo jim pouze další 2 roky, než přišli zpět se svou bankou – větší a silnější než kdykoli předtím.

Ale vraťme se k Napoleonovifrancouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815. Během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru: ve 24 letech byl generálem, krátce po třicítce prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Rychlý byl i jeho pád; závěr života strávil ve vyhnanství.... More. Protože nic jiného v historii výstižněji nedemonstruje lstivost Rothschildů, než jejich ovládnutí britského akciového trhu po Waterloo. Roku 1815, rok po konci války s Amerikou, Napoleonfrancouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815. Během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru: ve 24 letech byl generálem, krátce po třicítce prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Rychlý byl i jeho pád; závěr života strávil ve vyhnanství.... More utekl ze svého exilu a vrátil se do Paříže. Francouzské vojsko bylo vysláno, aby ho chytlo, ale jeho charizma bylo takové, že se vojsko sjednotilo kolem svých starých velitelů a znovu ho oslavovali jako svého císaře. V březnu 1815 Napoleonfrancouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815. Během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru: ve 24 letech byl generálem, krátce po třicítce prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Rychlý byl i jeho pád; závěr života strávil ve vyhnanství.... More vybavený armádou, kterou britský vévoda z Wellingtonu porazil za necelých 90 dní později u Waterloo.

Někteří spisovatelé tvrdí, že si Napoleonfrancouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815. Během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru: ve 24 letech byl generálem, krátce po třicítce prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Rychlý byl i jeho pád; závěr života strávil ve vyhnanství.... More půjčil 5 milionů liber z Bank of England ke znovuvyzbrojení. Ale ukázalo se, že ta hotovost pochází od bankovního domu Ouvrard z Paříže. Nicméně, pokud jde o tohle, nebylo neobvyklé, aby soukromě řízené centrální banky financovaly obě strany ve válce. Proč by měla centrální banka financovat obě strany války? Protože válka je největším tvůrcem dluhů ze všech. Národ si půjčí jakoukoli částku, aby zvítězil. Definitivně poražený je úvěrován dostatečně natoeuroatlantický mezinárodní vojenský pakt. Byl založen 4. dubna 1949 podpisem Severoatlantické smlouvy. Aliance sídlí v Bruselu v Belgii. Reakcí na zřízení Západoevropské unie a Pařížské dohody umožňující v roce 1954 vstup NSR do NATO bylo v roce 1955 založení tzv. východního bloku nazývaného Varšavská smlouva. Ta byla po rozpadu sovětského impéria a zániku NDR v roce 1991 rozpuštěna.... More, aby si udržel marné naděje na vítězství, a konečnému vítězi je dáno dost na to, aby vyhrál.

Takovéto úvěry jsou obvykle beztak podmíněny zárukou, že vítěz uzná dluh poraženého. Toto je bitevní pole u Waterloo asi 200 mil severovýchodně od Paříže, kde je dnes Belgie. Tady utrpěl Napoleonfrancouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815. Během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru: ve 24 letech byl generálem, krátce po třicítce prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Rychlý byl i jeho pád; závěr života strávil ve vyhnanství.... More svou konečnou porážku, ne však před tisíci Francouzů a Angličanů, kteří položili své životy v horkém letním dnu v červnu 1815. Právě tamhle, 18.6.1815, se setkalo 74.000 francouzských vojáku s 67.000 vojáků z Anglie, a ostatních evropských národů. Výsledek byl určitě nejistý.

De facto, kdyby Napoleonfrancouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815. Během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru: ve 24 letech byl generálem, krátce po třicítce prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Rychlý byl i jeho pád; závěr života strávil ve vyhnanství.... More zaútočil o několik hodin dříve, pravděpodobně by tu bitvu vyhrál. Ale bez ohledu na to, kdo vyhraje nebo prohraje, zpátky v Londýně, Nathan Rothschildněmecký bankéř, podnikatel a finančník židovského původu. Byl jedním z pěti synů druhé generace dynastie bankéřů Rothschildů. plánoval využít tuto příležitost, aby se zkusil chopit moci nad britským akciovým a dluhopisovým trhem, a možná dokonce nad Bank of England. Rothschild vyslal důvěryhodného agenta, muže jménem Rothworth, na severní stranu bitevního pole – blížeji ke kanálu La Manche. V okamžiku, kdy byla bitva rozhodnuta, Rothworth vyrazil za kanál.

Doručil tu zprávu Nathanu Rothschildoviněmecký bankéř, podnikatel a finančník židovského původu. Byl jedním z pěti synů druhé generace dynastie bankéřů Rothschildů. o celých 24 hodin před Wellingtonovým vlastním kurýrem. Rothschild spěchal na burzu a zaujmul svou obvyklou pozici před tímto historickým pilířem. Všichni na něj koukali. Rothschilds měl pověstně známou informační síť. Kdyby Wellington prohrál a Napoleonfrancouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815. Během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru: ve 24 letech byl generálem, krátce po třicítce prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Rychlý byl i jeho pád; závěr života strávil ve vyhnanství.... More měl na kontinentu zase volnost, britská finanční situace by se skutečně stala opět vážná. Rothschild vypadal sklíčeně. Stál tam bez hnutí, oči sklopené. Pak najednou začal prodávat.

Ostatní nervózní investoři se dívali, jak Rothschild prodává, Mohlo to znamenat jen jednu věc. Napoleonfrancouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815. Během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru: ve 24 letech byl generálem, krátce po třicítce prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Rychlý byl i jeho pád; závěr života strávil ve vyhnanství.... More musel vyhrát. Wellington musel prohrát. Trh se zhroutil. Brzy všichni prodávali své konsoly – své britské konsolidační státní dluhopisy a ceny strmě spadly. Ale pak začal Rothschild ty to konzoly tajně nakupovat skrze své agenty za zlomek jejich ceny před hodinou. Mýty, legendy, říkáte? O sto let později, vydal New York Times příběh který říkal, že Nathanův vnuk se pokusil získat soudní příkaz k zákazu knihy, v níž je příběh o tomto akciovém obchodu.

Rothschildové prohlásili tento příběh za nepravdivý a nactiutrhačný. Ale soud odmítl tuto Rothschildovic žádost a přikázal rodině zaplatit všechny soudní výlohy. Co je na tomto příběhu ještě zajímavější, je, že někteří autoři tvrdí, že den po bitvě u Waterloo, v průběhu několika hodin, začal Nathan Rothschildněmecký bankéř, podnikatel a finančník židovského původu. Byl jedním z pěti synů druhé generace dynastie bankéřů Rothschildů. dominanovat nejen na dluhopisovém trhu, ale rovněž v Bank of England. Ať už se Rothschildovi zmocnili kontroly nad Bank of England, nebo ne – první, soukromě vlastněné centrální banky vyspělého a nejbohatšího evropského národa, jedna věc je jistá od pol. 19. stol. byli Rothschildovi nejbohatší rodinou světa, bez výjimky.

Dominovali na trhu nových vládních dluhopisů a expandovali do dalších bank a průmyslových firem. Ve skutečnosti, zbytek 19. stol. je znám jako „doba Rothschildů“. Navzdory tomuto nezdolatelnému zdraví, rodina všeobecně rozvíjela auru neviditelnosti. Ačkoliv rodina ovládala množství průmyslových, obchodních, důlních a turistických společností, jen hrstka nesla jméno Rothschild. Koncem 19. stol., jeden expert odhadoval, že rodina Rothschildů ovládala polovinu bohatství světa.

Ať už byl rozsah jejich ohromného jmění jakýkoli, je rozumné předpokládat, že jejich podíl na světovém bohatství, se od té doby zvyšil. Ale od začátku 20. stol., Rothschildovi pěstovali názor, že jejich moc nějak slábla, i přestože jich bohatství rostlo. (Druhá Banka Spojených států) Jen jeden rok po Waterloo a Rothschildově údajném převzetí Bank of England, byl americkým Kongresem schválen návrh zákona 847 povolující další soukromě vlastněné centrální bance.

Ta banka se nazývala „Second Bank of the United States“. Charta (zakl. listina) té nové banky byla kopií té předchozí banky. Americká vláda vlastnila 20% akcií. Federální akcie by byly do bankovních fondů zaplaceny předem – státním pokladem (ministerstvem financí). Pak, využijíc kouzla půjčení „dílčí finanční rezervy“, by byla přeměněna na půjčky soukromým investorům, kteří by pak koupili zbývajících 80% akcií. Stejně jak předtím, počáteční akcionáři zůstali utajeni.

Ale je známo, že největší část akcií – asi 1/3 ze všech, byla prodána cizincům. Jak to jeden pozorovatel vyjádřil „Zcela jistě není přehnané říci, že Second Bank of the United States byla stejně tak hluboce zakořeněna v Británii, jako v Americe.“ Tak kolem r. 1816, někteří autoři prohlašovali, že Rothschildovi převzali moc nad Bank of England a rovněž podporovali novou soukromě vlastněnou centrální banku v Americe. Po 12-ti letech manipulací americkým hospodářství, pomocí 2. banky U.S., už toho měli Američané právě dost.

Odpůrci banky nominovali důstojného senátora z Tennessee, Andrewa Jacksonasedmý prezident Spojených států amerických (1829–1837). Jeho slogan zněl: „Nechť vládne lid“, přičemž za tento lid nepovažoval indiánské a černošské obyvatelstvo. Pro svou neústupnost nosil přezdívku „Starý ořechovec, hrdinu bitvy o New Orleans, aby se ucházel o funkci prezidenta. Toto je jeho domov, „The Hermitage“ (Poustevna). Původně nedával Jacksonovi nikdo šanci. Ta banka se dávno předtím naučila, jak penězi ovládat politiku. K překvapení a ke zděšení Money Changers, byl Jackson roku 1828 rychle vynesen do úřadu. Jackson byl rozhodnut zničit banku při první příležitosti, a neztrácel čas. Ale 20-ti letá zakládací smlouva banky nepotřebovala obnovit do r. 1836, posledního roku jeho druhého období – pokud by vydržel v úřadu tak dlouho.

V průběhu svého prvního období, se Jackson spokojil s odstavením mnoha bankovních přisluhovačů z vládních služeb. Propustil 2000 z 11000 zaměstnanců federální vlády. Roku 1832, s jeho znovuzvolením, zavanul od banky svěží vánek, doufajíce, že Jackson nebude chtít rozdmýchat spor. Požádali kongres, aby schválil obnovovací listinu o 4 roky dříve. Kongres vyhověl, a odeslal ji prezidentovi k podpisu. Ale Jackson stál na obou nohách. „Old Hickory,“ nikdy zbabělec, zamítl tu listinu.

Jeho veto je jedním z nejvýznamnějších dokumentů. Toto se zjevně nachází mimo zodpovědnost americké vlády k obyvatelům – bohatým i chudým. Nejsou to jen naši občané, kdo sklízí odměnu od naší vlády. Více než 8 milionů akcií té banky drží cizinci… Cožpak není naše svoboda a nezávislost ohrožena bankou, která má ve své podstatě tak málo společného s naší zemí? Ovládáním naší měny, přijímáním našich veřejných peněz a držením tisíců našich občanů v závislosti… by byla mnohem více skličující a nebezpečná než vojenská síla nepřítele.

Může-li vláda zabránit sama sobě stejné protekci tak, jak z nebe prší, déšť laskavý k horám i nížinám, k bohatým i chudým, to by bylo naprosté požehnání. V tom zákoně předemnou se zdá, že je to zbytečná odchylka od těchto principů. Později, toho roku, v červenci 1832, nebyl Kongres schopen přehlasovat Jacksonovo veto. Nyní se Jackson musel ucházet o znovuzvolení. Jackson předložil své argumenty přímo lidu. Poprvé v americké historii, Jackson přenesl svou prezidentskou kampaň na ulici.

Předtím, zůstávali prezidentští kandidáti doma a tvářili se prezidentsky. Jeho slogan v kampani byl „Jackson a žádná banka!“ Národní republikánská strana postavila proti Jacksonovi senátora Henryho Claye. Bez ohledu na fakt, že banka nalila do Clayovy kampaně přes $3.000.000, Jackson byl znovu zvolen těsným vítězstvím v listopadu 1832. I přes své prezidentské vítězství Jackson věděl, že bitva teprve začíná „Nezmar korupce je pouze zastaven, nikoli mrtev,“ řekl nově zvolený prezident.

Jackson přikázal svému novému ministru financí, Louisi McLanemuAmerický právník a politik z Wilmingtonu, New Castle County, Delaware a Baltimore, Maryland. Byl veteránem války z roku 1812 a členem Federální strany a později Demokratické strany., aby začal vybírat vládní vklad z „Second Bank“ a začal jej umísťovat do státních bank. McLane to odmítl udělat. Jackson ho propustil a jmenoval Williama J. DuaneaIrský americký politik a právník z Pennsylvánie. Duane sloužil krátkodobě jako ministr financí Spojených států v roce 1833. Jeho odmítnutí stáhnout federální vklady od druhé banky Spojených států vedlo k jeho propuštění prezidentem Andrewem Jacksonem. novým ministrem financí. Duane rovněž odmítl vyhovět prezidentovým požadavkům, a tak i ho Jackson propustil, a pak do úřadu jmenoval Rogera B. TaneyhoDo politiky vstoupil jako federalista, ale pak se stal jacksonovským demokratem. Byl ministr spravedlnosti v Marylandu (1827–1831), ministr spravedlnosti USA (1831–1833), dočasný ministr války (1831), dočasný ministr financí (1833–1834).. Taney stáhl vládní hotovost z banky, počínaje 1. říjnem 1833. Jackson byl radostí bez sebe „Mám to oddělené. Jsem připraven to vybrat do posledního ždibku“.

Ale banka byla ještě připravená bojovat. Její šéf, Nicholas BiddleAmerický finančník, který sloužil jako třetí a poslední prezident Druhé banky Spojených států (1816-1836). On také sloužil v Pensylvánském shromáždění. Známý pro svou roli ve "Válce Bank"., využil svého vlivu, aby přiměl senát odmítnout Taneyho jmenování. Pak, s neuvěřitelnou arogancí, BiddleAmerický finančník, který sloužil jako třetí a poslední prezident Druhé banky Spojených států (1816-1836). On také sloužil v Pensylvánském shromáždění. Známý pro svou roli ve "Válce Bank". vyhrožoval, že způsobí krizi, nezíská-li banka znovu licenci. „Tento vážený prezident si myslí, že protože skalpoval Indiány a uvěznil židy, si může dělat s bankou co chce. Mýlí se.“ Pak na centrálního bankéře s neuvěřitelným záchvatem upřímnosti, BiddleAmerický finančník, který sloužil jako třetí a poslední prezident Druhé banky Spojených států (1816-1836). On také sloužil v Pensylvánském shromáždění. Známý pro svou roli ve "Válce Bank". přiznal, že banka stáhne peníze z oběhu, aby přinutil kongres obnovit banku „Nic kromě rozsáhlého utrpení neučiní jakýkoli dopad na kongres… Naše jediná záchrana je provádění stabilní restrikce – a nemám pochyb, že tento kurz nakonec povede k obnovení měny a bankovní licence.“

Jakéto senzační odhalení! Byla to čirá pravda, vyzrazená s šokující jasností. BiddleAmerický finančník, který sloužil jako třetí a poslední prezident Druhé banky Spojených států (1816-1836). On také sloužil v Pensylvánském shromáždění. Známý pro svou roli ve "Válce Bank". zamýšlel využít moc banky stahovat peníze, aby způsobil obrovskou krizi, dokud se Amerika nevzdá. Bohužel, toto už se v průběhu americké historie stávalo, a chystá se to stát i v dnešním světě. Nicholas BiddleAmerický finančník, který sloužil jako třetí a poslední prezident Druhé banky Spojených států (1816-1836). On také sloužil v Pensylvánském shromáždění. Známý pro svou roli ve "Válce Bank". důkladně splnil svou hrozbu. Banka prudce snížila peněžní zásobu vypovídáním starých půjček a odmítnutím vydávat nové. Následovala finanční panika, a po ní hluboká krize. Jak se dalo čekat, BiddleAmerický finančník, který sloužil jako třetí a poslední prezident Druhé banky Spojených států (1816-1836). On také sloužil v Pensylvánském shromáždění. Známý pro svou roli ve "Válce Bank". obvinil Jacksona z krachu tvrzením, že to bylo způsobeno výběrem federálních peněz z banky.

Bohužel, jeho plán zafungoval dobře. Mzdy a ceny oslabovaly. Nezaměstnanost prudce stoupala spolu s bankroty firem. Národ rychle upadl do vzpoury. Redaktoři v novinách napadali Jacksona v článcích. Banka hrozila vypovězením plateb, které pak mohly být použity přímo klíčovým politikům za jejich podporu. Do pouhých několika měsíců se Kongres shromáždil v tom co bylo nazýváno „Panic Session“ (panická porada). Šest měsíců poté, co vybral prostředky z banky. Jackson byl oficiálně odsouzen usnesením, které prošlo senátem hlasováním 26 ku 20.

Bylo to poprvé, kdy byl prezident odsouzen Kongresem. Jackson ostře kritizoval banku. „Jste doupě zmijí. Hodlám vás rozdrtit a s pomocí boha vás rozdrtím.“ Osud Ameriky vrávoral na ostří nože. Kdyby Kongres nashromáždil dostatek voličů, aby přehlasoval Jacksonovo veto, bance by mohl být poskytnut další 20-ti či víceletý monopol na americké peníze – dostatečný čas na upevnění její již ohromné moci. Pak se ale stal zázrak. Pennsylvanský guvernér vystoupil s podporou prezidenta Jacksona a ostře kritizoval banku.

K tomu navíc byl BiddleAmerický finančník, který sloužil jako třetí a poslední prezident Druhé banky Spojených států (1816-1836). On také sloužil v Pensylvánském shromáždění. Známý pro svou roli ve "Válce Bank". přistižen, jak se chvástá na veřejnosti o plánu banky na krach ekonomiky. Najednou se vlna obrátila. V dubnu 1834, Sněmovna reprezentantů hlasovala 134 ku 82 proti znovuobnovení banky. Toto bylo následováno ještě propastněji rozdílnou volbou za ustavení zvláštní komise na vyšetření, zda-li banka nezpůsobila krach. Když vyšetřovací komise dorazila ke dveřím banky ve Filadelfii, vyzbrojena obsílkou k přezkoumání účtů, BiddleAmerický finančník, který sloužil jako třetí a poslední prezident Druhé banky Spojených států (1816-1836). On také sloužil v Pensylvánském shromáždění. Známý pro svou roli ve "Válce Bank". je odmítl vydat.

Ani nedovolil přezkoumání korespondence s kongresmeny týkající se jejich osobních půjček a výhod. BiddleAmerický finančník, který sloužil jako třetí a poslední prezident Druhé banky Spojených států (1816-1836). On také sloužil v Pensylvánském shromáždění. Známý pro svou roli ve "Válce Bank". odmítl vypovídat před komisí ve Washingtonu.. ledna 1835, Jackson zaplatil poslední splátku státního dluhu, která byla vyžadována oprávněnými bankami vydávat měnu za státní dluhopisy, raději než jednoduše vydávat „Treasury notes“ (státní bankovky) bez takového dluhu. Byl jediným prezidentem, který kdy splatil dluh. O několik týdnů později, 30. ledna 1835, vrah Richard LawrenceAmerický malíř domu, který byl prvním známým člověkem, který se pokoušel zavraždit úřadujícího prezidenta Spojených států. Lawrence se pokusil střílet na prezidenta Andrea Jacksona mimo Capitol Spojených států 30. ledna 1835. Pokus se nezdařil a Jackson údajně přemohl Lawrence s holí předtím, než dav zneškodnil útočníka. Lawrence strávil zbytek svého života v blázinci.... More se pokusil zastřelit prezidenta Jacksona.

Obě pistole selhaly. Lawrence byl později shledán nevinným z důvodu duševní poruchy. Po svém propuštění se vychloubal přátelům, že mu mocní lidé z Evropy dali úkol a slíbili mu, že ho ochrání, bude-li chycen. Následujícího roku, když charta banky vypršela, the Second Bank of the United States přestala fungovat jako státní centrální banka. BiddleAmerický finančník, který sloužil jako třetí a poslední prezident Druhé banky Spojených států (1816-1836). On také sloužil v Pensylvánském shromáždění. Známý pro svou roli ve "Válce Bank". byl později zatčen a obviněn z podvodu. Byl zproštěn viny a osvobozen, ale zemřel brzy poté, v době, kdy stále čelil civilním žalobám.

Po svém druhém volebním období odešel Jackson do důchodu. Je stále vzpomínán pro své rozhodnutí „kill the Bank“ (zabít banku). Ve skutečnosti ji zabil tak dobře, že Money Changers 77 let napravovali škody. Když byl Jackson tázán na svůj největší úspěch, odpověděl. „Zničil jsem tu banku.“ Bohužel, dokonce ani Jackson nedokázal pochopit celému problému do samé podstaty. Ačkoliv Jackson zničil centrální banku, nejzákeřnější zbraň Money Changers – dílčí bankovní rezerva se pořád aplikovala celou řadou státem zmocněných bank.

To pohánělo ekonomickou nestabilitu v letech před občanskou válkou. Centrální bankéři byli mimo, a Amerika prosperovala jak se rozšiřovala na západ. V průběhu té doby se hlavní Money Changers snažili znovu získat svou ztracenou centrální moc, ale marně. Nakonec se vrátili ke starému programu centrálních bankéřů – k financování války, k vytvoření dluhu a závislosti. Když nemohli získat svou centrální banku jinak, Amerika mohla být sražena na kolena uvržením do občanské války, zrovna tak, jak to dříve udělali v roce 1812, poté, co First Bank of the U.S. nebyla obnovena licence.

Jeden měsíc po inauguraci Abrahama Lincolna16. prezident USA (v letech 1861– 1865) a první prezident z řad Republikánské strany. Za americké občanské války vedl severní státy., byly vypáleny první výstřely Americké občanské války u Fort Sumter, v Jižní Karolíně 12. dubna 1861. Jistě, otrokářství bylo příčinou Občanské války, ale ne tou primární příčinou. Lincoln věděl, že ekonomika jihu závisela na otrokářství a tak (před občanskou válkou) jej neměl v úmyslu odstranit. Lincoln to, jen o měsíc dříve, takto vyjádřil ve svém inauguračním projevu „Nemám v úmyslu, přímo či nepřímo, vměšovat se do institutu otroctví ve státech, kde v současnosti existuje. Věřím, že nemám žádnou pravomoc tak činit, a nemám k tomu sklony.“

Dokonce po prvních výstřelech u Fort Sumter, Lincoln pokračoval v tvrzení, že občanská válka není o otrokářství „Mým nejdůležitějším cílem je zachovat Unii, a NIKOLI buď zachovat nebo zničit otrokářství. Budu-li schopen zachovat Unii bez osvobození jediného otroka, udělám to.“ O čem tedy byla občanská válka? Ve hře bylo mnoho okolností. Průmyslníci ze severu užívali ochranářské clo, aby „ochránili“ své jižní státy od nákupu levnějšího evropského zboží. Evropa se mstila zastavením nákupu bavlny z jihu.

Jižní státy byly ve finančně bezvýchodné situaci. Byly nuceny platit více za většinu životních nezbytností, zatímco jejich příjem z exportu bavlny prudce klesal. Jih byl rozezlen. Ale ve hře byly i další okolnosti. Již o 25 let dříve byli Money Changers stále dopáleni únikem Ameriky z jejich moci. Od té doby učinila americká divoká ekonomika národ bohatým, což byl „špatný“ příklad pro zbytek světa. Centrální bankéři nyní viděli příležitost k rozštěpení bohatého státu pomocí „rozděl a panuj“ válkou.

Byl to jen jeden druh divoké konspirační teorie? Dobrá, podívejme se na to, co o situaci v té době řekl dobře umístěný pozorovatel. Byl to Otto von Bismarckvévoda z Lauenburgu, byl jeden z nejvýznamnějších politiků 19. století a budovatel sjednoceného Německa. Byl první ministr (tj. premiér) Pruska (1862–1890) a první v řadě německých kancléřů (1871–1890). Jeho nekompromisní přístup k řešení politických problémů a autoritativní vystupování vůči sněmu mu vyneslo přezdívku Železný kancléř.... More, německý kancléř, muž, který o několik let dříve sjednotil Německo. „Rozdělení Spojených států do spolků stejné síly bylo rozhodnuto dlouho před Občanskou válkou, finančními silami v Evropě. Tito bankéři se obávali, že USA, setrvají-li jako jeden blok a jeden národ, by mohly dosáhnout ekonomické a finanční nezávislosti, což by mohlo narušit jejich finanční vládu nad světem.“

V průběhu měsíců po prvních výstřelech v Fort Sumter, centrální bankéři úvěrovali Napoleona IIIzvaný Ludvík Napoleon, jinak též Napoleon III., byl synem Ludvíka Bonaparta a jeho manželky, královny Hortense de Beauharnais. Jeho otec vládl Holandskému království, které existovalo po určitou dobu z vůle Napoleona I. Bonaparta. Stal se prvním prezidentem Francie (s titulem princ-prezident) a posléze se prohlásil za francouzského císaře. Jeho vláda byla svržena poté, co byl zajat v prusko-francouzské válce během bitvy u Sedanu.... More z Francie (synovce toho Napoleona od Waterloo) 10 milióny franků, aby se zmocnil Mexika a vojenských základen podél jižní hranice U.S.A., aby získal válečnou výhodu k porušení Monroeovy doktriny a vrátil Mexiko koloniální vládě. Bez ohledu na výsledek občanské války, oslabená Amerika, těžce zadlužená u Money Changers, by znovu otevřela střední a jižní Ameriku evropské kolonizaci a nadvládě, což právě americká Monroeova doktrina zakázala v r. 1823.

V té samé době přemístila Velká Británie 11.000 vojáků do Kanady a umístila je výhružně podél americké severní hranice. Britské loďstvo vstoupilo do válečné pohotovosti pro případ, že by ho bylo potřeba k rychlému zásahu. Lincoln věděl, že je ve dvojnásobné bryndě. Proto zoufal nad osudem unie. Šlo tu o mnohem víc, než jenom o rozdíly mezi severem a jihem. Proto byl vždy jeho důraz na „Unii“ a ne pouze na porážce Jihu. Ale Lincoln potřeboval peníze, aby vyhrál. Roku 1861, Lincoln a jeho ministr financí, Salmon P. Chaseamerický soudce, právník a politik. Byl jedním z prvních z města Cincinnati, který hájil práva uprchlých otroků a stal se vášnivým agitátorem proti otroctví. Roku 1860 se neúspěšně pokusil kandidovat na úřad prezidenta USA, o rok později se stal ministrem financí Abrahama Lincolna, později rezignoval. Od 15. prosince 1864 byl předsedou Nejvyššího soudu Spojených států amerických až do své smrti 7. května 1873. Předsedal impeachmentu prezidenta Andrew Johnsona.... More, jeli do New Yorku požádat o nezbytné půjčky.

Money Changers, v touze vidět unii poraženou, nabídli úvěry s 24-36% úrokem. Lincoln řekl ne, děkuji, ale nechci a vrátil se do Washingtonu. Poslal pro starého přítele, plukovníka Dicka Tayloradůstojník v kontinentální armádě v Americké občanské válce. Byl to otec Zachary Taylor, 12. prezident Spojených států a Joseph Pannell Taylor, který sloužil jako generál v armádě Unie během občanské války. z Chicaga, a vyložil mu problém s financováním války. V průběhu jedné schůzky se zeptal Lincoln Taylora, co objevil. Taylor to vyjádřil tímto způsobem „Proč Lincolne, to je jednoduché; prostě přiměj Kongres, aby přijal zákon legalizující tisk veřejných bankovek… a plať s nimi svým vojákům a vyhraj s nimi svou válku.“

Když se Lincoln zeptal, zda-li by lidé Spojených Států přijali bankovky, Taylor řekl „Lidé, či kdokoli jiný, nebude mít jinou možnost, učiníš-li je zákonným platidlem. Budou mít plnou zákonnost vlády, a budou tak dobré, jako jakékoli peníze; jelikož Kongres je k tomuto zmocněn ústavou.“ To bylo přesně, co Lincoln udělal. V letech 1862-63 natiskl přes $432 milionů nových bankovek. Z důvodu jejich odlišení od jiných bankovek v oběhu, natiskl jejich zadní stranu zelenou barvou.

Proto se ty bankovky nazývají „Greenbacks.“ Těmito novými penězi platil Lincoln vojáky a nakupoval pro ně dodávky. V průběhu války téměř 450 milionů dolarů „Greenbacks“ bylo federální vládou vytištěno bezúročně. Lincoln si uvědomil, kdo skutečně tahal za provaz a co je v sázce pro Američany. Takto vysvětlil své zdůvodnění „Vláda by měla vytvořit, vytisknout a nechat obíhat veškerou měnu a kredit potřebný k uspokojení potřeb vlády a kupní síly spotřebitelů. Privilegium tvorby a tisku peněz není pouze nejvyšší výsadou vlády, ale je nejvyšší tvůrčí příležitostí vlády.

Převzetím těchto principů … budou daňoví poplatníci šetřit ohromné částky. Peníze přestanou být pánem a stanou se sluhou lidskosti.“ Skutečně úžasný komentář v londýnských Timesech vysvětlil postoj Bank of England vůči Lincolnovým Greenbacks. „Jestli tato nezbedná finanční politika, která má původ v Severní Americe vytrvá až do ustálení, pak si vláda zařídí své vlastní peníze bez placení. Splatí všechny dluhy a bude bez dluhů. Bude mít všechny nezbytné peníze k zajištění obchodu.

Začne historicky bezprecedentně vzkvétat. Mozky a bohatství všech zemí odejdou do severní Ameriky. Ta země musí být zničena, jinak zničí všechny monarchie světa. Ten plán byl účinný, tak účinný, že následujícího roku 1863 see federální a konfederační vojáci začali shromažďovat k rozhodující bitvě občanské války a Ministerstvo financí potřebovalo další autoritu Kongresu, aby vytisklo více dolarů. Lincoln to dovolil bankéřům prosadit skrze zákon o národním bankovnictví.

Tyto nové národní banky budou pracovat osvobozeny od daně a mít společně výhradní, monopolní moc nad novou formou peněz – bankovkami. Ačkoli bankovky pokračovaly v oběhu, jejich množství se nezvětšovalo. Ale nejdůležitější bylo, že od tohoto okamžiku byla celá americká peněžní zásoba vytvořena bez dluhu bankéři nakupujícími americkými vládní dluhopisy, a vydávajícími je za náhradu bankovek. Jak vysvětlil historik „V letech následující války, byla vláda výrazně v přebytku (zisku).

Ale přesto nemohla splácet svůj dluh, umořovat své záruky, protože činit tak znamenalo, že by nebyly dluhopisy ke vrácení bankovek národní banky. Splatit dluh znamenalo zničit peněžní oběh.“ Roku 1863 dostal Lincoln neočekávanou pomoc od cara Alexandra IIruský car v letech 1855–1881 z rodu Romanov-Holstein-Gottorp, se narodil 29. dubna1818 v Petrohradě jako syn cara Mikuláše I. a jeho manželky Alexandry Fjodorovny, původem pruské princezny, dcery Fridricha Viléma III. Za jeho vlády došlo k částečné liberalizaci ruského samoděržaví.... More z Ruska. Car, podobně jako Bismarckvévoda z Lauenburgu, byl jeden z nejvýznamnějších politiků 19. století a budovatel sjednoceného Německa. Byl první ministr (tj. premiér) Pruska (1862–1890) a první v řadě německých kancléřů (1871–1890). Jeho nekompromisní přístup k řešení politických problémů a autoritativní vystupování vůči sněmu mu vyneslo přezdívku Železný kancléř.... More v Německu, věděl, co mezinárodní Money Changers chtějí a již dříve jim tvrdě odmítl umožnit zřídit centrální banku v Rusku. Jestli Amerika přežije a bude schopná zůstat mimo jejich sevření, jeho pozice zůstane bezpečná.

Kdyby byli bankéři úspěšní v rozdělení Ameriky a vrátili části zpět Británii a Francii (oba národy byly kontrolované svými centrálními bankami), mohli by případně opět ohrozit Rusko. Tak dal car příkazy, že pokud, ať už Anglie, nebo Francie budou aktivně podporovat a dávat pomoc Jihu, Rusko bude považovat tuto aktivitu za vyhlášení války. Vyslal svou Tichooceánskou flotilu do přístavu v San Francisku. V následujícím roce 1864 byl Lincoln znovu zvolen. Kdyby žil, určitě by zabil peněžní monopol Národní banky jím vytažený v průběhu války.

1. listopadu 1864 napsal svému kamarádovi následující „Peněžní moc trápí národ v dobách míru a kuje proti němu pikle v dobách neštěstí. Je tyranštější než monarchie, drzejší než autokracie, sobečtější než byrokracie.“ Krátce předtím, než byl Lincoln zavražděn, jeho bývalý ministr financí, Salmon P. Chaseamerický soudce, právník a politik. Byl jedním z prvních z města Cincinnati, který hájil práva uprchlých otroků a stal se vášnivým agitátorem proti otroctví. Roku 1860 se neúspěšně pokusil kandidovat na úřad prezidenta USA, o rok později se stal ministrem financí Abrahama Lincolna, později rezignoval. Od 15. prosince 1864 byl předsedou Nejvyššího soudu Spojených států amerických až do své smrti 7. května 1873. Předsedal impeachmentu prezidenta Andrew Johnsona.... More, litoval své role při pomoci zajistit průchod národního bankovního zákona o rok dříve „Má pomoc při prosazování Národního bankovního zákona byla největší finanční chybou mého života.

Vytvořilo to monopol, jež ovlivní každý zájem v naší zemi.“. dubna 1865, 41 dní po své druhé inauguraci, a pět dní po kapitulaci, byl Lincoln střelen Wilkesem Boothemamerický herec, který zavraždil prezidenta USA Abrahama Lincolna ve Fordově divadle ve Washingtonu dne 14. dubna 1865.[1] Jednalo se o sympatizanta Konfederace. Byl zásadně proti zrušení otrokářství v USA a Lincolnovu návrhu dát volební práva právě emancipovaným otrokům.... More ve Fordově divadle. Německý kancléř Bismarckvévoda z Lauenburgu, byl jeden z nejvýznamnějších politiků 19. století a budovatel sjednoceného Německa. Byl první ministr (tj. premiér) Pruska (1862–1890) a první v řadě německých kancléřů (1871–1890). Jeho nekompromisní přístup k řešení politických problémů a autoritativní vystupování vůči sněmu mu vyneslo přezdívku Železný kancléř.... More litoval smrti Abrahama Lincolna16. prezident USA (v letech 1861– 1865) a první prezident z řad Republikánské strany. Za americké občanské války vedl severní státy. „Smrt Lincolna16. prezident USA (v letech 1861– 1865) a první prezident z řad Republikánské strany. Za americké občanské války vedl severní státy. byla katastrofou pro křesťanský svět. V U.S.A. není muže dost velkého, aby nosil jeho boty… Obávám se, že zahraniční bankéři se svou lstivostí a složitými triky naprosto ovládnou rozjařené americké boháče, a systematicky je použijí ke zničení moderní civilizace.

Bez váhání uvrhnou celý křesťanský svět do válek a chaosu proto, aby se země stala jejich dědictvím. Bismarckvévoda z Lauenburgu, byl jeden z nejvýznamnějších politiků 19. století a budovatel sjednoceného Německa. Byl první ministr (tj. premiér) Pruska (1862–1890) a první v řadě německých kancléřů (1871–1890). Jeho nekompromisní přístup k řešení politických problémů a autoritativní vystupování vůči sněmu mu vyneslo přezdívku Železný kancléř.... More dobře rozuměl plánu Money Changers. Obvinění z toho, že mezinárodní bankéři byli zodpovědní za Lincolnovu vraždu se vynořilo v Kanadě o 70 let později, r. 1934. Gerald G. McGeerbyl advokátem, populistickým politikem a obhájcem reformy měnové politiky v kanadské provincii Britská Kolumbie. Pracoval jako 22. starosta Vancouveru, poslanec Legislativního shromáždění v BC, poslanec parlamentu pro liberální stranu Kanady a kanadský senát., oblíbený a velmi vážený kanadský advokát, odhalil toto senzační obvinění v 5-ti hodinovém projevu před Sněmovnou napadávajíce Kanadský peněžní systém založený na dluhu. Vzpomeňte na velikost velké krize roku 1934, která rovněž zpustošila Kanadu.

McGeerbyl advokátem, populistickým politikem a obhájcem reformy měnové politiky v kanadské provincii Britská Kolumbie. Pracoval jako 22. starosta Vancouveru, poslanec Legislativního shromáždění v BC, poslanec parlamentu pro liberální stranu Kanady a kanadský senát. obdržel důkaz, smazaný z veřejných záznamů, který mu byl poskytnut agentem tajné služby, ze soudního řízení s Johnem Wilkesem Boothemamerický herec, který zavraždil prezidenta USA Abrahama Lincolna ve Fordově divadle ve Washingtonu dne 14. dubna 1865.[1] Jednalo se o sympatizanta Konfederace. Byl zásadně proti zrušení otrokářství v USA a Lincolnovu návrhu dát volební práva právě emancipovaným otrokům.... More, po Boothově smrti. McGeerbyl advokátem, populistickým politikem a obhájcem reformy měnové politiky v kanadské provincii Britská Kolumbie. Pracoval jako 22. starosta Vancouveru, poslanec Legislativního shromáždění v BC, poslanec parlamentu pro liberální stranu Kanady a kanadský senát. řekl, že to potvrdilo, že Booth byl žoldákem pracujícím pro mezinárodní bankéře. Podle článku ve „Vancouver Sun“ z 2. května 1934 „A. Lincoln, mučednický emancipátor otroků, byl zavražděn prostřednictvím machinací skupiny zástupců mezinárodních bankéřů, kteří se obávali ambicí prezidentova národního kreditu…

V té době byla ve světě jen jedna skupina, která měla nějaký důvod toužit po Lincolnově smrti. Proč se ti muži stavěli proti jeho národnímu měnovému programu, a kdo s ním bojoval v průběhu celé Občanské války ohledně jeho politiky greenback měny. Zajímavé je že, McGeerbyl advokátem, populistickým politikem a obhájcem reformy měnové politiky v kanadské provincii Britská Kolumbie. Pracoval jako 22. starosta Vancouveru, poslanec Legislativního shromáždění v BC, poslanec parlamentu pro liberální stranu Kanady a kanadský senát. prohlásil, že Lincoln byl zavražděn nikoliv jen, protože mezinárodní bankéři chtěli znovu založit centrální banku v Americe, ale protože rovněž chtěli podložit americkou měnu zlatem, zlatem, které ovládali.

Jinak řečeno, postavit Ameriku na „zlatý standard“. Lincoln udělal přesný opak tím, že tiskl U.S. bankovky – Greenbacks, jež byly postaveny čistě na dobré víře a důvěryhodnosti Spojených států. Ten článek citoval McGeera, jak říká „Byli to lidé, jež měli zájem postavit peněžní systém na zlatý standard a oprávnit bankéře ovládat měnu všech národů světa. Odstraněním Lincolna16. prezident USA (v letech 1861– 1865) a první prezident z řad Republikánské strany. Za americké občanské války vedl severní státy. z cesty byli schopni přikročit k tomuto plánu a přikročili k němu v U.S.A. V průběhu 8-mi let po Lincolnově vraždě bylo stříbro demonetizováno a zlatý standard v U.S.A. zaveden.“

Ne poté, co Lincoln tiskl bezdluhové americké bankovky. Tyto červeně označené směnky, které byly vytištěny roku 1963, nebyly novou záležitostí prezidenta Kennedyho35. prezident USA (1961–1963). Jde o jediného prezidenta v historii USA, který se hlásil ke katolické církvi. Dosud je i nejmladším zvoleným prezidentem (nejmladším prezidentem je Theodore Roosevelt, který nastoupil do úřadu ve 42 letech po atentátuna svého předchůdce)., ale prostě ty staré Greenbacks znovu vydávané rok co rok. Jiný akt hlouposti a neznalosti, „Reigle Act“ z r. 1994, dokonce schválil výměnu Lincolnových Greenbacks za bankovky postavené na dluhu. Jinak řečeno, Greenbacks byly v oběhu Spojených států do r. 1994. Proč bylo stříbro pro bankéře špatné a zlato dobré?

Prostě proto, že stříbro bylo ve Spojených státech hojné. Bylo relativně těžké ho ovládat. Zlato bylo vzácné. Po celou dobu historie bylo relativně snadné zlato monopolizovat, ale stříbro bylo historicky 15 krát hojnější. (Návrat Zlatého standardu) Lincolnem zastrčení Money Changers následně plánovali získat naprostou moc nad americkými penězi. To nebyl tak jednoduchý úkol. S otevřením amerického západu, bylo objeveno stříbro v obrovském množství. K tomu všemu byly Lincolnovi16. prezident USA (v letech 1861– 1865) a první prezident z řad Republikánské strany. Za americké občanské války vedl severní státy. Greenbacks všeobecně oblíbené.

I přes úmyslné útoky evropských centrálních bankéřů na Greenbacks, tyto byly dále v oběhu Spojených států, až do doby, před několika lety. Podle historika W. Cleona SkousenaAmerický konzervativní autor a politický nábožensky založený teoretik. Pozoruhodný antikomunista a stoupenec společnosti Johna Birche,  Skousenova díla zahrnovala širokou škálu předmětů včetně šestidenní války, mormonské eschatologie, spiknutí Nového světového řádu a rodičovství.  Jeho nejoblíbenějšími díly jsou The 5,000 Year Leap a Naked Communist.... More „Právě po občanské válce byly značné debaty o oživení Lincolnova krátkého experimentu s ústavním měnovým systémem. Kdyby evropští peněžní spojenci nezasáhli, bezpochyby by se stal zavedenou institucí. Je jasné, že koncept, kdy Amerika tiskla své peníze nezatížené dluhem, vysílal vlny otřesů do všech evropských privilegovaných vrstev ovládající centrální banky.

Sledovali s úděsem, jak se Američané dožadovali Greenbacks. Oni mohli zabít Lincolna, ale podpora jeho peněžních ideálů rostla.. dubna 1866, téměř jeden rok po Lincolnově vraždě, měl kongres v úmyslu nakupovat podíly v evropských centrálních bankách. Odhlasoval „Contraction Act“, pověřující ministra financí, aby začal stahovat Greenbacks z oběhu a zmenšil množství peněz. Autoři Theodore R. Thoren a Richard F. Warner vysvětlili výsledek zmenšení množství peněz ve své knize, „The Truth in Money Book„.

„Těžkým časům, které panovaly po občanské válce, se mohlo předejít, kdyby Greenback legislativa pokračovala, jak to prezident Lincoln zamýšlel. Namísto toho se odehrála série ‚peněžních panik‘ – které nazýváme ‚recese‘, které tlačily na kongres, aby schválil legislativu, která dá bankovní systém pod centrální řízení. Federal Reserve ActZákon Kongresu, který vytvořil a založil Federální rezervní systém (centrální bankovní systém Spojených států) a který vytvořil pravomoc vydávat Federální rezervní listy (běžně nazývané americký dolar) jako zákonné platidlo. Zákon podepsal prezident Woodrow Wilson. nakonec prošel 23. prosince 1913.“ Jinak řečeno, Money Changers chtěli 2 věci ) znovuobnovení centrální banky pod jejich výhradní kontrolou, a, 2) podložit americkou měnu jejich zlatem.

Jejich strategie měla dvě části za prvé způsobit sérii panik, aby se pokusili přesvědčit Američany, že pouze centralizované řízení peněžních zdrojů může poskytnout ekonomickou stabilitu; a za druhé, odstranit ze systému tolik peněz, že většina Američanů bude zoufale chudá, že buď nebudou mít zájem, anebo budou příliš slabí, aby se bankéřům postavili. Roku 1866 bylo v oběhu Spojených států 1,8 miliardy dolarů, asi 50,46 dolaru na hlavu. Jen v r. 1867 samotném bylo z amerického oběhu staženo 500 miliónů dolarů.

O deset let později, v r. 1876, byla americká peněžní zásoba zredukována jen na 600 miliónů dolarů. Jinak řečeno, bankéři stáhli 2/3 amerických peněz. Jen 14,60 dolarů na hlavu zůstalo v oběhu. O deset let později byla peněžní zásoba zredukována jen na 400 miliónů dolarů, a to i přes nárůst populace. Výsledkem bylo, že v oběhu zůstalo jen $6,67 na jednoho obyvatele, % pokles kupní síly v pouhých 20-ti letech. Dnes se nám ekonomové snaží vnutit myšlenku, že recese a krize jsou přirozenou částí něčeho, co nazývají hospodářský cyklus.

Pravdou ale je, že našimi peněžními zdroji je nyní manipulováno, zrovna tak, jak tomu bylo před a po občanské válce. Jak se to stalo? Jak se stalo, že se peníze vyskytovaly v tak malém množství? Jednoduše – banky vyžadovaly splatit půjčky a nové nedávaly. Navíc, stříbrné mince byly roztaveny. Roku 1872, muž jménem Ernest SeydNěmecký britský autor, bankéř a ekonom, obzvláště známý svými znalostmi v oblasti mincí a deviz a pro své obhajobu bimetalismu. dostal Ł100,000 (tehdy asi $5.000.000) od Bank of England a byl vyslán do Ameriky, aby uplatil nezbytné kongresmany, aby nechali odstranit stříbrné mince.

Bylo mu řečeno, že nebude-li to dostačující, dostane dalších Ł100.000, „nebo o tolik více, kolik bude nezbytné“. Následujícího roku 1873 prošel kongresem ražební zákon a ražba stříbrných dolarů byla náhle zastavena. De facto, republikán Samuel Hooperobchodník a člen Kongresu z Massachusetts., který představil zákon ve sněmovně, potvrdil, že pan SeydNěmecký britský autor, bankéř a ekonom, obzvláště známý svými znalostmi v oblasti mincí a deviz a pro své obhajobu bimetalismu. skutečně dodal ten zákon. Ale bylo to horší. Roku 1874, SeydNěmecký britský autor, bankéř a ekonom, obzvláště známý svými znalostmi v oblasti mincí a deviz a pro své obhajobu bimetalismu. sám připustil, kdo byl za plánem „Jel jsem do Ameriky v zimě 1872-73, pověřen zabezpečit, budu-li moci, schválení zákona demonetizujícího stříbro.

Bylo to v zájmu těch, které jsem zastupoval -guvernéry Bank of England- abych to zařídil. Od roku 1873 byly jedinou formou mincí zlaté mince. Ale zápas o vládu nad americkými penězi ještě nebyl u konce. Pouze o 3 roky později, roku 1876, s 1/3 americké pracovní síly bez práce, rostla mezi obyvateli nervozita. Lidé se dožadovali návratu „Greenback“ peněžního systému prezidenta Lincolna16. prezident USA (v letech 1861– 1865) a první prezident z řad Republikánské strany. Za americké občanské války vedl severní státy., nebo návratu stříbrných peněz. Čehokoli, co zajistí dostatek peněz. Toho roku kongres ustavil „the United States Silver Commission“, aby problém prostudovala.

Jejich zpráva jednoznačně dávala vinu stažení peněz národními bankéři. Ta zpráva je zajímavá, protože přirovnává úmyslné stažení peněz národními bankéři po občanské válce, k pádu Římské říše. „Ta katastrofa Temných dob byla způsobena stažením peněz a poklesem cen… Bez peněz nemohla civilizace začít, a s jejich zmenšením musela strádat, a bez zklidnění nakonec zaniknout. V křesťanské éře dosáhla hodnota Římských kovových peněz $1,8 miliardy. Ke konci 15. stol. se scvrkla na méně než $0,2 miliardy… Historie nezaznamenala žádný jiný tak katastrofický přechod, jako ten od Římské říše v Temných dobách…“

I přes tuto zprávu „stříbrné komise“, Kongres nic neudělal. Následujícího roku 1877 vypukly od Pittsburghu po Chicago nepokoje. Pochodeň hladových vandalů osvětlila oblohu. Bankéři dali hlavy dohromady, aby se rozhodli, co dělat. Rozhodli se posečkat. Nyní, když byli zpátky u moci ve velkém rozsahu, se nechtěli vzdát. Na schůzi „Americké bankéřské asociace“ toho roku, tlačili své členy, aby dělali všechno, co bylo v jejich moci, aby zničili nutkání k návratu Greenbacks.

Tajemník ABA, James Buel, napsal členům dopis který bezostyšně vyzýval banky, aby rozvrátili nejen kongres, ale i tisk „Je vhodné udělat vše, co je ve vašich silách, udržet přední deníky a týdeníky, obzvláště zemědělský a náboženský tisk, aby se stavěl vydávání papírových greenback peněz, a také abyste odepřeli mecenášství těm žadatelům, kteří nebudou odmítat vydávání vládních peněz. … Zrušení zákona na tvorbu peněz bank, nebo obnova oběhu vládou tištěných peněz, bude poskytovat lidem peníze a bude tudíž vážně postihovat náš vlastní zisk bankéřů a půjčovatelů.

Navštivte svého kongresmana a zavažte ho k podpoře našich zájmů, abychom mohli ovládnout legislativu.“ Jak se politický tlak pro změnu v kongresu zvyšoval, tisk se snažil Američany odvrátit od pravdy. .1.1878 to řekl The New York Tribune takto „Kapitál země je konečně organizován, a uvidíme, bude-li mít Kongres odvahu tomu čelit.“ Ale to zcela nefungovalo.. února 1878, prošel Kongresem Shermanův zákon, povolující razit omezené množství stříbrných dolarů, ukončujíce tak 5-ti letou přestávku. nicméně to neukončilo krytí měny zlatem.

Ani to zcela neosvobodilo stříbro. Před rokem 1873, každý, kdo donesl stříbro do americké mincovny, mohl jej mít vyražené do stříbrných dolarů dolaru bez poplatků. Nyní již ne. Ale alespoň začali znovu téci do ekonomiky nějaké peníze. Bankéři, bez dalšího kličkování k jejich kontrole, uvolnili půjčky a krize po občanské válce konečně skončila. o 3 roky později, Američané zvolili republikána Jamese Garfielda20. prezident Spojených států a druhý (první byl Abraham Lincoln), který byl zavražděn v úřadu. Ve funkci prezidenta strávil pouhých šest měsíců a 15 dnů. Smrtelně jej postřelil Charles Julius Guiteau ve Washingtonu dne 2. července 1881. Na následky střelného zranění zemřel 19. září. Zajímavostí je, že byl Garfield mimořádně inteligentní - uměl psát zároveň oběma rukama, a to jednou řecky a druhou latinsky.... More prezidentem. Garfield rozuměl, jak byla ekonomika manipulována.

Jako kongresman, chtěl být předsedou „Appropriations Committee“, a byl členem „Bankovní a měnové komise“. Po své inauguraci, v r. 1881 veřejně rozcupoval Money Changers „Kdokoliv ovládá množství peněz v kterékoliv zemi, je absolutním pánem všeho průmyslu a obchodu… A když si uvědomíte, že celý systém je velmi snadno ovladatelný, tak nebo onak, několika mocnými muži na vrcholu, nikdo vám nebude muset říkat, jak období inflace a krize vzniká.“ V průběhu několika málo týdnů přípravy tohoto vyjádření, byl 2. července 1881, president Garfield zavražděn. (Zbavení se stříbra)

Money Changers rychle shromažďovali sílu. Začali opakovaně ovládat zástupy lidí vytvářením ekonomických bomb, následovaných dalšími krizemi, a tak mohli skupovat tisíce domů a farem za zlomek původní ceny. Roku 1891, byli Money Changers znovu připraveni srazit americkou ekonomiku k zemi, a jejich metody a pohnutky byly detailně osvětleny s šokující přesností v oběžníku rozesílaném ABA (Americkou bankovní asociací), organizací, jíž byla většina bankéřů členy.

Všimněte si, že tento oběžník vyzýval bankéře, aby vytvořili krizi určený den za tři roky. Podle kongresového záznamu, zde je jak to bylo předčítáno po částech „1.9.1894 neobnovíme žádnou půjčku za žádných podmínek. 1.9. budeme požadovat (zpět) své peníze. Budeme zabavovat nezaplacený hypotekární majetek. Můžeme tak získat 2/3 farem na západ od Mississippi a tisíce na východ, za naše vlastní ceny… Pak se z farmářů stanou bezdomovci (ve stanech), jako v Anglii…“ (Americká bankéřská asociace 1891, podle záznamu Congresu z 29.4.1913)

Tyto krize by měly být řízené, jelikož je Amerika na zlatém standardu. Od té doby, co je zlato nedostatkové, je jednou z nejsnadněji manipulovaných komodit. Lidé chtěli, aby byly opět legalizované stříbrné peníze, aby tak mohli uniknout úplné kontrole Money Changers mající zlatem podložené peníze. Lidé chtěli znovuzavedení stříbrných peněz, zrušením Seydova zákona z r. 1873, v té době nazývaným „Zločin ze ’73“. Od r. 1896, se stal problém nedostatku stříbrných peněz zásadní záležitostí prezidentské kampaně.

William Jennings Bryanamerický právník a politik, který byl v letech 1896, 1900 a 1908 kandidátem Demokratické strany na prezidenta Spojených států. Byl 41. ministrem zahraničních věcí za prezidenta Woodrowa Wilsona., senátor z Nebrasky, kandidoval na prezidenta jako demokrat s motivem svobodného stříbra. Na Celostátním sjezdu demokratů v Chicagu, vyřkl emotivní projev, který mu vyhrál nominační právo „Crown of Thorns and Cross of Gold.“ Ačkoli bylo v té době Bryanovi jen 36 let, jeho projev je široce oceňován jako nejslavnější proslov, jaký byl kdy učiněn před politickým shromážděním. V dramatickém závěru, Bryan řekl „Na jejich požadavek zlatého standardu odpovíme Nebudete stlačovat dolů do čela pracujících tu trnovou korunu, nebudete pranýřovat lidstvo před zlatým křížem.“

Bankéři štědře podporovali republikánského kandidáta Williama McKinleyho25. prezident Spojených států. Byl zavražděn anarchistou Leonem Czolgoszem a v úřadu ho nahradil Theodore Roosevelt. Byla po něm pojmenována nejvyšší hora Spojených států Denali, dříve Mount McKinley. Jako první z amerických prezidentů používal k volebním účelům telefon... More, který podporoval zlatý standard. Výsledkem byl jeden z nejdivočejších a nejsoutěživějších prezidentských zápasů v americké historii. Bryan vykonal přes 600 projevů ve 27 státech. McKinleyho kampaň zahrnovala výrobce a průmyslníky, kteří informovali své zaměstnance, že jestliže bude Bryan zvolen, všechny závody a plantáže by mohli zavřít a nebude žádná práce. Úskok uspěl. McKinley porazil Bryana s malým odstupem.

Bryan bojoval o prezidentství znovu r. 1900 a 1908, ale vždy o trochu propadl. V průběhu r. 1912 na demokratický sjezd, byl Bryan silnou osobností, která pomohla Woodrow Wilsononovi28. prezident Spojených států amerických. vyhrát nominaci. Když se Wilson stal prezidentem, ustanovil Bryana státním tajemníkem. Ale Bryan byl brzy rozčarovaný Wilsonovou administrativou.

Bryan sloužil jen 2 roky ve Wilsonově administrativě, předtím, než r. 1915 rezignoval kvůli vysokému podezření ohledně potopení křižníku Lusitania, události, jež způsobila vstup Ameriky do I. sv. války. Ačkoliv William Jennings Bryanamerický právník a politik, který byl v letech 1896, 1900 a 1908 kandidátem Demokratické strany na prezidenta Spojených států. Byl 41. ministrem zahraničních věcí za prezidenta Woodrowa Wilsona. nikdy nezískal prezidentství, jeho úsilí zbrzdilo Money Changers o 17 let od dosazení jejich následujícího cíle, nové, soukromě vlastněné centrální banky pro Ameriku.