Stvůra z ostrova Jekyll

G. Edward Griffin je americký publicista a dokumentarista. Ve své nejúspěšnější knize z r. 1994 „Stvůra z ostrova Jekyll“ popisuje vznik Federálního rezervního systému – banky, která kontroluje všechny peníze v USA. Tak jako v knize, tak i ve své přednášce vysvětluje zrůdnost tohoto systému, který dal kontrolu nad světovými financemi nepatrné skupince soukromých bankéřů.

Rád bych uvedl pana G. Edwarda Griffina.

Děkuji Miku, a děkuji Vám dámy a pánové. Nevím, jak to mám brát tu poznámku s tím věkem.. když Williama F. Jaspera uvádíte jako senior editora magazínu, tak to vím, že jsem v průšvihu. Máme toho hodně čemu se dnes budeme věnovat. Takže si myslím, že se do toho pustíme jen jak to je možné.. Ale ještě Vás musím na něco upozornit, dnes zde děláme obrazový záznam, a máme limit záznamové pásky, tak mě bylo sděleno, abych přednášku rozdělil do dvou částí, První část bude mít 45, nebo 50 minut.. a pak bude krátká přestávka na výměnu záznamové kazety.

A další část přednášky bude za měsíc.. Ne, budeme mít jen krátkou přestávku a budeme hned pokračovat v druhé části. Tak jen chci, aby jste věděli co se bude dít. Takže k tématu. Jste na to připraveni? Ok, já také.. Takže začneme historií. A vrátíme se do 1. století našeho letopočtu. Do malého králoství s jménem Frýgie.(dnešní střední Turecko) A v tom králoství v té době žil filozof jménem Epiktétos. A byl to Epiktétos kdo řekl „Skutečnost se lidské mysli jevý čtyřmi způsoby, věci jsou buď takové, jak se jeví, nebo neexistují a tedy se neobjevují, nebo existují, ale nejsou pozorovatelné, a nebo neexistují, ale přesto se objevují.“

Nebojte se není to žádný kvíz. Ale toto řekl. Když jsem ten výrok četl poprvé, tak jsem si pomyslel, že kdyby Epiktétos žil v dnešní době, tak je určitě profesorem, na Harvadu a učí finance a bankovnictví. Protože tohle je docela trefné vysvětlení, že? Snažíme se přijít na to, co se děje s ekonomií, co se děje s Federálním Reservním Systémem. Takže to co Epiktétus dosáhl, který byl expertem v tomhle oboru, že vzal relativně jednoduchý koncept, ale když to rozebral do podrobností, tak se trochu někteří ztrácí co tím myslel.

Ale jednoduše tímhle výrokem se snažil vyjádřit, že to co vidíme, může být někdy klamavé. A to je celé, ale to všichni víme. Ale on to rozebral do čtyř komponentů. Ve dvou případech se věci objevují a v druhých případech, se zdá, že se někdy neobjevují. Ale tímto způsobem je to už trochu složitější a už nevíme co tím myslel. Nicméně, jsem si myslel, že tento výrok od Epiktéta, je výborným námětem, nebo témátem mé prezentace. Protože jestli je na tomnto světě zdá že je něco je klamné, tak to je Federální Reservní Systém.

A konkrétně to souvisí s pozorováním čtvrtého druhu. A jak si určitě pamatujete, tak to je ten, kdy něco neexistuje, ale stále to pozorujeme. Tak tohle bude moje téma pro dnešek. A rád bych se k tomu vrátil, jestli si tedy vzpomenu, abychom uzavřeli smyčku, která vše stvrdí. Protože tohle je důležité úplně na té nejzákladnější úrovni, a je to nejdůležitější věc, kterou musíme vědět o Fedu. A to je to, že to je něco co neexistuje, ale stále to pozorujeme. Když jsem dělal výzkum o tomto tématu, tak jsem došel k závěru, který Vás možná přátelé vyvede z míry.

Že nemusí být audit na Federální Reservní Systém…, ale musí být zrušen! A důvod proč to říkám je, že jsem si jist, že kdyby udělali audit na Federální Reservní Systém, tak na nic nepříjdou. Tam žádné tajemství není. Tam za oponou není žádné tajnůstkaření.. Všechny informace jsou o Fedu veřejně dostupné, pokuď se rozhodnete studovat už to co známe. Pokuď se ponoříte do literatury a informací, tak zjistíte, že to je největší podvod v dějinách USA. Na povrchu věcí není potřeba audit.

Audit by jen oddálil proces na několik let, aby jim dal falešný pocit, že něco se pro ně dělá. A za dva roky Vám řeknou, učetnictví je v pořádku. Já jsem došel k závěru, že Federální Reservní Systém by měl být zrušen. A mám proto sedm důvodů. Rád bych Vám je teď přečetl. Dal jsem je do srozumitelné podoby, aby nezpůsobily vlnu šoku. Takže si je budete moci zapamatovat. A tady to je. Za prvé, není reálné, aby docilíli jejich proklamované cíle. Za druhé, je to kartel, který pracuje proti zájmu široké veřejnosti.

Za třetí, je to dokonalý nástroj k lichvářství. Za čtvrté, generuje to nejnespravedlivější daň. Za páté, napomáhá k vyvolávání válek. Za šesté, destabilizuje to ekonomii. Za sedmé, je to nástroj totalismu. Nevím co si myslíte o těchto sedmi bodech. Mnoho z Vás je s tím plně ztotožněno, když vidím Vaši reakci. Doufám, že tu jsou dnes nějací skeptici, vlastně v to doufám. Protože bych si jinak připadal, jak když ministr rozdává příkazy podřízeným. Většinou jsou skeptici v mém publiku, a vlastně s něma mě nejvíc baví debatovat a mluvit.

A pro skeptiky, věřím, že to pro Vás jsou stanoviska, které jsou zdáleny názoru, že by to mohla být kdy pravda. Ale určitě budete souhlasit, i když máte předpřipravný pohled, že jakýkoli z těch bodů, může být prokázan jako pravda, který by pak měl mandát k tomu, aby Fed byl zavřen. Podívejme se na to, co tyto body podporuje v jejich pravdivosti. Čas nám nedovoluje, abychom prošli všech sedm bodů. Ale rád bych zde rozebral minimálně asoň první čtyři. Abych Vám demonstroval, že jsou zde podklady k tomu, které vedou k pravdivosti těchto výroků.

A myslím, že nejlepší kde bychom měli začít je, jak vůbec vznikl Fed(Centrální banka USA) A to nás přímo vede k názvu mé knihy „The Creature From Jekyll Island“(Stvůra z ostrova Jekyll) Ten název evokuje slyšet v pozadí strašidelnou hudbu jak z nějaké reklamy. Musím říct, že jsem měl s názvem té knihy hodně legrace. Měl jsem představu, že když budou chodit kolem výloh s knihami, že si řeknou „A hle, to bude nějaké pokračování Jurského parku!“ Ale, to se nikdy nestane, to jsem si jistý. Faktem je, a Vy kteří už jste obeznámení s tímto fenoménem, tak ten titul má v sobě jistý význam.

A je toho hodně, co musíme vysvětlit, aby jste věděli co ten význam je. Za prvé, ostrov s jménem Jekyll, je skutečný ostrov. Leží na pobřeží státu Georgia, USA. A právě na tomto ostrově v roce 1910, byl Federální Reservní Systém vymyšlen. Byla to vysoce tajná schůzka. Co chci, tak Vám chci povědět o tomto setkání a zmínit fakt, že FED tam byl vypracován. A kolem té schůzky bylo mnoho tajemství. A člověk se setkává s myšlenkou, proč to tajemství? Když se něco děje v tajnosti, tak mají zalubem něco skrýt před druhými. A my si řekneme, co chtěli utajit.

A když tomu porozumíme, co to skutečně bylo, tak budeme tváří v tvář čelit tomu, co obecně není známo. V roce 1910, byl ostrov s názvem Jekyll soukromým majetkem. Byl vlastněn malou skupinou milionářů, v té době byli jen milionáři. V dnešním přepočtu dolaru by byli miliardáři(v čr korunách bilionáři) z New Yorku. Bylo to místo, kde jejich rodiny trávili zimní měsíce. Bylo to jejich rekreační letovisko a klub, který se jmenoval Klub ostrova Jekyll. A byl tam velmi propracovaný klubový dům a sloužil pro společenské aktivity.

Mimochodem, stále tam je, pokuď by jste tam chtěli někdo jet se podívat na výlet. Ostrov byl pak vykoupen státem Georgia. A ten klubový dům byl zcela zrekonstruován do nádherné podoby. Kolem tohoto klubového domu, byly chaty, které patřili rodinám, které byli členmi klubu. Slovo „chaty“ nejsou zrovna úplně označení, které bych chtěl použít pro tyto stavby. Protože když jsem byl v jedné z nich, tak průvodce řekl, že tam je 14 pokojů v té chatě. Takže si asi dokážete představit, jaký komfort tam byl v těchto „chatách“.

Počet těch pokojů nemá nic společného s tím příběhem. Jen chtěl jsem podotknout, jak je pro mě těžké říct o takovém stavení, že to je chata. Pointa byla v tom, že tohle bylo místo, kde vznikl Federální Reservní Systém a bylo to v tom klubovém domě. Takže řekněme si ten příběh. Začlo to v Listopadu roku 1910. Kdy senátor Nelson W. Aldrich nechal poslat jeho privátní vlak na nádraží v New Jersey. Kdy byl připraven na jeho příjezd a ještě dalších šest mužů, kteří měli dorazit ve velkém utajení. Bylo domluveno, že každý příjde v jinou dobu.

Aby nebyli viděni pohormadě, při odjezdu vlaku. A pokuď by náhodou dorazili zároveň, tak měli hrát, že se vůbec neznají. Chtěli se zbavit jakéhokoli reportu do novin. Protože to byli velmi známí lidé a na nádraží se často objevovali reportéři novin, kteří sledovali známé osobnosti. A zvláště by bylo nepříjemné, kdyby je viděli pohromadě, bylo by kladeno mnoho otázek. Jeden z těch pánů nesl zbraň v obalu, a to proto, že kdyby byl dotazován kam jede, tak měl říct, že jede na lov kachen.

A co je zajímavé na tomto známém kousku historie, je že spisovatel který byl biografem jeho života uvedl, a zpovídal jeho rodinu, že on nikdy z pušky nevystřelil. I tu pušku si musel půjčit, aby se mohl podílet na tomto podvodu. A pokračovalo to dál i na ve voze vlaku. Měli používat k vzájemnému oslovení jen křestní jména, nesměli používat příjmení. A dva členi z této šesti členné skupiny si přisvojili i krycí jména. Důvod byl ten, že by služebnictvo, které sloužilo ve vlaku mohli vytušit identitu těchto známých lidí, pokuď by použili příjmení.

Věděli, že by to proniklo ven a pak dál do tisku. A záměr celého setkání by byl zcela zničen. Takže totální utajení bylo nejdůležitější. A cestovali dvě noci a jeden den, na 1600 Km dlouhé cestě na jih USA. A když se probudili druhý den, tak vlak zastavil na pobřeží ve městě Brunswick, ve státě Georgia. Pak nastoupili do lodě, která je zavezla na ostrov Jekyll a do klubového domu. A dalších děvět dní, seděli kolem stolu a dali dohromady všechny důležité podrobnosti z kterých pak vzešel Federální Reservní Systém.

A když dnes vejdete do jedné z místností v tomto klubu, a na dveřích je kovová tabulka, kde je napsáno “ V této místnosti vznikl Federální Reservní Systém“. Když byli hotovi, tak nastoupili zpět na vlak, odjeli do New Yorku a zase zmizeli. A po několik let od té doby, tito pánové popírali, že by nějaká taková schůzka proběhla. A to do té doby, dokuď Federální Reservní systém nebyl zcela pevně ukotven ve své existenci. Až po té začli o tom otevřeně mluvit. Napsali o tom i knihy. V jednom novinovém článku dali i rozhovor.

A po tolika letech, můžeme veřejnosti popsat události, které se stali v té době roku 1910. Kdo byli ti lidé? Jednoho už jsem zmínil, bylo ten který byl vlastníkem vlaku, senátor Nelson W. Aldrich, Který patřil v senátu za kočího republikánské strany. Tento člověk byl i předsedou měnové komise v senátu USA. Tato komise byla ustanovena státem, pro tvorbu legislativy k reformě bankovnictví v USA. To bylo hlavní myšlenkou. Bankovnictví potřebovalo reformu. A v té době američtí občani se právem obávali skutečností, které se děli kolem bankovního sektoru.

Lidé ztráceli peníze v bankách, protože banky nedodržovali jejich sliby, že budou uloženy jako záruky a rezervy, Lidé když si šli hromadně vybírat peníze v bance, tak jim banka nemohla vyplatit jejich vklady, protože je bankz nekontrolovaně rozpůjčovaly. Většina lidí se obávali z koncentrace finanční moci, která byla v rukou několika málo bankách v New Yorku na Wall Street. Lidé tomu začli říkat Money Trust(Peněžní správa). Tak se to jmenovalo. A byl to velmi oblíbený výraz v novinách. Několik politiků bylo zvoleno do úřadu se sliby, že ukončí moc Money Trustu v USA.

Prezident Widroow Wilson byl mimochodem jedním z nich. Takže to byl hlavní cíl národní měnové komise, navrhnout legislativu, která se pak vlastně stala Federálním Reservním systémem, aby rozdrtila moc Money Trustu, který ovládl finanční trhy v USA. Aldrich byl obchodní spojenec bankovního magnáta JP Morgana. A byl to tchán John D. Rockefellera Jr. To vlastně znamená, že se stal dědečkem Nelsona Rockefellera, bývalého více-prezidenta. Pokuď si pamatujete, jeho celé jméno bylo Nelson Aldrich Rockefeller.

Takže on obržel jeho prostřední jméno od jeho slavného dědečka. Druhý člověk který byl na tom setkání byl Abraham Piatt Andrew, byl náměstkem ministra financí USA. Stal se pak kongresmanem, a byl to velmi prominentní člen bankovních kruhů. Přítomen byl Frank A. Vanderlip byl to prezident National City Bank New York(dnešní Citibank). Byla to největší a nejmocnější banka v celých Spojených Státech Amerických. Zastupoval tam zájmy Williama Rockefellera, a mezinárodní bankovní firmu Kuhn, Loeb & Co.(Jacob Schiff-Rothschild) Byl tam Henry P. Davison.

Byl dlouholetým partnerem firmy J.P. Morgan. (zmiňuje Charlese Nortona, ale v nejnovějším vydání jeho knihy uvedl, že Norton tam být nemohl díky novým poznatkům) Byl tam Benjamin Strong, Jr., který byl vice-prezident firmy J.P. Morgan a o tři roky později, kdy FED byl konečně schválen, tak byl prvním šéfem Federálního Reservního Systému v New Yorku. A také byl přítomen Paul Warburg, který byl asi nejdůležitějším člověkem toho setkání a to proto, že měl zkušenosti s bankovnictvím, které fungovalo v Evropě.

Paul Warburg se narodil v Německu, a vlastně se z něho stal občan USA. Byl společník ve firmě Kuhn, Loeb & Co. a reprezentoval zájmy bankovnické dynastie Rothschildů v Anglii, Francii a během těch let v USA byl v blízkém kontaktu s jeho bratrem Max Warburgem, který byl hlavou bankovního konsorcia Warburg v Německu a Holandsku. Paul Warburg v té době patřil k nejbohatším lidem na světě. A ti kdo jste fandové Little Orphan Annie(Malý sirotek Annička), tak pamatujete na „Daddy Warbuckse“? Tak „Oliver „Daddy“ Warbucks“ byl ve skutečnosti Paul Warburg, podle kterého byla pojmenována postava v komiksu.

Když srovnáte fotku Paula Warburga a vyobrazení postavy v komiksu, tak uvidíte vzájemné podobnosti, mezi Warbucksem a Warburgem. Tak ještě když jsme u těch komiksů, tak ten kdo někdy hrál hru Monopoly, tak je tam vyobrazení kapitalisty s knírkem a doutníkem, tak to je J.P. Morgan. Těchto šest mužů, kteří byli na ostrově Jekyll, ač to zní neuvěřitelně, tak zastupovali jednu čtvrtinu světového majetku. A tihle lidé si sedli kolem stolu na ostrově Jekyll a vytvořili Federální Reservní Systém.

Co se to tady děje? Mělo by to trochu zvednout zvědavost! Ale nestalo se to. Co se týče toho děje, tak pro skeptiky, kteří se ptají, jestli se to takto skutečně stalo, protože Griffin to možná jenom přehání, aby zaujal. Ale ano, takto se to stalo. A abych to prokázal, tak můžeme nahlédnout do hodně dokumentací, Ale abych to zjednodušil, tak Vám přečtu výňatek z jednoho článku, článek napsal Frank Vanderlip, který byl jedním z účastníků toho setkání. A bylo to vydáno v „Saturday Evening Post“ 9. února 1935.

A tohle tam Vanderlip uvedl „Necítím v tom žádné přehánění, když řeknu, že naše výprava na ostrov Jekyll byla za účelem toho, čemu dnes říkáme Federální Reservní Systém. Bylo nám řečeno, abychom nepoužívali svá příjmení, bylo nám řečeno, abychom se neúčastnili společné večeře během cesty vlakem. Bylo nám řečeno, že každý příjde v určitý stanovený čas a to tak nenápadně jen jak to šlo k vlakovému nádraží u břehu řeky Hudson v New Jersey, kde bude připraven soukromý vůz Nelsona Aldriche, který bude připojen jako poslední vagon vlaku na jih země.

Když jsme nastoupili do vagónu, tak jsme dodržovali tabu na naše příjmení. Vzájemně jsme se oslovovali jako ‚Ben‘,’Paul‘,’Nelson‘ a ‚Abe‘. Henry Davison a já(Frank Vanderlip) jsme si přisvojili ještě větší maskování, že jsme si přejmenovali své křestní jména a jelikož jsme prý v minulosti měli vždy pravdu, tak on dostal jméno Wilbur a já si přisvojil jméno Orville, po těch slavných bratrech Wrightých(vysloveno rajt stejně se vyslovuje i AJ slovo pravda), kteří patřili k slavným prvním pilotům letadel….

Služebnictvo a posádka vlaku tak mohla znát identitu jednoho či dvou, ale ne všech a jedině všechny jména pohromadě, pokuď by se objevili v tisku, tak by mohla způsobit rozruch ve Washingtonu, na Wall Street, dokonce i v Londýně. O naší výpravě se prostě nesměl nikdo dozvědět, jinak by naše celá práce a záměr byla zmařena.“ Ale proč? V čem je problém? Co je na tom špatného když se skupina bankéřů setká v soukromí a mluví o bankovnictví? O bankovní legislativě. A odpověď na to uvedl sám Vanderlip, řekl „Pokuď by veřejnost věděla že tato určitá skupina napsala tento zákon, tak by nikdy neprošla hlasováním v kongresu.“

A proč ne? Protože záměrem té legislativy bylo, že měl zlomit moc bankéřů tzv. Money Trustu. Ale dámy a pánové, tu legislativu vytvořil Money Trust! Je to takhle jednoduché. Pokuď by to veřejnost věděla, tak by to nikdy nepřijala. Jako nástroj k rozdrcení moci Money Trustu. A nikdy bychom neměli Federální Reservní Systém. Protože by podvod byl rozpoznán ihned na počátku. Je to jak kdyby liška chtěla slepicím vybudovat zabezpečovací systém v kurníku. Takže tohle byl hlavní důvod utajení.

A faktem je že většina američanů si ani neuvědomuje, že by zde mohl být nějaký podvod kolem FEDu. Obrovský podvod už od počátku vytvoření Federálního Reservního Systému. A byl k tomu velmi dobrý důvod. Ale je zde ještě něco víc, než tohle, mnohem víc než tohle. Podívejte se na zastupitele tohoto setkání, a jakou finanční moc zastupovali, není zde něco divného na tom seskupení lidí? Máte tam Rockefellery, Morgena, Kuhn Loeb, Rothschildy, Warburgy, všichni ti lidé v jedné místnosti?

Devět dní na setkání, plus dva dny cesty vlakem, aby se domluvili na dohodě? O co tady jde? Není na tomto složení lidí něco divného? Dámy a pánové, tihle lidé byli vzájemní konkurenti. Byli to giganti trhu, kteří by se měli prát a přetahovat se o dominanci na trhu! Byli to konkurenti na trzích v USA, ale nejenom tam, také v Paříži, v Londýně, všude! Konkurenti. A tohle je velmi očividné, protože se to stalo v době, kdy se obchod stával v USA hlavní ideologickým transitem.

Do té doby rostla ekonomie USA, která předstihla Evropu a stala se ekonomickou a průmyslovou mocí díky principu volného trhu. A bylo to právě tahle událost, která vše otočila a vytvořil se z toho monopol a kartel. A vrátilo se to ke konceptu starého světa, který probíhal v minulosti v Evropě a brzdil ji v rozvoji. Monopol a kartel se stal samozřejmostí ve všednodenním běhu Spojených Států Amerických. Byl to John D. Rockefeller, který řekl že „Soutěž je hřích!“ On v to věřil.

Všichni jeho životopisci tento výrok rádi uváděli. A všichni ti na špičce průmyslové revoluce té doby, se snažili omezit soutěživost trhu v USA. Oni vůbec nevěřili v soutěživot volného trhu. Oni věřili v to, že bohatství které si přisvojili jim slouží k tomu, aby omezovali soutěživot ostatních. A ty které prostě nemohli porazit, tak je koupili aby se k nim připojili a tak sdíleli s nimi monopol. A to je prostě kartel. Sdílený monopol. Možná bych měl vysvětlit termín o kterém se bavím.

Kartel je nezávisle vlastněný podnik, který se vytvoří z důvodu omezení soutěže mezi vlastními členy kartelu. Takže budou mít stále náskok v zisku před ostatními. A nebo prostě upevnění své pozice na trhu. A používají k tomu prostředky jako ovlivňování cen, nebo kontrolují jednotlivé geografické oblasti trhu v oblasti produktů a služeb. A to třeba tak, že si řeknou „Ty budeš mít trhu na jihu a já budu na severu, abychom si nelezli do zelí!“ A nebo, že „Ty budeš vyrábět kartáčky na zuby a já budu vyrábět pastu na zuby.“

A nebudeme soutěžit, ale budeme se dělit, o patenty, o proces a nebudeme soutěžit. A když uplatňujete tyhle dohody, které omezují soutěž, tak se k sobě stále více přibližujete. A to do té doby, až se z toho stane jedna firma, dokuď si to neuvědomí trhy. A je jedno, jestli jednotlivé části kartelu, jsou nezávisle vlastněny. A to je kartel. Takže nám to zajiští větší zisk, a můžeme mít více produktů a služeb, než když bychom museli soutěžit na volném trhu. Druhá strana mince je to, že veřejnost platí více za tyto výrobky a služby, než by museli.

A tohle stejné platí v bankovním kartelu, jako pro všechny jiné kartely. Objevuje se tedy v totmto období fakt, že před patnácti lety, než byla tato schůzka na ostrově, tak začli zjišťovat, že jejich vzájemný střet na trhu jim ubližuje a přišli na to, že je čas spojit síly, než se vzájemně ničit. A to co se stalo na ostrově Jekyll je, že vytvořili bankovní kartel. Nazvali to Federální Reservní Systém. Neuvěřitelný fakt, že celé ty roky se lidé mysleli, že to je nějaký vládní úřad, bylo nám řečeno, že mají chránit občany, stabilizovat ekonomiku.

A přitom je to kartel. A funkce kartelu je jediná, zajistit zisk jednotlivým členům kartelu. Tečka. A to je prostě druhý úžasný objev. To když uděláme analýzu všeho toho, co se stalo na ostrově Jekyll v roce 1910. Ale je tu ještě třetí prvek, který je možná ještě důležitější než dva předchozí, a to je to, že tento kartel spojil své spojenectví s vládou USA. Tohle kartely často dělají, aby získali státní zakázky. Ale tentokrát to udělali potajmu. V každém partnerství musí být oboustraná výhoda.

Musí každá strana z toho něco mít, jinak by do žádného vztahu nešli. Jinak by v tom vztahu moc dlouho nevydrželi. Takže je tu legitimní si položit otázku, co z toho bude, kdo z toho bude mít benefit? Tak se podívejme co vedlo obě strany k tomuto svazku! A proč do tohoto svazku vstupoval bankovní kartel a to abychom pochopili jak se dotoho namočili bankéři je, že pochopíme jak Federální Reservní Systém vytváří peníze, protože to je klíčové. Pokuď nevíte jak se tvoří peníze v USA, tak to bude pro Vás asi hodně překvapivé.

Tak když to uslyšíte poprvé, tak zakroutíte hlavou a řeknete, že tomu nevěříte. Já tomu říkám Mandreikův mechanismus. Pojmenoval jsem to po komiksu ze 40. let, 20. toletí, Kouzelník Mandrake. Kdy vytvořil něco z ničeho, a pak to zase uměl nechat zmizet. A to je Federální Reservní Systém. Tak to trochu rozebereme, a chci Vás upozornit, než se do toho pustím, aby jste v tom nehledali logiku. Protože by praskla pojistka, pokuď by jste se snažili v tom hledat smysl.

Tohle je prostě jednoduše starý americký podvod, o čem my tady dnes mluvíme. Je to takhle jednoduché. A zbavím se všech odborných termínů, a pouček a budu mluvit obyčejným jazykem, kterým rozumí většina. Ale chci Vás upozornist, že ale tohle vysvětlení z technického hlediska, tak to takto funguje na 100 %. Přesto, že budeme mluvit velmi srozumitelným jazykem. Takže se vrhneme přímo do Mendreikova mechanismu. Začíná to na straně státu, který se účastní tohoto vztahu.

Začíná to u kongresu, který utrácí více peněz na vládní výdaje, než je schopen získat výběrem daní. Jak může vláda utrácet více, než vybere ne daních? A je to tak, že prostě kongres žádá u ministerstva financí, aby jim dali navíc jednu miliardu dolarů, na státní výdaje, než bylo dříve potřeba. A člověk z ministerstva financí řekne „To si děláte legraci pánové, my tady už nic nemáme, co jste vybrali na daních, tak jste dávno už utratili!“ A kongres řekne „No my jsme to tušili, ale zkusili jsme to, jestli tady něco ještě nezbylo!“ „My víme co uděláme, my si tedy zbytek půjčíme!“

Takže jdou do míst, kde se tisknou peníze, a nebudou tedy tisknout peníze, ale budou tisknout certifikáty s ozdobnýmy rohy, s orlem v popředí a bude tam nápis „DLUHOPIS Spojených Států Amerických“. A nebo stvrzenka, směnka, záleží na délce splatnosti. A co je důležité, že to vypadá skoro jako peníze. Ale když se podíváte proti světlu, ve skutečnosti se tam objeví IOU(Já tě vlastním). Tohle to přesně je. Takže kongres si to vezme, a osloví veřejnost, že vymění IOU za skutečné peníze.

Někdy se tomu říká, nákup dluhopisů. Nic ale nekupujete. Prostě půjčujete peníze vládě a dostáváte IOU jako potvrzení o půjčce. A mnoho lidí v soukromém sektoru a instituce, jsou horlivý za tím aby půjčovali peníze státu. Protože slyšeli, že to je nejlepší investice, kterou můžete skutečně udělat, protože je to jistěno neohroženou důvěryhodností státní instituce Spojených Států Amerických. Lidé neví co to znamená, ale zní to dobře. Takže jim půjčí peníze. A jestli zde má někdo nejasnosti co to znamená, tak Vám to vysvětlím.

Neotřesená víra ve státní aparát znamená, že vláda Vám slíbí vyplacení peněz + úrok, tak stát udělá cokoli, ať to stojí, co to stojí. Je to slib toho, že Vás budou danit(občany státu). A lidé to neprohlídnou, a myslí si že to je výborné. Je to výborná investice. Nějakým způsobem ty peníze dostanu zpět. Ale to jen okrajově. Vláda si půjčí obrovskou sumu peněz, aby mohla utrácet více, než jsou její vybrané daně. Ale to stejně nebude stačit, vždy bude potřeba více než to.

Řeknou, nebojte se a jdou do budovy Federálního Reservního Systému. A Fed na ně čeká, to je jeden z důvodů proč byl vůbec stvořen. A otevřou jejich knihu závazků a pohledávek a napíšou šek pro ministerstvo financí USA, 1 000 000 000 dolarů. Ale musíme se zde zastavit, odkuď oni berou ty peníze? Miliardu dolarů, to je obrovské množství peněz, kdo dal vůbec tolik peněz samotnému Federálnímu Reservnímu systému, že jich mají tolik, že je mohou dát ministerstvu financí?

A odpověď je, že žádné peníze tam nejsou. Je tam absolutní nula. Je to jenom vypsání řádku v knize závazků a pohledávek.(jen je vytisknou, nebo přidají digitálně na účet) Kdybychom to udělali já, nebo Vy, tak půjdeme do vězení. Ale oni to mohou udělat, protože kongres chce aby to tak dělali. Tohle je vlastně ta výhoda. Právě tohle je ta výhoda, proč je stát ve vztahu s Federálním Reservním Systémem. Vláda USA může chtít po Fedu jakoukoli částku chce, aniž by se museli ptát daňových poplatníků napřímo, jestli jim to nevadí.

Bylo by to velmi nepopulární, kdyby kongres přišel k lidem a řekl jim „Víte, My od Vás chceme vzít hodně peněz lidičky, bude Vás to stát navíc 3000 dolarů na každou rodinu v USA ročně navíc.“ Takže jak dlouho si myslíte, že by tihle lidé zůstali v úřadě? Takže jim se ten Mandreikův mechanismus moc líbí, veřejnost vůbec neví, že je to něco stojí. Prostě to nějak funguje. Takže ty peníze 1 miliardy dolarů prostě vzniknou v existenci jen tím, že úředník Federálního Reservního systému podepíše šek vládě.

A teď se podíváme, kde má přínos bankovní kartel v tomhle vztahu s vládou. A stačí sledovat ten šek na miliardu dolarů. Ministerstvo financí ho zapíše do knihy závazků a pohledávek státu. A najednou všechny vládní počítače ukážou, že mají 1 miliardu vklad. Mají na účtu 1 miliardu dolarů, takže mohou vypisovat šeky. Začnou lítat vládní šeky. Tak sledujme jen jednu sto dolarovou bankovku, a dostane ji například pracovník pošty. A ten ji veme do rukou a podívá se na ni, a ani náhodou si neuvědomí, že před dvěma dny tyto peníze nexistovali nikde ve vesmíru.

Ale je to vládní šek, takže se dá utrácet. Takže si ho vloží na jeho osobní bankovní konto, a to je ten moment, kdy jsou tyhle peníze tohoto mechanismu mimo stranu státní kontroly, dostává se to na soukromou stranu bankovní strany tohoto Mandreikova mechanismu. Vklad byl 100 dolarů, a tady ta situace začíná přihořívat. Protože banka otevře okýnko a řekne “ „Všichni pozor, máme peníze na to abychom Vám půjčili!“ A to je pro mnoho lidí dobrá zpráva, protože to je jeden z důvodů proč jdeme do banky, že?

Půjčit si peníze. Takže je to dobrá zpráva, kdy jsou dostupné peníze k půjčení. A řeknou „My jsme sice dostali vklad jen 100 dolarů, ale nebojte my Vám můžeme půjčit víc než to!“ „My Vám můžeme půjčit až 900 dolarů!“ Ale jak? Jak můžete půjčit 900 dolarů, když jste dostali vklad jen 100 dolarů? Není to tak složité pokuď jste Federální Reservní Systém. Takhle to funguje. Federální Reservní systém určuje bankám, že nesmí držet rezervy vkladů méně než 10 % z vkladů.

Takže může v bance zůstat ze 100 dolarů minimálně 10 dolarů. A mohou tedy půjčit 90 dolarů. Takže to půjčíme Vám, Vy jste si půjčil 90 dolarů. Co s nimi uděláte, no Vy je chcete utratit! Takže chcete vypsat na ty peníze šek, a nebo ty peníze rovnou vložíte na Váš účet. Takže tam je další vklad 90 dolarů k těm 100 co byli vloženy dříve v bance u jiného účtu, které začli tenhle řetězec. Tady je tedy dalších 90 dolarů z půjčky jako nový vklad bance. Ale Federální reservní systém říká, že musíte držet jen 10 %, takže půjčíte dalších 90 % z té částky a zase tuto částku někdo vloží opět Vám do té banky a vytváří další vklad.

A tohle se točí stále dokola a dokola. A to tak dlouho, až se vyčerpá potenciál tohoto řetězce, kdy ve finále máte, že ze 100 dolarů pracovníka pošty, tak banka z toho vytvoří až 900 dolarů k půjčení dalším žadatelům. Protože100 dolarů je rezerva z 1000 dolarů. Takže mohou půjčovat rozdíl mezi povinou rezervou a vkladem. A to je 900 dolarů. A kde se tyhle peníze vzali? Na stejném místě. Vznikají v té chvíli, kdy vzniká půjčka. Prostě předtím neexistovali, nikde!!!

Všiměte si důležité věci, Federální Reservní Systém vytvoří peníze vládě a vláda je používá pro své účely. Ale peníze, které jsou vytvořeny z ničeho v obchodních bankách, které se tvoří tím, že banky Vám, nebo mě půjčí peníze, za které platíme úrok. To není špatný, že? Úrok z ničeho! Taky bych si přál, abych měl takovou magickou knihu závazků a pohledávek. Nemusíte mít ani žádné peníze, stačí Vám je ta účetní kniha. A mohu psát šeky 10 000, 20 000, 100 000 dolarů, celý den.

Půjčím Vám je lidičky, a Vy mě za to zaplatíte úrok. Rozumíte, tohle není špatný, co? Tohle je to co z toho mají banky, které jsou v kartelu.(Federální Reservní Systém) Tento podvod byl legitimizován zákonem. A nám je tvrzeno, že to je výborná věc. Myslíme si, že náš bankovní systém je úžasný. Ale je to podvod. Nejenom platit úrok z ničeho, ale trvalý úrok z ničeho. Protože když ty peníze vytvoří a vložíte je do banky, tak je zase mohou půjčovat dalším lidem a cílem je tohle stále opakovat.

Oni nemají rádi to, když nepůjčují, protože z toho nemáte úroky. Takže zde jsou jen náklady na psací potřeby, inkoust a kalamář a nebo dnes už jen elektronické impulsy v počítači. To je to jediné co to je. A z toho mají úroky. Ale tohle není ještě konec celého procesu. Tohle je to jak se vyrábí peníze v USA, ale to není konec, má to ještě další následky. Jaký to má na nás dopad, jsme nějak zapojeni v tomhle procesu? Ano, to jsme! Slýchám lidi jak říkájí, tenhle člověk je hodně chytrý, ten si ztaslouží být bohatý.

Jako kdyby se jich to netýkalo. Tak si to rozebereme. Ty peníze, které se vytisknou z ničeho, tak ničí hodnotu peněz, které jsou již už v oběhu. Je to jak když nalejete vodu, do hrnce s polévkou. Zředí Vám to polévku. Takže ekonomika je zředěná těmito novými dolary. A ceny se začnou zvedat. Nebo zdá se, že se ceny zvedají. Tomuto procesu se říká inflace. Říkám že se zdá, že se ceny zvedají a to proto, že ve skutečnosti cena zůstává stále stejná. Protože to co se děje, je že se cena dolaru snižuje.

To je to čeho jsme svědky. Pokuď bychom měli skutečný peněžní systém. Skutečný peněžný systém. Pokuď by byla měna kryta zlatem nebo stříbrem. Nebo čímkoli čemu se dá přiznat reálná hodnota. Šálkama na kávu! Cokoliv, co nemůže být vytvořeno jen tak z ničeho. Tak by jste přišli na to, že hodnota peněz by zůstala trvalá, nebo prostě po hodně dlouhou dobu. A abych to na něčem ilustroval, tak kdybychom žili ve starověkém Římě, a měli bychom jednu zlatou minci o váze jedné unce, tak bychom si mohli koupit krásnou tógu, ručně dělaný kožený pásek a sandály.

To byla cena za jednu zlatou minci. A dnes, co můžeme koupit za jednu zlatou minci o váze jedné trojské unce? Můžeme jít do jakéhokoli obchodu s pánskou konfekcí a můžeme si koupit oblek, ručně dělaný kožený pásek a boty. Cena těchto věcí se nezměnila po tisíce let! Pokuď budeme uvažovat v rovině skutečných peněz. Ale jestli budeme přemýšlet v úrovni našeho systému, my tomu říkáme dolary, ale oni to ve skutečnosti nejsou dolary, jsou to ve skutečnosti bankovky Federálního Reservního Systému.

Mohou koupit, méně a méně a méně a méně. Protože jich tisknou víc a víc a víc a víc. A tak ředí ekonomickou polévku. Ale ještě jsme stále nedošli na konec trati, ztratili jsme tedy kupní sílu peněz, čemu se říká inflace. Ale kolik lidí se ptá, kdo tuto kupní sílu získal? Když my jsme ji ztratili, tak někomu přibyla? Nebo se prostě jen tak vypařila do nebe? Někdo prostě tu Vaši kupní sílu získal, že jo? Ale nevíme kdo? Tak si to rozebereme. Lidé kterým přibyla kupní síla peněz jsou ti, kteří poskytli tuhle „ekonomickou injekci“ do ekonomické polévky.

Jsou to ti co jsou u trysky. Získávají dolary, které vypadají jako všechny ty ostatní dolary, ale oni je mohou utrácet se skutečnou kupní silou. Ale tím jak se posouvá tato kupní síla z jedno člověka na druhého, z toho na dalšího a tak dále až ke krajům hrnce s polévkou kde většina z nás se nachází, tam kde se to nejvíce ředí. Ale ti co jsou u trysky, která tiskne peníze jsou ve skutečonosti lidé, kteří získávají naši kupní sílu. A kdo jsou tito lidé? Lidé ve vládě jsou jednimi z nich, to je to místo kde ten šek na miliardu dolarů začíná, že?

To je počátek celého toho procesu. Vláda to musí nejdřív utratit. Za ty co jsou zaměstnáni ve státních službách, za ty co mají smlouvy se státem, těm co dostávají granty apod. Jde to takhle dál a dál v dalších vlnách a tihle na tom ještě nejsou tak špatně. Takže tam to začíná ze strany státu. Ale jak to vypadá na té straně kde jsou banky? Odkuď získávají peníze skrz banky? No ti co příjdou k okýnkům s půjčkama. To jsou ti co ji jako první zíkají. Jsem si jist, že tohle nikoho zde nepřekvapuje.

Že v době inflace je dobré si půjčit. To Vám všichni řeknou. Víte, že si půjčíte dolar, a vrátíte ho v hodnotě několika centů. Protože inflace ředí ten obsah dolarů v oběhu. Takže víte, že půjčovat znamená získávat. A lidé, kteří si nepůjčují, ale šetří, to jsou ti co ztrácí. Ale musíte si uvědomit, že tenhle přínos vracíte bance v podobě úroku z ničeho. Takže to přínos vůbec není. Ano, je zde přínos, ale ten se pak vrátí bance v podobě úroku z půjček z ničeho. Ano v průběhu inflace tak se objem peněz v systému zvětšuje a zvětšuje a zvětšuje.

Vypadá to, že tenhle dům má teď velikou hodnotu. Ale pak se ekonomika smrští. A vše je pak fuč, ten člověk nemá vůbec nic. A když jdete do banky a půjčíte si tyhle neexistující peníze, očekávají oni něco co neexistuje v podobě splacení dluhu? Ne, chtějí do zástavy skutečné věci, váš dům, auto, váš reálný majetek, ne nějaký neexistující majetek. Takže když se ekonomika smrští a Vy nemůžete platit tyhle poplatky, tak si vemou Váš reálný majetek. Takže banka na tom bude vždy dobře, ať je expanze nebo smrštění.

Takže jaká je odpověď na tu otázku, kdo z toho těží? Kdo získal Vaši kupní sílu? Dámy a pánové je to druhá strana tohoto vztahu, Federální Reservní Systém. Takže jsou to členi vlády a členové kartelové dohody. Tihle lidé mají Vaši kupní sílu dolarů. Takže zjednodušeně je to díky dohodě Federálního Reservního Systému. A buďte si jistí, že tohle nenajdete v žádné učebnici ekonomie. A myslím si, že už jste se právě dozvěděli to, aby jste pochopili, co je to Federální Reservní Systém.

Odměna na strany státu je to, že mohou danit jejich občany, a že inflace je skrytá daň, a nemáte šanci tomu uniknout. Je to skrytá daň, ale je to daň jako každá jiná. A stát daní občany, aniž by je na to upozornila. A na straně obchodních bank, tak ti získávají trvalý získ z úroků z peněz, které neexistují. A to je konec první části. Zůstaňte, je toho totiž ještě více. Dámy a pánové dáme si pěti minutovou pauzu. Hotovo? Tak dobrá dámy a pánové, myslím že je čas pokračovat.

Všichni se občerstvili? Chce si někdo otevřít banku? Takže druhá část. Podíváme se na ostrov Jekyll, máme se tam toho moc co naučit. Když se podíváme co se stalo na tom ostrově, tak tu odezvu toho vidíme i dnes, přesto že se to stalo v roce 1910. A jedna z věcí která je trápila, je jak pojmenovat tu stvůru. Tenhle vztah mezi obchodníma bankama a státem nebylo vynálezem Federálního Reservního Systému. Faktem je, že tenhle systém byl vytvořen v Evropě v 16. století. A zdokonalil se až do Centrální banky Velké Británie v roce 1694.

A od té doby, všechny vlády tehdejší Evropy si tento systém bankovnictví přisvojili. Neříkali tomu Mandreikův mechanismus, jak tomu říkám já. Oni tomu říkali centrální banka. Tohle je technický název tohoto vztahu mezi obchodní bankou a státem. Pokuď by jste to hledali v učebnici, nebo encyklopedii, tak to naleznete pod termínem Centrální banka. Takže centrální banky vznikly v Evropě v 16. století. A byl proto velmi dobrý důvod. Králové a princezny zjistili z bolestivých ponaučení, že oni mohou zvednout daňe na své poddané jen do určité míry, kdy se objeví strop kam až mohou jít.

Protože když ji přesáhli, tak vznikla vlna odporu a následovala revoluce, a prostě měli v rukou revoltu, která mohla ukončit pracovní místa králů, princů atd., a nebo přišli o své hlavy. Takže takhle to je. Mohli danit maximálnlě do 40 %, prostě se to zdálo, že to je přirozený limit. Nicméně, ale když máte mechanismus centrální banky, tak to je úplně nová hra. Takže to znamenalo že poklop je pryč. A mohli tak začít danit 50 %, 60 %, 70 % a i v některých případech 80 % z toho co vyprodukovali jejich poddaní.

A občani se prostě nebouřili, žádná revolta nebyla, protože oni ani nevěděli, že platí skytou daň v podobě inflace. Jediné co věděli, že ceny jdou stále nahoru. Mají to přímo před zraky a nejsou si vůbec vědomi toho, že to je práce jejich vlády s kombinací soukromé banky. Banky, které danili občany tímto způsobem. Takže tohle se stalo metodou skrytého danění obyvatel. A trvá až do dnes a je tak populární v dnešní roztahujícím se státním aparátu. Takže tohle se stalo Modus Operandi v Evropě od té doby až po současnost.

Když se naši lidé sešli na ostrově Jekyll, tak moc dobře věděli že vytváří centrální banku. Ale měli problém jak to nazvat, protože kongres už jasně v historii pronesl, že nechtějí centrální banku v USA. Nevím jestli kongresmani ví co je tím myšleno, ale určitě slyšeli frázi „To je to co měli v Evropě!“ Ne, když příjde na bankovní reformu v USA, tak my chceme aby to bylo unikátní. Aby to reprezentovalo náš unikátní politický a ekonomický systém. Takže název „centrální banka“ byla jasně mimo hru.

Tak jak tedy nazvat tu centrální banku? Aby to nikdo nevěděl. A o tomto mluvili na ostrově Jekyll. A někdo narvhl, aby se tam použilo slov „Federal“(federální-spolkový), jako aby to vypadalo, že to je vládní úřad. Jako druhé bychom tam měli dát slovo „Reserve“, aby to vypadalo, že tam jsou nějaké rezervy. Jako že to je nějaký sejf v bance. A jako třetí bychom tam měli dát slovo „System“. A to je víc důležité než si dnes myslíme, pamatujete si, že hlavní příčinou obav byla koncentrace moci mezi několika bankami v New Yorku?

A museli prodat lidem myšlenku, že to je nápad soubor moci, že to je systém bank. Mluvili o deseti regionálních bankách, a řekli že to není dostatečně mnoho a že jich musíme mít dvanáct. Že systém bank může odvést moc bankám v New Yorku. Aspoň by se to tak mělo tvářit. A tak po celé zemi vystavěli ty velké budovy, příjde nějaký místní chlapík a říká „Ty brďo, my ji tady máme už taky?“ A dojem byl, protože tam stáli ty budovy, že byla moc z New Yorku odejmuta a pod dohledem tohoto systému.

Takže jste už asi mnohokrát slyšeli, že to není federální úřad, žádné rezervy tam nejsou, a není tam systém, který by nějak redukoval moc bank New Yorku. A že federální reservní banky, že to nejsou ani banky. Takže tyto čtyři slova tohoto názvu, tak se setkáváme s druhem vjemu čtvrtého druhu. Výborná strategie. Další krok byl, jak prodat tuhle stvůru americkému lidu. A první pokus o to, protlačit tento „systém“ kongresem byl nazván Aldrichův zákon(Aldrich Bill) Který narvhoval k schválení samozřejmě senátor Nelson Aldrich.

A to bylo přesně proti radě, co o tomto zákoně říkal Paul Warburg. Nelsone, jestli pojmenuješ ten zákon po sobě, tak to kongresem neprojde. Protože jsi moc spojen s mocí velkého biznisu. Neodsouhlasí to. A co se stalo, že Aldrichovo ego muselo být moc velké a řekl si, že je respektován v senátu, a že je předsedou měnové komise, a chtěl se vlastně tím pojmenováním pochlubit, že on je tvůrcem Federálního Reservního Systému. Ale Warburg měl pravdu. Palec šel dolů, a neodsouhlasilo se to.

Protože on reprezentoval velký biznis. Takže následovala chvilka k zamyšlení. Vzali ten jejich zákon, trochu zpřeházeli odstavce, sejmuli Aldrichovo jméno z toho navrhovaného zákona a našli několik demokratů, kteří podpořili jeho odsouhlasení. A to už mělo něco do sebe, jak víte tak Aldrich byl republikán, a všichni věděli, že republikáni zastupovali velký biznis, ale také věděli, že demokrati zastupovali střední třídu. Lidi tam dole. Prostě většinu. Jako třeba Ted Kennedy.

Takže našli v kongresu demokraty, kteří patřili k milionářům, aby podpořili ten zákon. Byl to Carter Glass a Robert Latham Owen, který byl velmi úspěšným bankéřem. A tak podpořili tento zákon a byl pod jménem Glass-Owenův zákon. A byl to demokratický návrh, takže měl velmi populární odezvu v kongresu. A pak Aldrich a Vanderlip začali dávat rozhovory tisku, že odmítají zákon…který si sami sobě napsali. Říkali „Tohle zrujnuje banky“ „Bude to děsivé pro celý národ“

A když tyto zvěsti běhali po stránkách všedních novin, tak průměrně smýšlející občan si říkal „Óóó, těm velkejm bankéřům se ten zákon moc nelíbí, tak to musí být určitě dobrý zákon.“ Na druhou stranu se musí nechat, že ti lidi se zaslouží uznání, oni nebyli hloupý, lidé to prostě neprohlédli na které straně bankéři vlastně stojí, skrz lidskou hloupost. Znali velmi dobře psychologii davu, rozuměli politice a uměli hrát jejich karty velmi dobře. A mezitím, ti stejní lidé kteří ten zákon veřejně popírali, tak tajně financovali celou lobby ve Washingtonu.

Tihle lidé byli ti, co zaplatili tzv. Grassroots Study Club, po celé zemi financovali setkání lidí, aby vytvořili podporu pro zákon. Dali obrovské peníze mnoha známým univerzitám. A vytvořili novou odnož ekonomie. Osobně vybírali profesory, kteří byli děkany jednotlivých fakult. A tito lidé začli veřejně a odborně mluvit o tomto zákonu, jak je to úžasná věc. A po té, co jim s tím pomohl Paul Warburg, který patřil k hlavním stratégům tohoto zákona, tak během úprav toho zákona, tam vložili dobré vsuvky a když tím myslím dobré, tak mám na mysli nástroje které omezovali tvorbu peněz, takové opatření které Vy i já bychom si přáli.

A lidé kolem říkali: „Paule, ale my tam nechceme tyhle věci přece! To je přeci náš zákon pro nás!“ A jeho odpověď byla klasická, řekl: „Uklidněte se pánové, nechápete to? Naším záměrem je prosadit ten zákon. Můžeme ho později upravit pozměňovacíma návrhama.“ Přesně tohle řekl. „Nikdo se teď nedívá, musíme se soustředit na ten zákon a pak ho upravit“ A samozřejmě měl pravdu. A tyto vsuvky v zákoně byli tak účinné, že ovlivnili i William Jennings Bryana, který byl vůdce populistického hnutí.

Skutečný obhájce průměrného občana, a dřív když se na ten zákon podíval, tak byl proti němu, protože to byl zákon který vytvořili bankéři, kteří budou tisknout peníze z ničeho. Tohle přímo řekl. A podíval se na ty vsuvky úprav v zákoně a řekl si: „Ó, tak s touhle úpravou jsem pro zákon“ A když se dokázali přesvědčit tento senátor, tak padla bariéra a zákon měl volnou cestu k existenci. A bylo nevyhnutelné to, co se stalo. Oni ten zákon potom skutečně upravili. Od té doby, co tento zákon prošel, tak byl upraven více jak stokrát.

A nikdo si ničeho nevšiml. Všechny ty původní vsuvky úprav, které zněli jako dobré, tak byli dávno odstraněny. a mnoho úprav bylo přidáno, které rozšířili moc Federálního Reservního Systému. Velká úprava byla provedena v roce 1980, jen to zvětšilo moc nad vládou USA, v oblastech, kde si to neumíta ani představit. Mluvíme zde o tom, že Federální Reservní systém mohl vyrábět peníze na základě vládního dluhu. Teď mohou vytvářet peníze i ze zahraničního dluhu. V jakékoli zemi na světě.

Jakákoli země na světě může nabídnout odkup dluhopisu, a Federální Reservní systém má tu moc, danou zákonem, že mohou tyto dluhopisy měnit na americké peníze. Ba i dokonce korporátní dluh mohou přeměnit na americké peníze. Prostě zde není žádný limit. A nikdo si toho nevšiml. Takže Paul Warburg měl pravdu, upravili to později. A proto není divu, že tenhle profesionální podvod a strategie, s podporou k protlačení tohoto zákona, tak 22. prosince roku 1913 byl uveden tento zákon v účinnost.

A druhý den ho schválil prezident Widroow Wilson. A stvůra z ostrava Jekyll, se konečně přestěhovala do Washingtonu D.C. A co jsme tedy zjistili? Tak trochu odstupme od této stvůry několik kroků a shrňme to do obecné polohy. Máme zde korporaci, která má mandát díky kongresu, který dal takto exkluzivní pobočku k tvorbě národní měny. Je zde mechanismus, kdy kongres může zvednout daňe jak se jí zachce v podobě inflace, aniž by občani USA vůbec věděli, že platí daň. A taky zde je mechanismus, který poskytován bankami, které mají trvalý úrok z ničeho.

Teď bych chtěl zaměřit pozornost na ošemetnou otázku kdo vlastní Fedrální Reservní Systém. Často je tohle téma probíráno v rádiích. Když příjde na řeč na penězích a Federální Reservní Systém. Nevyhnutelně vždy někdo zavolá a řekne „Víte, že Federální Reservní Systém není vůbec státní instituce? Je to soukromá firma!“ „Je vlastněna soukromými bankami! Zakažte Fed. a dejte pravomoc tisknout peníze kongresu! Aby to bylo pro dobro lidí!“ Tomuhle bych se chtěl věnovat, protože je na tom polovina pravdy, ale žádné řešení.

Začněme s tou polovičatou pravdou. Je pravda, že Federální Reservní Systém není aguntura státního aparátu. Jak už jsem zmínil, je to korporace, které dává oprávnění kongres USA, a jako každá firma, tak vlastní podnikové akcie. A v tomto případě, tyto akcie jsou ve vlastnictví jednotlivých členů bank v tomto systému. Nezapomeňte, že to je kartel, který je složen z jednotlivých obchodních bank, které vytvořili tento systém a jsou vlastníky akcií. Do této roviny to vypadá, jako by to byla zcela soukromá korporace.

Ale to jen do této roviny, protože tyto akcie nemají žádný status soukromého vlastnictví. Například majitelé těchto akcií, je nemohou prodat. Pokuď to nemůžete prodat, tak to vlastně přádně nevlastníte. Protože to jedno z privilegií soukromého vlastnictví, že pokuď to vlastníte, můžete to prodat. Samozřejmě velké banky vložili více kapitálu, než menší banky, nejsou to peníze jako takové, ale je to v poměru jejich kapitálu. Větší banky mají více akcií, než ty banky které jsou menší, ale každý z členů má jeden hlas při hlasování.

Takže zde je další překročení formy zcela soukromého vlastnictví. Navíc, to že mají hlas, tak za to si nic nekoupí. Tyto banky nemohou volit o tom, jak je má řídit stát. Federální Reservní Systém je řízen členy dozorčí rady a jeho předsedou. Všichni jsou volení prezidentem. To že jsou majitelé akcií, tak to v tom nemá žádnou roli. Jedině mají moc v tom, že si mohou dosadit lidi v předsednictvech lokálních bank Federálního Reservního Systému. Tedy tak zvaných bank.

Ale předseda a místopředseda jsou voleni národním předsednictvem Fedu. Takže oni je sice volí, ale členi národního předsednictva Fedu mají právo veta a mohou je takto přehlasovat. Udělali jste si na to obrázek? Když se podíváte na koncentraci moci těchto 12 regionálních bank, tak jsou v moci národního předsednictva Fedu. Jedinou věc, kterou mohou regionální banky dělat, podle jejich stanovisek je, že mohou upravovat úrokové sazby v regionu. Hádejte, ale i tohle může být vetováno národním předsednictvem Fedu.

Takže tihle lidé na regionální úrovni nemají vliv na nic, kromě toho, že mohou hrát golf. Takže tohle je ta fikce, že je moc je rozprostřena mezi jednotlivé části v systému, která byla prodána lidem USA v roce 1913. Nemá to dnes vůbec žádnou funkci kontroly nad mocí bankéřů. A ani to nikdy k tomuto účelu nebylo navrženo. Takže zde není zcela tradiční korporace, jak jsme na toto slovo zvyklí u zcela privátních podniků. A také to není zcela státní úřad, který by se dal definovat pod tradičním slovem „státní úřad“.

Tak co to teda máme? Faktem je, že to co máme je hybrid. Je to směsice na půl vláda na půl soukromý subjekt. Máme přesně to, co by jste očekávali, že máme. Berme v úvahu, že zde máme partnerství mezi státem a privátní korporací v kartelu. Je to na půl vládní a na půl soukromé. Takže tahle struktura je opravdu jedinečná. Ale tohle není až tak důležité. Kdo to vlastní, kolik majetku kdo tam vlastní. Jaké jsou volební práva. Otázkou je, co dělají! Mnoho lidí říká: „Zruště Federální Reservní Systém a dejte tu moc dát tvořit peníze ministerstvu financí. Aby to mohlo být ku prospěchu veřejnosti.“

Udělat to pro dobro lidí a bude to ok. Bude to dělat stejnou práci, kterou to dělalo támhle. Je jedno kdo to vlastní, ale jde o to, co to dělá. A co to je? Je to centrální banka. To znamená, že tak dlouho jak bude mít moc a mnadát tvořit peníze z ničeho, tak to budou stále dělat! Budou vyrábět peníze z ničeho. A jsem si jist, že stejní lidi to budou dělat tam i tam. Musíme si pamatovat, že všechny centrální banky v Evropě, jsou přímé pobočky jejich vlád. Nejsou to takové hybridní organizace, jako máme tady.

Protože tam není důvod k tomu dělat tu iluzi, jako tady. Mají to tam prostě na tvrdo. Je to státní agentura. A dělají přesně ty stejné věci, jako náš Federální Reservní Systém. Takže vidíte, že to bylo jen ovládnutí kongresu a převzetí jejich moc tvořit peníze. A tisknout peníze z ničeho ale není řešení. A lidé, kteří tohle mají pod palcem dnes, tak si buďte jistí, že by ten podvod udělali znovu, a že ho budou obhajovat. Budou stále bojovat, a piš te si, že oni by si to uměli zařídit i tak, že když by to vrátili tu moc kongresu, že to stejně budou kontrolovat.

Takže tohle není řešení. Já Vám teď povím jaké jsou cíle. Protože když víme, že kdyby to dali zase kongresu a pokračovalo by to, tak jaká je ta agenda? Je to velmi důležitá věc, na kterou se musíme zaměřit, protože nám bylo řečeno, že cílem Fedu je stabilizovat ekonomiku. A každý tomu tak nějak věří. Tak napříkklad když příjde Alan Greenspan a oznámí, že my teď zvedáme úrokové sazby. Proč? „Abychom stabilizovali ekonomiku!“ Proč? „Předejít inflaci! Ochránit Vás lidičky“ Ochránit Vás. A my to sníme i s navijákem.

Jedna z nejpoužívanějších učebnic v současné době, učebnice ekonomie od Paula Samuelsona, to vysvětluje tímto způsobem. „Federální Reservní Systém vznikl z důvodu finanční paniky v roce 1907, jako důsledek pádů bank, země byla rozzuřena jednou pro vždy na anarchii soukromých bank. Je to částečně pravda, ale přišli se špatným řešením. Neznamená to, že když máte problém a kdokoli Vám navrhne řešení, že to je to správné. Možná je lepší říct, že je to ne-řešení.

Jak jsme mluvili o tom, že kdyby se to přesunulo zpět na stranu vlády ta tvorba pěněz. Není to řešení. Tak se na to podívejme. Pokuď je cílem Federálního Reservního Systému stabilizovat ekonomii, tak se podívejme na statistiky. Abychom zjistili jak jim jde dobře jejich práce. Od té doby co byl založen roku 1913, tak neochránil pád ekonomiky roku 1921, 1929. Velkou hospodářskou krizi mezi lety 1929 – 1939. Recese mezi 1955 – 1957, 1969, 1979, 1981. Burzovní černé pondělí 19.října roku 1987.

Víme, že korporátní dluh stoupá. Dluhy občanů jsou vysoko jako nikdy předtím Osobní a podnikové bankroty jsou dlouhodobě vysoké. Banky, úvěrové společnosti a stavební pojišťovny krachovali jako nikdy předtím. Úrok na státním dluhu spotřebuje polovinu našich daní. Těžký průmysl, byl přemožen zámořskou konkurencí. Čelíme poprvé v historii schodku v mezinárodním obchodě. 5 % majetku městského centra v Los Angeles, ale i v jiných oblasti města, je vlastněno cizinci. A více jak polovina národa v USA, je v současné době oficiálně ve stavu recese.

A tohle je statistika z Federálního Reservního systému, po 80 letech stabilizovnání ekonomiky. A nemyslím, že to je kontroverzní říci, že Fed selhal ve svém proklamovaném záměru! Jediná kontroverzní otázka je, proč selhal? A moje odpověď je, že tohle nebyl nikdy jich skutečný záměr. Takže jaké jsou skutečné záměry? Jeden z cílů jakéhokoli kartelu je, vydělávat peníze, udržovat zisk členům kartelu. A udržovat stálou vedoucí pozici na trhu. Zabránit soutěži. Tohle je cíl jakéhokoli kartelu.

A pokuď je naše analýza korektní, tak tenhle výsledek už byl dosáhnut už před založením Fedu, tady jeho zakládajícími členy. Abych byl více konkrétní, tak se vrátíme do doby setkání na ostrově Jekyll. A zjistit co na té schůzce bylo řečeno a sepsáno. Banky se obávali třech věcí, mezi ještě dalšími. Ale tři byli hlavní. Chtěli si ošetřit to, aby jim nebyla rozdrolena jejich moc z New Yorku. Přesně tak, přesný opak toho k čemu byl Federální Reservní Systém schválen. Oni si potřebovali udržet moc v New Yorku.

Byli znepokojení tím, že lidé se začli stěhovat západním směrem a k jihu USA. A začli tam růst další a další banky. A více a více kapitálu se začlo stěhovat tímto směrem. Ano, stále měli většinu, ale každý rok procento šlo dolů. A viděli kam ta výroční tabulka směřuje. A tak si řekli, že tohle musí rychle zastavit. Dokuď ještě máme moc. Pamatujete, jak řekl John D. Rockefeller: „Soutěž je hřích!“ A soutěž nových bank v USA bylo něco, co se muselo zastavit. Takže jeden z cílů Federálníh Reservního Systému bylo kontrolovat soutěž mezi novými bankami.

A je dobré zdůraznit, že zde mluvím o kartelu. Primárně mluvím o velkých bankách v New Yorku, které to vymyslely. Ale také i mezinárodní banky. Jedna z nich je v Evropě.(Bank for international settlements – BIS) Nemluvím o Vaší lokální bankovní pobočce, která od té doby trpěla a trpěla, díky regulaci, která byla navržena pro tento účel. Brzdit jejich moc, nebo ji jen udržet. A tento proces vidíte, že trvá roky a roky a dnes máte stále méně a méně bank. Ty malé jsou stále kupovány těmi většímy.

Takže to byl první cíl. Druhý cíl. Chtěli zabránit tomu, čemu se říká soukromá formace kapitálu. Co to znamená je prosté. Šlo o to, že lidé používali raději vlastní našetřené peníze, namísto toho, že by si šli půjčit peníze do banky. Korporace přišli na to, že je pro ně lepší držet si své čtrtinu každé dividendy, vložit tyto peníze do zvláštního fondu. Nechat ho růst, nebo jak se říká formace kapitálu. A potom ty peníze použít na vybudování další vlastní továrny, nebo prostě pro použítí dalších projektů.

Namísto toho, že by jste si museli jít půjčit peníze do banky. A bankám tento trend velmi vadil. Lámali si hlavu s tím, jak by vrátili pozornost lidí k bankám, aby si půjčovali peníze. A odpověď byla velmi jednoduchá, pokuď jste byl bankéř, tak víte jak to udělat. Odpověď je snížit úrokové sazby. Aby jste ty půjčky udělali tak atraktivní, že by bylo hloupé si to nepůjčit. Peníze s takovým nízkým úrokem jsou mnohem pohodlnější než vlastní spoření. Tak proč tedy nesnížili jen úrokové sazby?

Protože to byl rok 1913 dámy a pánové, a to prostě nebylo možné. V té době byli peníze opravdovými penězi. Byli kryty zlatem a stříbrem. Nebyla na nich žádná páčka. Žádný člověk, žádná skupina lidí, žádní politici, žádní bankéři nemohli ovlivňovat úrokové sazby. Protože ty peníze byli kryty zlatem a stříbrem a nemohli je tvořit jen tak zničeho. Za těchto podmínek, úrokové sazby v té době se tvořili poptávkou a nabídkou, a prostě ekonomikou volného trhu. Nikdo nad tím neměl kontrolu.

Proto politici nenáviděli tyhle peníze, které byli kryty zlatem a stříbrem. Nešli manipulovat. Takže jejich snaha byla jak uměle potlačit úrokové sazby. Aby to bylo níž než přirozená míra, kterou odrážel volný trh. Národ potřeboval..jak tomu říkali „pružnou měnu“. Tohle průmysl potřebuje. K prosperitě pružnou měnu. Tu frázi slyšíte ještě dnes „pružná měna!“ Ale co to je pružná měna? Potřebujete slovník. Neznamená to, že se peníze mohou ohýbat. To co to znamená je, že to jsou peníze vytvořeny z ničeho.

Tohle znamená pružná měna. Takže trik je v tom, jak si to vyložit, ten význam. Pokuď tvoříte peníze z ničeho, tak na ně nemusíte mít až zas tak vysokou úrokovou sazbu, aby jste vykázali vždy zisk. Je to takhle jednoduché. S pružnou měnou, mají na pěnězích páku. A můžou srážet úrokovou sazbu dolů, dolů, dolů, tak aby byla půjčka atraktivní, ale stále na tom dělají ještě spoustu zisku. Protože je to nic nestojí. A mají tak návratnost soukromého majetku pod svou kontrolu.

A třetí cíl o kterém se mluvil v oněch dnech, jak přesunou nevyhnutelné ztráty bankéřů na bedra daňových poplatníků. Ve jménu ochrany obyvatel. Podívejme se ještě na jednu statistiku Federální Reservního Systému. A uvědome si tři jejich cíle, a jak si vedou v porovnání s výsledky. Udrželi si moc kontrolu nad finančním trhem v New Yorku? Ano, udrželi. A ti kteří ví, jak trh funguje, tak ví, že ta kontrola v New Yorku zůstala. A fakterm je, že je ještě silnější jak kdy před tím.

Ano, po státech je spoustu nových bank po celé zemi. Na jihu a na západě. Ale to jsou trpaslíci, proti těm obrům v New Yorku a dokonce po celém světě. Mají pobočky v Pekingu, v Moskvě, v Africe, prostě po celém světě. Obři z New Yorku. A ti celou tu hru ovládají. Před několika lety se na trhu objevila kniha „Tajemství chrámu“ od autora Williama Greidera, kniha vyšla u vydavatelství Simon & Schuster. Byl to bestseller. A kniha byla propagována jako zničující útok proti Federálnímu Reservnímu Systému.

Když jsem to slyšel, tak jsem nemohl uvěřit svým očím a uším. Zničující útok proti Federálnímu Reservnímu Systému? Vydán nakladatelstvím Simon & Schuster? Ti patří k jedním k největším vydavatelstvím v zemi! Řekl jsem si sám sobě „Amerika to pochopila, možná nebudu muset dokončit svoji knihu! Protože už ji někdo vydal!“ A tak jsem si koupil tu knihu. A pročítal jsem ji, a byl jsem ohromen, ve dvou případech. Jedna věc byla ta, že Greider měl velmi dobrý přehled v historii a byl velmi přesný.

Tohle jsem neočekával, myslel jsem si že to bude nějaký výmysl. Ale nebyl, naopak to bylo velmi dobré. A v tu dobu jsem to moc dobře věděl, protože jsem dělal výzkum a Greider měl stejné informace jako já. A co se týče zmínky o koncentraci moc v New Yorku, tak bych Vám přečetl několik slov z jeho knihy. Mluví tady o roku 1913. „V té době(schvalování Federal Reserve Act) byla konvenční moudrost kongresu široce podporována progresivními reformátory, byl to konečně krok k tomu jak zabránit rostoucí moci ‚Money trustu‘ a vytvořit demokratickou kontrolu, nad měnovým a kreditovým trhem.

Ale výsledek byl přesně opačný. Bankovní reformy zavedené v roce 1913, naopak pomohly udržet status quo k udržení starého řádu věcí. Bankéři největších bank nejenom, že získali silnejší dominanci nad centrální bankou, ale uživali si nové ochrany před jejich vlastím pádem. Jakmile byl Federální Reservní Systém v provozu, tak omezil šíření ekonomické moci o kterou by mohl mít zájem někdo jiný, než jsou oni. Wall Street si udržela svou moc, ba naopak ještě posílila.“

A to je pravda A druhá věc, která mě nadchla v jeho knize, bylo shrnutí celé situace kolem Fedu. Že poté, co se potvrdilo, že Federální Reservní Systém pracuje proti veřejnému prospěchu obyvatel USA, a bylo to tak i naplánováno již od samého počátku, jaký myslíte, že byl jeho závěr a stanovisko, co s tím mají lidé dělat? Zrušit Federální Reservní Systém? Ne ne, vůbec ne..něco tak extrémního. Ale co třeba nějakou reorganizaci? Ne, to není důležité. Řekl, že věci jsou moc složité, ale učíme se v průběhu času, a zlepšíme to, jen relaxujte, vše bude v pořádku!

Vše, co teď potřebujeme je, jsou moudřejší lidi. Takže tady máte zajímavou situaci. Takže tady máte typ nepraktického řešení, které bylo publikováno Simon & Schusterem! Nebo jakýmkoli stejně velkým vydavatelstvím, které jsou velmi silně spjati s finanční sítí „Money Trustu“(globální elita) na Wall Street. Není na Zemi místo, kde by tyto hlavní média dovolili komukoli přijít s opravdovým řešením problému. Musím na chvilku odbočit, protože je nutné se z tohoto poučit.

Ne jenom na úrovni Federálního Reservního systému, ale i z mnoho dalších příbuzných oblastí našeho národa, v těchto kritických dnech před námi. Nestačí jen vyslat vystražný signál, není dostačující obvinit zločin, pokuď to nikam nevede k řešení. Těmto lidem je to úplně jedno do jaké míry odhalíte jejich podvody, nebo spiknutí, nebo intriky, pokuď nemáte řešení. Pokuď je řešení to, že Vám někdo řekne „Teď volte republikány!“ Pokuď to zůstane jen takhle? Nic se nezmění!

Když se podíváme zpětně na stranické nálepkování. Jinými slovy…moudřejší lidé. Ať to znamená cokoli. Tohle znamená řízená opozice, dámy a pánové. A trvá to už pěkně dlouhou dobu. Tihle lidé jsou vychytralí, pamatujete, oni to prodali jako Federální Reservní Systém skrze vlastní opozici. A udělali to srkz podvod, jsou tak vychytralí, že mohou kontrolovat vlastní opozici. Nebo vyrobit si vlastní opozici, pokuď to vyžaduje situace. Takže to mohou vést tam, kde není řešení.

Nechám Vás aby jste se nad tím zamysleli, protože bude nutné, aby jste si toho byli vědomi, díky dnům které nás čekají v budoucnu. Vraťme se k Federálnímu Reservnímu Systému. Takže se jim podařilo výborně uspět s prvním cílem. A to udržet kontrolu nad finančními trhy v New Yorku. Podařilo se jim ovládnout ostatní podniky, aby přestali šetřit a raději si začli půjčovat? No to víte, že ano. Když začli pravidelně snižovat úrokové sazby, na tak atraktivní úrovně, že donutili jednotlivce i podniky přijít do bank.

Byl by jste blázen, kdy by jste si nevzali tak výhodnou půjčku s nizkou úrokovou sazbou. A když se ekonomika smrští, tak začnou být věci poněkud trpké. A když spadne ovoce ze stromu, tak ho seberou a mají všechny Vaše trumfy, Vás dům, vaše auto, vaši továrnu, vaše akcie a dluhy. To je důvod proč máme tolik bankrotů, za ty uplynulé dekády. I v současné době, kdy zbylé korporace se drží zuby nehty, aby přežili. Protože jen tak tak, zvládnou zaplatit splátky bankám.

Všimnětě si, že tyto podniky posílají více peněz na úroky svých půjček, než peníze, které mají posílat v dividendech svým akcionářům. Zamyslete se nad tím. Banky, které vyrábí peníze z ničeho. Nic proto nemusí dělat! Nic neriskují. Vydělávají více peněz z tohoto velkého odvětví průmyslu, než ti kteří obětovali své peníze, ušetřili své peníze na investici a riskovali je vložit do skutečného podnikání. A výdělek jde na zisk bankéřům. Ano, Federální Resevní Systém zase dostal za 1, v úspěchu zamezit lidem šetřit ze svého zisku, a udělali to přes „pružnou měnu“.

Přesně tak jak si to naplánovali. A jak to je s třetím cílem? Který byl, jak přesunout ztráty bank na daňové poplatníky, ve jménu ochrany občanů? Já to v mé knize mám pojmenováno jako „Operace bail out“(bail out-záchranný balíček od státu soukromé bance). Hra pojmenována „BAIL OUT“ Vždy to můžete slyšet, když je nějaká banka v problémech, ale pozor ne nějaká malá banka!! Pouze ty velké banky. Když mají problémy, tak jim pomůže státní záchrana. A to znamená, že to zaplatíte Vy z Vašich daní.

A ve jméně ochrany občanů státu. Není zde žádný rozdíl, jestli to je soukromá korporace, nebo město(obecní úřad), nebo země třetího světa, které si půjčují obrovské částky dolarů z těchto gigantických bank. A nemohou ustát svůj dluh, mají probléms úhradou svých úroků. A o to jde bankám, oni nechtějí aby jste jim zaplatili jejich půjčky, že by nemohli půjčit někomu jinému. Oni nechtějí zaplatit tu půjčku, oni chtějí aby jste jim platili úroky za ty půjčky. A chtějí, aby to tak bylo navždy.

A v tu chvíli, kdy začnete mít problém platit ty úroky, tak banka musí něco uvést do své účetní knihy. Jdou do kongresu. Tahle firma má problém nám platit jejich úroky z půjček, my nemůžeme tu korporaci nechat zbankrotovat! Podívejte se kolik tisícovek lidí by ztratilo práci! A lidé by trpěli. Musíme ochránit občany. A nebo když je to země třetího světa. Když nemůžou dál platit úroky z půjček. Nemůžeme dovolit, aby ta země zkrachovala, musíme zařídit, abychom to zaplatili za ně a to jakýmkoli způsobem.

Protože pokuď, by taková obrovská banka nechala padnout tuto zemi, tak s ní padne i banka samotná. A pokuď by zbankrotovala, tak by mohla zavřít své dveře veřejnosti. Tato banka je tak velká, že by její pád způsobil dominový efekt, že by další banky padli také. Mohli bychom mít obrovskou ekonomickou krizi. A podívejte jak by ti lidé trpěli. Takže kongress vždy odpovědně reaguje, nezapomeňte, že kongres je součástí tohoto podvodu. Ano vždy na to kývou, že nemohou dovolit, aby se tyto špatné věci stali lidem.

Takže odsouhlasí peníze, aby pojistili půjčky a zajistili platby těchto půjček. Takže úroky a zisk stále pokračuje do bank.(Finanční krize 2008) Jedne z takových her, která upadla v zapomění za ty roky, Penn Central Railroad byla zachráněna v roce 1970, firma Lockheed byla zachráněna v ten stejný rok, Commonwealth Detroit Banka byla zachráněna v roce 1972, město New York City 1975, firma Chrysler 1978, First Pennsylvania bank 1980, Continental Illinois jedna z největších bank byla zachráněna 1982 a samozřejmě víme kolik zemí třetího světa byly dotovány z Mezinárodního Měnového Fondu, takže mohli pokračovat ve svých platbách.

A banka Mezinárodního Měnového Fondu získává peníze z Federálního Reservního Systému. A Federální Reservní Systém to získává z nás v podobě Mandreikova mechanismu a skryté dani nazývané inflace. Federální reservní systém dostal vždy za 1, u všech třech jejich vytyčených skutečných cílů. Moje poslední téma se týká lichvy. Zajímavý koncept, lichva byla ve starověku definována jako úrok z půjčky. Tečka. Jakýkoli úrok, na jakékoli půjčce byla lichva. Ale v moderní době to bylo předefinováno jako nepřiměřený úrok na půjčce.

Když lidé vydělají vlastní peníze a šetří, tak obětují to že ty peníze nepoužijí a někomu jinému to půjčí pro jejich vlastní potřeby. A nějak to tedy museli pojmenovat, že jste se vzdali tohoto mění a že úrok z této oběti je fér. A je to logické pro většinu lidí. Takže lichva je teď vnímána jako nepřiměřený úrok. A co to znamená? Byl to Thomas Edison, který řekl „Lidé(bankéři), kteří se nezasloužili žádnou měrou na projektu, ani na dodávání materiálu, tak získají více peněz od Spojených Států Amerických, než ti co dodávali všechen materiál a odvedli celou práci.“

A když jsem četl ten výrok, tak mě napadlo vzít si kalkulačku a začít počítat. Někdy by jste si to mohli zkusit také sami. Když se rozhodnete zbudovat dům za 100 000 dolarů, a 30 000 dolarů jde na pozemek a stavební plány architekta a stavební povolení a podobné věci. 70 000 dolarů jde na přímou výstavbu domu. Materiál a práce. Pak si uvědomíte, že člověk musí jít tedy do banky a 20 % z částky musí složit hotově. A veme si půjčku s 10 % úrokem na 30 let. A když jsem to dal do čísel, tak mě vyšlo, že za úroky + půjčku zaplatí bance 172 741 dolarů.

S porovnáním, za původních 70 000 dolarů na materiál a práci za celý dům. Jinými slovy, co řekl Edison. Dva a půlkrát více bude zaplaceno bance, kteří nic neudělali, než těm, kteří poskytli všechem materiál a práci. Ale třeba řeknete, že to je pravda, ale že musíme počítat s časovým rozlišením a hodnotou peněz. Úrok je racionální, lidé musí být kompenzování, že se vzdali používání svých peněz po dobu 30 let a to je dlouhá doba. Počkejte chviličku. Ne tyhle peníze dámy a pánové.

Nikdo tyhle peníze nevydělával, nikdo tyhle peníze nešetřil, nikdo nic za tyhle peníze nic neobětoval. Tyhle peníze byli vytvořeny z ničeho. A domnívám se, že 172 741 dolarů jako zisk úroku z ničeho, je nepřiměřené. Myslím, že by jsme se měli zaměřit na tuto záležitost. Potřebujeme novou definici slova „lichva“. Jakýkoli úrok na jakékoli půjčce z tak zvaných peněz FIAT(„pružná měna“-nekrytá měna žádnou komoditou – pouze důvěra) Myslíme peníze vytvořené z ničeho.

Tento příklad 172 741 dolarů, vydělaného zisku z úroku na domě, který stál 100 000 dolarů. Je jako zrníčko písku na Sahaře. Podívejte se na celou tu poušť. Všechny ostatní domovy v USA, všechny továrny, všechno strojní vybavení těchto továren, všechny vysoko podlažní budovy, hotely, letadla, auta, zemědělské stroje, budovy velkostatků, všechno co máme, tak když se podíváte tak to je podobný vztah. Tohle Vás prostě vyvede z míry. Když si uvědomíte, jaké obrovské množství peněz je v téhle obrovské plynoucí řece bohatství, které vede do bankovního kartelu.

Protože ty peníze byly vyrobeny z ničeho. Je to prostě obrovsky široká řeka bohatství, že si to ani neumíte představit ve své představivosti, neustálý pohyb příjmů tohoto bankovního kartelu. Tohle je prostě přiškrcení produktivní kapacity USA a tyto peníze by měli jít lidem které tyto hodnoty vytvořili. Místo toho, aby byli vysávány zpět skrz podvod. Představte si jaký by mohl být náš životní standard, pokuď by tam nebylo tohle škrcení přes celou naši ekonomii.

A kam tedy plyne tahle obrovská řeka peněz? Možná si to představujete jako nějaké vzdálené jezero, kam všechny ty peníze tečou a za hrází se všechny začínají hromadit a lidé jsou bohatší a bohatší a bohatší. Ne, takto to nefunguje. Oni ty peníze utrácejí. A za co to utrácejí? Neutrácí to, aby měli více jacht a více paláců. Tohle to není. Zbavili se paláce toho na ostrově Jekyll. Oni se z těchto věcí už nudí. Tihle lidé mají tolik peněz, že by je mohli utratit za všechen smyslový přepych života a co tedy zbývá? Ano, moc!

Přesně tak. Oni tyhle peníze utrácí kvůli získání větší moci. Centralizují moc, vaši, moji, a našich dětí. Doslova si s těma penězma kupují svět. Ale nechci tím říct, že kupují nějaké hmotné věci. Oni kupují kontrolu nad lidmi. Technicko-sociologickým termínem, kupují kontrolu nad centry moci. A to znamená, skupiny a ty instituce skrz které lidi žijí, pracují a následují vedení a odkud získávají informace, kterým důvěřují. Lidé jsou vždy seskupeni do skupin, do pracujících skupin.

Skupiny které hýbou veřejnosti. Tyto skupiny mají své představitele, své velitele které považují za autority a tyto peníze byly používány po mnoho let získávat vliv, ba co víc získávat kontrolu nad těmito veliteli jednotlivých skupin. Takže můžou pak nepřímo, ovlivňovat a kontrolovat Vás i mě. Konkrétně, oni utráceli toto bohatství, a to velmi rozhazovačně, aby jsi koupili politiky, politické strany, televizní kanály, kabelové televize, noviny, magazíny, nakladatelství, tiskové agentury, filmový průmysl, univerzity, odbory, církevní instituce, obchodní komory, odborové svazy daňové svobody, multi-nacionální korporace, chlapecké Skauty, divčí Skauty, vyberte si sami!

Udělejte si svůj vlastní seznam. A já Vám garantuji, že pokuď budete mít jakýkoli velký typ organizace, která má vliv na veřejné mínění lidí, tak zjistíte, že tato obrovská řeka bohatství teče směrem tam, aby získávala kontrolu nad lidmi, které vedou tyto organizace. A speciálně ty, které jsou vnímány, jako jejich vlastní opozice(disent). Speciálně tam. Aby znemožnili vůbec tomuto procesu, aby se nějakou cestu uskutečnil. Takže, tohle se neděje jen v USA, ale tohle se děje v každém národě na světě.

A to hlavně v rozvinutých zemích, jak to probíhá tady u nás. Ale rád bych upoutal pozornost tím, co se děje v zemích třetího světa, nebo jak se říká v nerozvinutých národech. Tohle je v těchto zemích už dosaženo. Tam to pokračovat už nebude. Tam se to uzavřelo. Doslova oni ty národy koupili. Uvědomili jste si někdo z Vás, co se vlastně děje v bance Mezinárodního Měnového Fondu? Na druhé stránce novin, se píše že „Kongres autorizoval další miliardy do Světové banky“ A dozvíte se po pečlivém přečtení článku, že tyhle peníze byli použity pro humanitární potřeby.

Že tyto peníze budou použity na zvýšení životní úrovně v nerozvinutých zemích. A tohle je čtvrtý typ vjemu reality(Epiktétovi 4 vjemy reality), který jste kdy viděli. Tyhle peníze nejsou vůbec používány pro tyto účely. Pokuď by byly, tak nedělají moc dobrou práci, protože po všech těch letech, nemůžete ukázat na žádnou z těch zemí, že by se jim zvedl životní standard za tu celou dlouhou dobu takto utracených peněz. Protože to takto nikdy ani nebylo navrženo, aby to takhle fungovalo.

Tyto peníze neputují k široké veřejnosti, nejdou do investic obchodu, nebo průmyslu, který by měl potenciál zvýšit životní úroveň obyvatel těchto zemí. Tyto peníze jdou politikům, že? Tyto peníze jdou vládám těch zemí. A jsou použity k tomu, aby zajistili chod trvalé kontroly nad jejich občany. Většinou to začíná jako neefektivní diktatura(většinou vojenská). A od té doby, kdy dostanou peníze od OSN, tak se to tváří jako efektivní diktatůra. Mají lepší organizovanou a vybavenou armádu.

Mají lépe placenou byrokracii, mají více lidí v byrokracii, více cest, jak kontrolovat své cíle(lidi). Mohou ovlivnit potravinový řetězec. Nabídnout ho svým přátelům a odmítnout svým nepřátelům. Tyto peníze pomáhají budovat totalitní systémy. A to na všechny země, na které si ráčíte ukázat a uděláte analýzu. Tito vůdcové těchto zemí, se méně a méně zajímají o životní úroveň svých obyvatel země, dokuď se oni mají velmi dobře. Mají své paláce, své jachty, své osobní letadla, a když přijedou do New Yorku, na setkání OSN, tak bydlí v hotelu Astoria.

Oni jsou s tím velmi šťastní. Oni nemají žádnou ideologii. Komunismus, Socialismus, Fašismus, Kapitalismus, jaký je v tom rozdíl? Když jsou tam peníze? A u toho ti lidé končí. Víme o bohatých rodinách v USA, které jsou už druhou a třetí generací a není zde žádná naděje, že by si dokázali ještě představit jiný způsob života. A tohle se děje i na mezinárodní úrovni. Jsme svědky toho, že druhá, třetí i čtvrtá generace rodin má vliv skrze peníze na vlády. Oni neumí jinak přežít, kdyby ty peníze nedostávali zdarma skrz Mezinárodní Měnový Fond a to znamená od nás.

Není žádná šance, že tihle lidé by se toho vzdali. Tyto země dámy a pánové už byli dávno koupeny. Koupily to jako farmu se zvířaty, pokuď to tak můžeme říct a mají to tam teď pod kontrolou Nového Světového Řádu. A prostě jen čekají až dojde řada na nás. A to je druhá strana mince. Protože nejde jenom o transformaci bohatství do těchto zemí, ne aby zvedli jejich životní úroveň. Ale vlastně to pomáhá snižovat naši životní úroveň. A to je dvojí smysl tohoto plánu. Silný národ není kandidát pro vzdání se vlastní suverenity.

Ale národ může být dostán na kolena, pokuď je hladový, zoufalý, kde je chaos na jejich ulicích, kde je politický zmatek, tak tito lidé takového národa, budou mnohem více náchylní k tomu, aby přijali jakýkoli typ řešení, který jim bude nabídnut. Buď jejich vládou, nebo světovou organizací(vládou-OSN). Pokuď je anarchie v ulicích, jak jsme viděli v Los Angeles, lidé byli nadšení, když se objevili vojáci. Byli z toho nadšení. Protože to znamená konec anarchie. Ale jsou to jen šaty na zkoušku.

Jim je jedno jestli mají modrou přilbu, nebo hnědou. Pokuď bude napsáno na boku OSN(NATO), jim to je jedno, řeknou jen „Díky pane bože za OSN, konečně přišli udělat pořádek!“ A pokuď jsou lidé hladoví a nemají práci a pokuď neví co mají dělat, když bude nefunkční ekonomika, tak budou tak vděční, za globální jednotku peněz, která má nějakou kupní sílu. „Díky bože, za tyhle peníze od OSN, protože americký dolar je kaput!“ Tohle je plán dámy a pánové, jak oslabit ameriku!

Takže tohle je ten proces, a chtěl jsem to zmínit, protože jsem chtěl zdůraznit to, co se tady vlastně děje. Že to nemá nic společného s bohatstvím. Název této hry se jmenuje MOC! A co s tím tedy budeme dělat? Pokuď si tedy všímneme našeho tématu, tj. Federální Reservní Systém, odpověď je jasná, musíme tu stvůru popravit. Ale jak? Jak to uděláme? Tato stvůra byla stvořena kongresem USA, a tam taky musí být popravena. Kongres to může udělat. A udělá to, pokuď podnítíme dostatek křesel ve Washingtonu.

Myslím, že to byl generál Clyde Watts, který řekl. Clyde Watts mluvil k soudcům, ale může se to použít i na kongresmany. „Možná nevidí světlo, ale mohou cítit žár.“ A to je pravda. Nevím jestli všichni víte, ale o některých z Vás víme že ano, že TRIM(Tax Reform IMmediately) Commitee (komise za okamžitou daňovou reformu), která je součástí společnosti Johna Birche.(John Birch Society). Tak tihle lidé jsou úžasní v tom, jak dosáhli úspěchů v kongresu, aby podnítili debatu, jak jsme to mohli vidět.

Ale myslím, že to bylo 30 kongresmanů, kteří byli vyměněni,, není to mocí komise TRIM, ale hodně to s tím souvisí. Tohle je něco, co funguje! Ale i ti co nebyli vyměněni, tak změnili jejich postoje při hlasování. Teď u sebe nemám to jméno, ale zrovna nedávno jsem slyšel, že jeden kongresman, od kterého jsme měli záznam jeho historii hlasování, a byl to chlapík, která jeho hlasovací historie byla velmi špatná. Volil za velkou státní byrokracii, vyšší daně, a TRIM komise vydala jeho záznam hlasování ve svém buletinu v jeho volebním okrsku.

A bylo to na nějaké přehlídce zbraní, kde tyto buletiny ležely na stole a uviděl to, a řekl „Odneste pryč tyhle věci(jeho záznam hlasování) pryč ze stolu!“ Byl velmi iritován. A oni řekli, to my nemůžeme udělat, to je vaše historie hlasování.(je zajištěno zákonem, jako veřejná informace) A napsal velmi nepěkný dopis komisi TRIM, kde uvedl, že buletiny komise TRIM jsou dobré jen pro podklad v ptačí kleci. Tohle přesně řekl. Další volby, jeho report hlasování byl skvělý.

Zjistil, že se nemůže zbavit těchto TRIM buletinů, tak změnil jeho přístup k hlasování. A jeho další report hlasování byl v souladu s principy konstituční republiky. On neměl nějaké jasné principy, ale tihle lidé zvedli jejich prst do větru, a mohli říci od kuď vítr vane. Pokuď chtěl být znovu zvolen, tak musel k tomu udělat nějaký krok. A mnoho z těch lidí chodí a říká „Varoval jsem své voliče už mnoho let!“ Od té doby, kdy bylo pod nimi zažehnuto křeslo v kongresu.

Takže tohle je velmi důležitá činnost. A můžeme to ovlivnit tím, že veřejnosti ukážeme report hlasování jejich reprezentanta v kongresu. A ne jen z toho, že jim budeme skákat na jejich sliby. Tato činnost samozřejmě vyžaduje informované voliče. A to se prostě neděje. Nikdo nevaruje voliče, že se tohle může dít. Musíte mít kvalitní vzdělání, dostatek materiálů s informacemi. Musíte vědět, že jsou ty informace pravdivé. Aby jste se o ty informace mohli opřít.

Musíte mít organizaci, která bude připravovat a distribuovat tyto materiály. Nejdou k lidem jen tak sami od sebe. Mohu například napsat svoji knihu a všechny je uskladnit v mé garáži, pokuď bych neměl podporu mluvčí, z jednotlivých komunit, programy společnosti Johna Birche a jejich poboček. Lidé kteří se podílí na koordinaci setkání. Prostě bez organizace to není možné. A jde také o vedení této společnosti, která nábídne poctivost a skutečnou možnost řešení, proti těm ne-řešením které jsou nabízeny koupenou opozicí.

A samozřejmě tohle je mise společnosti Johna Birche. Pokuď je zde někdo, kdo ještě není členem, tak Vám chci říci, že společnost je ideologická armáda, a nadešel její čas. Myslím, že to byl Patrick Henry, který to vyjádřil velmi dobře. Řekl „Náš bratr je už dávno na bójovém poli, proč My zde stojíme tak ladem?“ Špatná zpráva je, že nám vyprachává čas. Stávalo se, že mnoho lidí mě říkalo „Tohle se nemůže stát v USA!“ Že to jenom přeháním. Teď říkají „Kolik si myslíte, že nám ještě zbývá času?“

Protože to můžete vidět, už se to dávno děje. Nový Světový Řád se buduje všude kolem nás. Vidíme jak se buduje světová armáda(NATO). Vybudoval se Světový soud(Mezinárodní soudní dvůr – Haag). Světová daňová autorita, světová obchodní autorita. Všude kolem nás se to roztahuje. Zrovna teď kdy tu mluvím, tak naše armáda slouží cizím zájmům a ne našemu vlastnímu národu. Ty věci se dějí pod obrovskou rychlostí. Takže nám vyprchává čas. Ale dobrá zpráva je, že ještě máme čas!!

Máme stále čas a mám svobodu pracovat, nezvládneme to pokuď budeme pracovat jako Dickens, pokuď si nebudeme zakládat na naší svobodě, která závisí na našich životech. Ale naše svoboda závisí na našich životech. Přesně na tom závisí naše životy. Takže místo toho, abychom bědovali jak málo času nám zbývá, tak bychom se měli znovuradovat, že máme ještě svobodu. Stále se ještě můžeme takto setkávat. Můžeme se svobodně a veřejně setkávat, máme stále volby, ještě můžeme ty zkorumpované loutky dostat ven z kola.

Takže to co teď musíme dělat, je dát ruku k dílu a udělat to co každý musí. Stále můžeme ovládnout vládu USA, každé dva roky, aniž by vyšel z pušky hlavně jediný výstřel. Pokuď jednoduše splníte občanskou povinnost, která přichází s tím, být svobodným člověkem. Takže tohle je moje zpráva Vám dámy a pánové. A ať to je cokoli, jednejte v zájmu Vaší svobodné země, udělejte to teď. A dobré místo, kde začít, je poslat Epiktéta zpět do království Frýgie a předělejme toho mamuta z vjemu čtvrtého druhu, do zmizení prvního druhu vnímání.

Děkuji Vám.